Poznámka: Starší muž přišel k sestře, aby mu po operaci odstranila stehy. Všichni byli zaneprázdněni, on prosil, dožadoval se, žadonil, aby to udělali rychle. Říkal: „Musím se včas dostat do nemocnice, abych nakrmil svou nemocnou ženu. Má Alzheimerovu chorobu.“

V tu chvíli se uvolnila postarší zdravotní sestra a řekla: „Asi se bude bát, když přijdete pozdě. Udělám to pro Vás hned.“ „Ne, posledních pět let mě už nepoznává“, odpověděl. „Nač tedy ten spěch, když neví, kdo jste?“ Muž odpověděl: „Je mi jedno, že neví, kdo jsem, zato já vím, kdo je ona.“

Odpověď: Ano, to je pravda.

Otázka: Řekněte mi, prosím, co pomáhá člověku, který nedostává žádnou odměnu: žádný vděk, žádný úsměv, nic? Má před sebou svého milovaného, a to je všechno. Co mu dává sílu? Ona ho nepoznává.

Odpověď: On ví, že je to jeho povinnost.

Otázka: On ví, že musí splnit povinnost, nic za to nedostává, je možné takhle dál žít?

Odpověď: Ano.

Otázka: Dá se tomu říkat láska?

Odpověď: Je to víc než láska.

Otázka: Pak, co je podle Vás v tomto případě láska a co povinnost?

Odpověď: Povinnost přesahuje lásku. Láska je to, co řídí tvoje činy, a podle toho se k člověku chováš – s láskou. A povinnost je to, co musíš dělat navíc kromě lásky. A právě zde se začíná měřit velikost tvé zodpovědnosti za druhého.

Láska tě zavazuje, abys takto konal. A když to není láska, tak je to zodpovědnost, tímto směrem se musíš řídit.

Poznámka: On žije, ale ona jakoby nežije. On žije, prožívá život určitým způsobem a tak dále. A on veškerý čas vynakládá k tomu, aby se k ní mohl přiblížit a mohli být spolu.

Odpověď: : On dostává sílu z toho, že se o ni stará.

Poznámka: A dokonce lidé ani neřeknou: „Ach, to je skvělý chlap!“ Nedostává sebemenší podporu!

Odpověď: Ne, je mu to jedno.

Otázka: Lze to nazvat, že se blíží k čistému odevzdání?

Odpověď: Myslím, že ne. Myslím, že když ji krmí, tak ho to naplňuje.

Otázka: Když tedy plní svoji povinnost, ukazuje se, že v tom nachází i smysl svého života? Je to naplnění?

Odpověď: Ano, je. Ona leží na nemocničním lůžku, nikoho nepoznává, a přitom všechny podpírá. Všechny, celou svou rodinu.

Otázka: Může být člověku dána taková síla, taková zodpovědnost za druhé? Je to život, který může být dán jenom shora? Není přece v moci člověka něco takového udělat, nebo ano?

Odpověď: Ne. To přichází shora.

Otázka: Můžeme říci, že je tam s nimi Stvořitel? Pokud o ni takto pečuje, Stvořitel je s nimi, nebo ne?

Odpověď: Dá se říct, Stvořitel je všude. A zvláště v takových případech.

Poznámka: Teď je taková doba, kdy… Víte, jednou jsem musel chodit do pečovatelských domů, a tam mi říkali: „Děti sem už dlouho nepřišly.“ Ti staříci jsou tam už dlouho.

Odpověď: To je sobectví jejich, synů, dcer, příbuzných. Všeobecně jsou nemocnice vynálezem poslední doby.

Otázka: Ano, dříve byli všichni doma. Asi to bylo správně – doma?

Odpověď: Myslím, že by se lidé rychleji uzdravili.

Otázka: Je možné žít dlouho, s láskou, odevzdáním? Jak k tomu přijít, aby nás to naplnilo? Je to možné?

Odpověď: Ano. A tak se i stane.

Z televizního programu „Novinky s Michaelem Laitmanem“, 19. 2. 2024

Originální článek zde.
[#326812]

Filed under: Duchovno | Add Comment →