Zdá se, že láska k bližnímu je něco tak jednoduchého, jako povzbuzovat dítě, aby se přátelilo s ostatními dětmi a nehádalo se. Ve skutečnosti je však láska k bližnímu hraniční čárou, která rozděluje realitu na náš hmotný svět, ve kterém žijeme v lásce k sobě samým, a Vyšší realitu, kde existují pouze ti, kteří dosáhli lásky k bližnímu.

Hranice je uzamčena

A tato hranice nad hmotným světem je velmi jasná a přísně střežena Shora, z duchovního světa. Nad touto hranicí stojí velké síly, přísné a velmi náročné, které přesně určují, kdo má zůstat v naší nižší realitě a kdo je hoden existence ve Vyšší realitě, v budoucím duchovním světě.

Veškerá naše práce proto spočívá v tom, jak vystoupit z nižší reality, kterou nyní vnímáme. Navíc si ani neuvědomujeme, jak nízká a omezená je – je to jednoduše náš život, náš svět, jsme to my.

Kabalisté vysvětlují

Kabalisté nám vysvětlují, že nejdůležitější je překročit tuto hranici a vstoupit do Vyššího světa, kde můžeme pokračovat ve stoupání výše a výše. Neměli bychom se nechat ovlivnit a zmást přírodními silami, aby nás znovu nestáhly dolů, kde vládnou egoistické zákony tohoto světa.

Cíl vědy kabaly

Hlavním cílem vědy kabaly je naučit nás, jak tuto hranici překročit, seznámit nás se zákony Vyššího světa a pomoci nám je začít používat. Úlohou kabaly je nás připravit na existenci ve světě Stvořitele, který sídlí na nejvyšší úrovni duchovního světa.

Proto se věda kabala nezabývá naším světem, tedy ničím, co je pod hranicí s Vyšším světem. Pouze lidé, kteří dosáhli lásky k bližnímu a přešli do Vyššího duchovního světa, tam začínají studovat jeho zákony, odhalují je na sobě a učí se je správně používat.

Přechod do duchovního světa

Dokud člověk nevstoupí do duchovního světa, nedokáže důkladně pochopit moudrost kabaly, protože je věnována výhradně zákonům Vyššího světa. Člověk by tedy měl zaměřit veškeré své síly na tento přechod z našeho světa do Vyššího světa, aby v něm odhalil Vyšší svět a pochopil jeho zákony.

Duše směřující k Vyššímu světu

A vše, co se týká našeho světa, se nevztahuje k té realitě, kde bychom měli být. Duše, která je v každém z nás, je božskou jiskrou a touží se vrátit do stejného stavu, do stejné reality, kde přebývá Stvořitel, tedy do Vyššího světa. My bychom se měli soudit jen ve vztahu k tomuto Vyššímu světu, nikoli k tomu, co je pod hranicí mezi světy.

Vše, co stojí za to dělat v tomto životě, by mělo být zaměřeno na to, abychom se povznesli z našeho světa do světa Vyššího.

Originální článek zde

Filed under: Duše, Egoismus | Add Comment →