Otázka: Na světě je něco, co spojuje všechny národy. Jsou to pohádky, součást života každého z nás. Posloucháním pohádek do života vstupujeme a každá pohádka nám předává nějaké srozumitelné ponaučení. Tak dospíváme a pohádky předáváme dál jako příběhy, bajky a podobně. Také Mudrci píší v náznacích a obrazech, prostřednictvím pohádek nám mnohé sdělují.

Co je v pohádce?

Odpověď: Všechno! Úplně všechno. Je tam dřevorubec, princezna, král, Kocour v botách, dýně na kolečkách – cokoliv chceš. Koně nervózně přešlapující a další podobné věci. Nešťastný princ hledá svou princeznu. Ona může být zakletá v žábě anebo zavřená někde nahoře ve věži. Cokoliv chceš, může být. V pohádce je možné všechno! A navíc je vše předkládáno velmi otevřeně, ve své odhalené podobě.

Oni se milují, chtějí být spolu. Někdo jim nepomáhá, někdo je proti… Všechno se tu může stát. V tom je krása pohádky. V našem světě si jich i mnoho dospělých užívá. Přestože vědí, že jsou to jen pohádky.

Otázka: Proč? Aby unikli realitě?

Odpověď: Pohádky jsou skutečnější než naše životy.

Otázka: V čem jsou pohádky skutečné?

Odpověď: V tom, že spravedlnost je odměněna, věrnost je odměněna. Ale všechno tam musí projít mnoha proměnami, zákoutími a labyrinty egoismu. Našeho egoismu.

Otázka: Pohádka tedy vypráví o tom, co se skutečně stane? Že dobro zvítězí nad zlem?

Odpověď: Určitě. Jinak by nic nezačalo. Všechny pohádky musí mít dobrý konec, protože ten je daný už od počátku.

Otázka: A pohádky se špatným koncem – co s nimi?

Odpověď: Nic takového není. To prostě znamená, že ještě nejsou dovyprávěné. Pohádky se píší od konce a konec musí být dobrý. Vede k němu zápletka, rozuzlení, vyvrcholení, zkrátka všechno. Dobrý konec je povinný, zamýšlený už od začátku.

Můj závěr je takový: pohádka musí začínat zápletkou. Následuje nějaký ukázkový proces – výchovný, obviňující, a tak dále. Hrdinové se musí rozcházet a být nespokojeni s tím, co se děje: ten chtěl zabít a nejde mu to, tamten chtěl utéct – nejde mu to a ti dva se chtěli vzít – nejde jim to, a tak dál.

To znamená, že v celé té zápletce mezi sebou nevidí, kdože tu pohádku vlastně píše? Stvořitel je autorem! Když si oni postupně, postupně začnou zoufat nad řešeními, ptá se každý po svém: „Co tedy máme dělat?“, až začnou chápat, že jsou pod Vyšší vůlí. Teprve pak se jim všechno začne dařit a sbližují se. A je vidět Vyšší vůle, Vyšší síla, která je vede ke správnému řešení, k dobrému konci. A dobro vítězí.

Otázka: Mluvil jste teď vlastně o naší době?

Odpověď: Právě v naší době se tato Vyšší síla začíná projevovat v různých případech, kdy lidstvo už nenachází jinou odpověď na své otázky, než přiznat si, že jde o Vyšší sílu.

Replika: A tato pohádka, nedobrá, jak se lidstvu zdá, se začíná naplňovat…

Odpověď: Ale právě tehdy to bude dobré! Protože ti ukazuje na Toho, kdo to vymyslel, začal to rozvíjet a tvořit a kdo to nyní musí dokončit. Ukazuje ti na Nejvyšší Řízení.

Otázka: A jsme vedeni k lásce, ke štěstí?

Odpověď: Ano!

Z televizního pořadu „Zprávy s Michaelem Laitmanem“

Originální článek zde.

[#278873]

Filed under: Stvořitel | Add Comment →