Poznámka: V kabale existuje životní vzorec: pokud dnes žiješ proto, že jsi žil včera, znamená to, že jsi mrtvý.

Odpověď: Ne „proto“, ale stejně jako jsi žil včera. Pokud se neměníš, znamená to, že jsi mrtvý. Každý den by měl být člověk nový, měl by se znovu jakoby zrodit.

Poznámka: Kabalisté říkají, že člověk je tvořen pokaždé jako nový.

Odpověď: Ano, v každém okamžiku je člověk nový – pokud to ovšem cítí.

Otázka: A co to znamená „v každém okamžiku je člověk nový“?

Odpověď: Rešimo – jeho vnitřní přirozené hodnoty – se obnovují. Ale přizpůsobuje si je člověk svému životu? Projevuje je v sobě? Cítí své vnitřní obnovení?

Otázka: A jak to může pocítit?

Odpověď: Musí být vnímavější k tomu, co se v něm děje. Měl bych cítit, slyšet – co ve mně Stvořitel každou sekundu mění, co ode mě chce.

Otázka: A co se v člověku mění?

Odpověď: Jeho postoj ke světu a ke Stvořiteli.

Otázka: Stává se lepším nebo horším?

Odpověď: Bližším.

Otázka: A jak to má člověk rozpoznat a podle toho jednat?

Odpověď: Pomocí pocitu blízkosti. Svět a Stvořitel od člověka požadují vlastnosti odevzdání a lásky, účasti. Tímto způsobem by se měl člověk kontrolovat – zda se stále více nachází v těchto vlastnostech.

Otázka: Jak může obyčejný člověk rozpoznat ta nová přání, která ho vedou blíže ke světlu, blíže ke Stvořiteli?

Odpověď: Odevzdání a láska. To se musí učit.

Z televizního programu „Zprávy s Michaelem Laitmanem“.

Originální článek zde.

[#265945]

Filed under: Duchovno, Odevzdání, Stvořitel | Add Comment →