Každý následující stav se rodí pouze za podmínky, že se předchozí stav plně vyčerpal.

Podobně jako zrno zasazené do země, které musí úplně zetlít, aby se z jeho předchozího stavu, jenž je pociťován jako nepotřebný a zbytečný, zrodil nový stupeň.

Proto je o svátku Purim napsáno, že Ze’ir Anpin spí a Malchut se kvůli tomu noří do temnoty, a teprve z tohoto stavu temnoty se dostáváme k obrovskému Světlu, ke stavu, který se nazývá Purim a odpovídá Konci nápravy.

Když Ze’ir Anpin nepřevádí Světlo do Malchut, cítíme se ve vyhnanství a nemůžeme se začlenit do Malchut a spojit se.

Utrpení a temnota nás však nutí vyžadovat od Ze’ir Anpina sílu pro naše spojení, abychom se začlenili do Malchut, do jedné společné duše.

Takto se rodí náš následující stupeň.

Z lekce podle článku Rabaše z „Dargot Sulam“, 28. 2. 2010.

Originální článek zde.

[#10566]

Filed under: Kabala, Spojení, Svátky | Add Comment →