Poznámka: Psychologové provedli velmi zajímavý výzkum. Ukázalo se, že mezi všemi skupinami pracovníků nejvíce trpí syndromem vyhoření právě dobrovolníci, kteří se věnují charitativní činnosti. Vyhoření se projevuje na úrovni emocionální, fyzické i psychické a je vyvoláno stresem. Tito lidé mohou často trpět tzv. únavou ze soucitu.

Odpověď: To se děje proto, že člověk se ve skutečnosti cítí zcela bezmocný vykonat něco, co by bylo nad jeho přirozený egoismus.

Chtěl konat dobro, jednat altruisticky – ale vycházel z egoistické motivace. A když se mu to nedaří, začíná celou tu činnost nenávidět.

Před sebou vidí zeď. Uvědomuje si, jak moc jsou skutečné požadavky altruismu opačné vůči jeho egoistické přirozenosti. A dál už neví, jak pokračovat.

Otázka: Co je tedy skutečná charita, která by nevedla k vyhoření?

Odpověď: Skutečná charita znamená, že člověk pracuje pro dobro světa, aby ho přivedl k dokonalosti – a zároveň chápe, v čem tato dokonalost spočívá.

Otázka: A v čem spočívá?

Odpověď: Jedině ve sjednocení mezi lidmi. Jde o to shromáždit a rozvíjet v lidech cit a vlastnost spojení – v jednotlivcích, ve skupinách, mezi národy. Takové pokusy jsme ve větším měřítku v historii téměř nezažili.

Poznámka: Lidé se pořád spojují – ale většinou proti někomu. A vy říkáte, že bychom se měli spojit proto, abychom spojili celý svět?

Odpověď: Ano. Takové spojení tu dosud nebylo. A právě to je skutečná charita.

Z televizního pořadu „Zprávy s Michaelem Laitmanem“.

Originální článek zde.

[#258832]

 

Filed under: Altruismus, Egoismus, Spojení | Add Comment →