Otázka: Jerzy Stanisław Lec řekl: „Čas je nehybný, to my se v něm pohybujeme špatným směrem.“

Co to podle vás znamená?

Odpověď: Pokud bychom si skutečně přáli zrušit náš egoismus, okamžitě bychom pocítili, jak se čas rozvine, jako když se zmačkaný papír narovná. Najednou se vyhladí. Všechny pomačkané plochy, rohy se vyrovnají a stanou se jedním celkem – a my jsme na něm. To je rovina času.

Otázka: Je to harmonický stav? Je to harmonie?

Odpověď: Harmonie nastává tehdy, když splývám s touto rovinou a cítím, že neexistuje žádný směr pohybu – v ničem. Existuji jen já a tato rovina, se kterou se mám sjednotit. A to je vše.

A já se do ní „ponořím“, začínám v ní existovat. A právě to člověku přináší pocit jednoduchosti a jednoty světa.

Otázka: Takže celý ten spěch, všechna ta složitost – to vše najednou zmizí a zůstane jen jednoduchost? V čem spočívá ta jednoduchost?

Odpověď: V tom, že existuje a působí jen jedna jediná síla, kterou je třeba poznat, odhalit a stát se jí podobný. Je to síla odevzdávání, rozpuštění se ve všem.

Z televizního pořadu „Zprávy s Michaelem Laitmanem“

Originální článek zde.

[#299774]

Filed under: Egoismus, Odevzdání | Add Comment →