Když čteme v Knize Zohar o struktuře Vyšších systémů, musíme stále (a to je tím nejdůležitějším!) přemýšlet o tom, kde se tyto systémy nacházejí. Jsou uvnitř každého z nás. A my je musíme odhalit.

Když slyším názvy Parcufim, Sfirot a popis různých činností (Atik, Arich Anpin, Parsa, oddělující jedno od druhého, vzestupy, pády, spojení, oddělení), musím čekat jen na jedno jediné: „Kdy už pocítím, že se to všechno děje ve mně? Kde jsou tyto vlastnosti a děje ve mně, v mých pocitech? Tady je Atik. A tam – Arich Anpin. A zde uprostřed je Parsa. To ona mi brání v pociťování!“.

To vše se musí odhalit uvnitř člověka. Duchovní realita je uvnitř nás. Nám se zdá, že je duchovní svět někde daleko, v jakémsi vzdáleném prostoru, ale v oddíle o „vnímání reality“ se učíme, že celou realitu prožíváme v sobě a duchovní realitu jako naši nejhlubší vnitřní vrstvu.

Vyšší systém, o němž hovoří Zohar, se proto musím snažit odhalit v sobě, v samotné hloubce svých pocitů podobně jako chirurg.

A pak, když čtu slova „vyšší záměr“, „RaDLA“, „Atik“, „Arich Anpin“, „pozvedává se ke Keteru“, musím se snažit pocítit, jak se to děje ve mně. Chci, aby ve mně rezonovalo svým pocitem každé slovo napsané v textu Zoharu.

Neustále na tom pracuji. Říká se tomu, že se snažím odhalit duchovní realitu. Na to nikdy nezapomínejte!

Před každou lekcí, před každým úryvkem, který ze Zoharu čteme, je třeba se k tomuto záměru vracet, uvědomit si, že se nyní zabýváme vnitřní částí Tóry, vnitřní Tórou – Tórou, která se rozkrývá uvnitř člověka.

Máme různé myšlenky – touhy – vlastnosti a v jejich nejhlubší hloubce se odhaluje duchovní realita, o níž čteme v knize Zohar.

Proto se musí veškerá má pozornost, veškerá má očekávání soustředit na to, co odhalím ve svém nitru.

Věnuji se tomu neustále, snažím se v sobě rozeznat určitá pohnutí a reakce na přečtená slova.

Nezáleží na tom, jestli si je budete zpočátku jenom představovat. Hlavní je se snažit, abychom v sobě tato vnitřní pohnutí pocítili.

Toto úsilí je samo o sobě modlitbou. Když si zvykneme a budeme text vnímat tímto způsobem, přidáme k tomuto zvyku i spojení mezi námi.

Vždyť kniha Zohar je napsána jen proto, aby mezi námi vytvořila spojení. Toto spojení není mezi těly, ale v mém nitru – mezi body všech duší, které se ve mně nacházejí.

A právě toto spojení v sobě musím vybudovat – mezi obrazem „já“ a obrazem „ostatní“. V tomto spojení, které v sobě vytvářím, buduji svou duchovní nádobu vnímání (Kli) – a v ní se odhalí duchovní svět.

Proto musí být veškerá má pozornost soustředěna do mého nitra. A je jedno, jaká jsou slova nebo texty, jaký je jejich (zdánlivý) význam – vždy vypovídají o tom, co se děje ve mně.

Samotné slovo nechci jen slyšet, chci cítit, jak se ve mně ozve – právě to je jeho význam. Všechna slova sice pocházejí z tohoto světa, musí mě však dovést k pocitu Vyššího světa v mém nitru.

Z lekce o knize Zohar.

Originální článek zde.

Filed under: Duchovno | Add Comment →