Existuje určitá posloupnost stavů (úrovní), kterými musí stvoření projít ve svém vnímání, porozumění a uvědomění. Na každé úrovni se mu odhaluje větší touha, a uvnitř ní všechny vlastnosti, jednotlivá přání, síly. A tak člověk začíná odhalovat duchovní svět, Stvořitele, tím, že Ho v sobě buduje.

Ale především – z naší strany je nezbytná touha. Jinak jak bychom to všechno mohli pocítit? Stvořitel nám nemůže dát dobro, které nechceme! V takovém případě bychom se cítili velmi špatně. Pokud se světlo odhalí bez touhy po něm – vnímá se to jako hrozná temnota.

Noc není nedostatek světla, ale největší světlo, GA“R de-Chochmá! Jenže je k nám obrácené „zády“, „zadní stranou“ – přichází, ale my pro ně nemáme nádobu. A proto se cítíme tak špatně.

A člověk by řekl: proč, když mi přece dávají potěšení?! – Jenže pokud ho nechci, pak je pro mě právě toto potěšení horší než jakékoli utrpení.

Toto půlnoční světlo/temnota přichází ze spojení (Zivugu) Aba ve-Ima, kteří připravují kelim na příchod rána. Nejprve se musí odhalit celá úroveň, všech jejích 10 Sfirot, a teprve potom si z ní vezmeme malou část, se kterou během celého „dne“ pracujeme. Ale „noc“ je odhalením obrovského světla.

Proto musíme projít všemi těmito stavy: dnem i nocí, večerem i ránem – a to všechno proto, abychom získali touhu, díky níž budeme schopni se potěšit. A to není přání přijímat, ale touha odevzdávat!

Z lekce k článku „Podstata vědy kabaly“

Originální článek zde. 

[#33702]

Filed under: Světlo, Vnímání | Add Comment →