Otázka: Existuje podobenství. Starý muž sedával každý den u řeky a rybařil. Jednoho dne chytil zlatou rybku, která mu slíbila splnit jedno přání. Stařec požádal: „Ať je každý člověk ve vesnici šťastný.“

Rybka přání splnila. Stařec se vrátil do vesnice a viděl, že všichni se zabývají svým štěstím a na něj zapomněli. Stařec pochopil, že skutečné štěstí nespočívá v přání pro druhé, ale v umění být sám šťastný.

Moje otázka zní: Opravdu s tím souhlasíte?

Odpověď: Proč ne?

Poznámka: Přece přál štěstí druhým. Došlo k takové situaci, že mohu přát štěstí druhým, a najednou dojdu k závěru, že bych měl být sám šťastný, a ne přát štěstí druhým.

Odpověď: Pokud si neumíš představit, co znamená štěstí, tvoje štěstí, co můžeš udělat pro ostatní? Není to snadné.

Otázka: Takže nejdřív musím pochopit, co je to štěstí?

Odpověď: Ano.

Otázka: Pak je možné se ptát: Co je štěstí?

Odpověď: Štěstí je, když necítíš žádná omezení. Může to být shora, když jsi miliardář, mladý a tak dále.

Poznámka: Plný síly.

Odpověď: Ano. A může to být i naopak, když si uvědomuješ svá omezení a ona tě neomezují.

Otázka: To znamená, že mě utvářejí. Říkáte jakoby: Užívám si toho, co je. Tomuto se říká „bez omezení“?

Odpověď: Ano.

Otázka: A to si člověk může přát jen tak?

Odpověď: Jistě.

Otázka: A pak může přát ostatním stejné štěstí?

Odpověď: No, obecně ano.

Otázka: A můžeme říct, že v tomto případě si stařec přál štěstí pro druhé a vlastní štěstí mu chybělo?

Odpověď: Ne. Není to možné. Automaticky se vytváří ve vztahu k ostatním.

Otázka: Takže nějak vnímá, co je to štěstí?

Odpověď: Ano.

Otázka: Víte, dostáváme spoustu dopisů na všechna naše videa. Rodiče píší: „Udělali jsme toho tolik pro štěstí našich dětí, ale nakonec jsme zůstali sami a naše děti se starají o své vlastní štěstí, a vůbec ne o nás.“ Co byste odpověděl těmto rodičům, kteří nám píší?

Odpověď: Není co odpovědět. Je to přirozená povaha člověka. A vyčítat rodičům to, co nyní vyčítají svým dětem, je nerozumné.

Otázka: Chápu. A mohou rodiče vyčítat svým dětem, že opustily své rodiče? Nebo je lepší to nedělat?

Odpověď: To je také nerozumné.

Otázka: Takže pokud se bavíme o omezení, je lepší s tím takhle žít?

Odpověď: Ano.

Otázka: A je správné s tím žít?

Odpověď: Ano.

Otázka: Jednou jste mi řekl, že váš učitel říkával: „Zavři ústa, otevři kapsu“. Dej dětem, co potřebují, a to je vše, nech je na pokoji. Je to správný přístup?

Odpověď: Ano.

Otázka: V jakém věku se má k dětem takto přistupovat?

Odpověď: Kolem 14 let.

Poznámka: Už od 14 let nechat dítě, aby…

Odpověď: Ano. Ne je úplně opustit, ale postupně se vzdalovat.

Otázka: Pak další otázka, založená na tom všem. Měli bychom chtít udělat druhé lidi šťastnými? Měla by tam být tato myšlenka?

Odpověď: Myslím, že je to velmi sobecká otázka. Jakmile se začneš vměšovat do života jiných lidí, už se z něj nedostaneš.

Otázka: Jaký je z toho závěr?

Odpověď: Nepleť se do druhých.

Poznámka: Nepleť se druhým do života.

Odpověď: Nepleť se.

Otázka: A jak žít?

Odpověď:  Žij. Žij jednoduše, to je vše. Proč potřebuješ srovnávat svůj život s životy jiných lidí, orientovat se na nějaké cizí úspěchy? „Budu šťastný, když budou šťastní oni.“

Otázka: Ano, tato fráze je známá. A je to sobecké, myslíte?

Odpověď: Nejsobečtější.

Z televizního programu „Novinky s Michaelem Laitmanem, 23. 9. 2024

Originální článek zde

[#335576]

Filed under: Děti, Práce, Štěstí | Add Comment →