Ba’al HaSulam, předmluva k TES: „A jen hrdinové mezi nimi, jejichž míra trpělivosti obstála, porazili ty stráže, a když otevřeli vchod, ihned se stali hodni spatřit tvář Krále…“

Otázka: Co je to „míra trpělivosti“?

Odpověď: Když se člověk přichází učit vědu kabalu, hoří nedočkavostí, aby ihned vše pochopil, a když se mu to nedaří, začíná se zlobit na sebe, na Stvořitele i na celý svět. Tak se projevuje jeho zdravá, silná egoistická touha, která si uvědomuje, že nemá šanci se uspokojit kvůli své naprosté protikladnosti ke zdroji naplnění.

Míra trpělivosti se v člověku vytvoří, když začne chápat, v čem spočívá duchovní cesta, uvědomí si nutnost každé její etapy a jakoby pinzetou sbírá bod po bodu všechny své nahromaděné dojmy, protože si uvědomuje, že bez nich nebude schopen složit „lego“ své duše.

Vždyť lidská duše obsahuje tisíce různých detailů, z nichž každý musí být zpracován, a proto není možné přeskočit žádnou etapu.

Ba’al HaSulam píše, že více získá právě ten, komu trvají nápravy déle, protože provádí hlubší objasnění. Vždyť naše společná duše není jen dvourozměrná skládačka, ale složitá struktura, která se všemi směry rozprostírá do hloubky, protože každá duše v sobě musí zahrnovat všechny duše.

Jedná se o multidimenzionální duchovní prostor, v němž je člověk svým tělem spojen s naprosto každou duší, jako by kromě ní neexistoval nikdo jiný. A proto člověk potřebuje uskutečnit velmi mnoho vyjasnění.

Míra trpělivosti tedy neznamená míru vaší zdrženlivosti nebo opak k netrpělivosti. Stvořitel je neměnný zákon Přírody a ty s tím nic nenaděláš. Na nějaké auto, které se ti nedaří nastartovat, můžeš křičet, jak chceš, ale nic se tím nezmění.

Mírou trpělivosti je, když se člověk s pomocí svého okolí snaží najít správný přístup ke svému duchovnímu pokroku.
Jinými slovy, dokud se všichni nespojíme – naše Kli/touha nebude dokonalá a my nebudeme moci vstoupit do paláců Stvořitele. Musíme dosáhnout určité minimální míry touhy – tzv. Se’a. A to vyžaduje trpělivost.

Musíte se neustále obracet na skupinu a žádat ji o podporu, učit se trpělivosti od ostatních. Ale trpělivost se tomu jen říká, ve skutečnosti jde o vzájemné začlenění do ostatních.

Trpělivost je, když vím, že nezískám duchovní dříve než ostatní. Musím pracovat společně s nimi, posouvat je vpřed, a pak, jako poslední, vstoupím do duchovního světa.

Mírou trpělivosti se nazývá právě vědomí toho, že jsem poslední. To je velmi důležitá vlastnost, která vyplývá z toho, že neexistuje nic jiného kromě jediného Kli/touhy a Světla, a já je jen pobízím ke spojení.

To znamená, že když se všichni snaží vylézt na horu, do paláce Krále, neběžím před nimi, ale popostrkuji je zezadu. Jsem poslední. A pokud jsem na to připraven, pak mám určitou míru trpělivosti. Jestliže všem pomáhám, pak poté, co se oni napraví, budu napraven i já.

Nikdo nemůže dosáhnout nápravy dříve než jeho okolí. Říká se tomu nemožnost se povznést nad své okolí, neboť se jedná o celistvý systém, v němž spolu vzájemně spolupracují všechny jeho části. Jak by tedy mohlo nastat, aby byla jedna jeho část napravená a jiná ne?

Z toho důvodu, čím více se člověk snaží pozvednout své okolí, tím více se pozvedává on sám. Jedině takový přístup vede k úspěchu.

A míra trpělivosti člověka se také měří jeho schopností obrátit utrpení z nutnosti se ovládat – v odevzdání a potěšení. A pak se tato míra trpělivosti, která tuto práci „ustála“, promění ve velké Kli/touhu.

Jakákoli netrpělivost je totiž skutečným projevem ega, které „hoří“, chce se naplnit a nenávidí vše, co mu v dosažení naplnění brání. A míra trpělivosti člověka toto ego jakoby krotí, napravuje a je kritériem duchovního pokroku člověka.

V konečném důsledku jsou mírou trpělivosti právě ty nenapravené Kelim/touhy, které rozdělují mne a Stvořitele. Právě v nich totiž zakouším netrpělivost.

Z lekce podle článku „Předmluva k Učení Deseti Sfirot“, 25. 2. 2011.

Originální článek zde. 
[#37071]

Filed under: Duše, Kabalistické zdroje, Náprava | Add Comment →