Hlavní funkcí soudce v období Soudců bylo soudit své osobní vlastnosti, chápat, kdy jsou dobré a kdy ne a v čem přesně to spočívá. Tímto způsobem postupovat vpřed. Napravovali se, modlili a obraceli se ke Stvořiteli, aby jim dal vlastnost odevzdávání a lásky a pozvedl je nad jejich egoistickou přirozenost.

Obraz ideálního soudce je taková vlastnost v člověku, díky které dokáže být zcela odpoután od svého egoismu, dokáže vládnout nad sebou do určité míry, řídit se a směřovat k většímu a vyššímu odevzdávání a lásky.

Proto musel soudce nejprve určit, co je dobré a co je špatné. A potom povznést se nad to, co je špatné, na úroveň toho, co je dobré.

Otázka: Je možné k tomu člověka vychovávat nebo je to dědičné?

Odpověď: Je možné to v člověku rozvíjet.

Z TV programu „Duchovní stavy“

Originální článek zde.

[#294534]

Filed under: Egoismus | Add Comment →