Otázka: V čem tkví nebezpečí pomluvy v kabalistické společnosti?

Odpověď: V první řadě se v každém člověku probouzí různé kritické myšlenky. A to je přirozené, protože náš egoismus neustále pracuje, neustále roste, neustále v nás burcuje kritický postoj ke světu, vyjma našich nejbližších.

Vztahy ve skupině potřebují nepřetržitý duchovní vzestup, a proto tam egoismus pracuje naplno. Není tedy divu, že se egoismus v každém z nás pořád probouzí. Ať se probouzí, tak to má být, je to známka růstu. Otázkou je, co s tím uděláme.

Svůj egoismus musím neustále přizpůsobovat protikladům, tedy pracovat tak, abych ho neničil, ale musím nad ním vybudovat vlastnost odevzdání a lásky ve vztahu k přátelům ve skupině. Právě to jim ukazuji a jdu všem příkladem. A přátelé se musí chovat stejně vůči mně a všem ostatním.

Ve skutečnosti je to hra nad naším egoismem, proti němu. A z této hry postupně probouzíme obklopující světlo, které na nás v takovém případě působí, pozvedává a skutečně v nás vytváří společnou vlastnost odevzdávání, ve které pak pocítíme Stvořitele – Vyšší, vládnoucí sílu světa.

Pokud místo toho projevuji k přátelům kritický postoj, který vidím u druhých – ne to, že bych jim měl projevovat lásku a náklonnost, ale své pohrdání, to znamená, uvažování ze svého egoismu – šířím tak škodlivou infekci mezi členy skupiny. To je absolutně nepřijatelné! To je to nejhorší, co zabíjí náš duchovní pokrok.

Mezi muži to není tak silné, protože zpočátku nemají takový vnitřní tlak, ale ženy ano. A pokud chtějí být s námi, ve skupině, v procesu, toto musí být odstraněno u kořenů, odpleveleno, zničeno. Proto jsem vůči osočování a pomluvám tak tvrdý. Pro tohle mezi námi nemůže být místo.

Můžeš být kritický k někomu, kdo udělal něco špatně v šíření v profesionálních vztazích, ale ne ve vztahu mezi námi. Za žádných okolností nemůžeš mluvit kriticky o svém příteli.

Navíc ani nechápeš, že tím mluvíš o sobě, a ne o druhých, tzn., mluvíš z vlastního egoismu.

Pomlouvání je to nejhorší, co se může v kabalistické skupině stát, a my tomu musíme čelit všemi silami, protože je to jed, který zabíjí jakýkoli náš pokrok. Proto tak nesnáším kritiku mezi přáteli, a pokud se takové věci objeví, musíme se proti nim aktivně postavit. A pokud někdo není schopen se nad tím pozvednout, pak je třeba tyto lidi jednoduše oddělit od skupiny.

Nemohu říkat, že se mi nelíbí některé charakterové rysy přítele – to se nesmí stávat. Musím se nad to pozvednout.

Stejně jako u svého milovaného dítěte prakticky nevidím žádné negativní vlastnosti, a i když je vidím, jsou přikryty láskou, stále ho miluji, stále nikomu neříkám, co je na něm špatného. To je jasný příklad toho, jak bychom se měli chovat ke všem přátelům – jako ke svým malým milovaným dětem. Takto se k nim chovat.

Z rozhovoru „Zazvonil mi telefon. Buďte opatrní na pomluvy!“

Originální článek zde.

[#302355]

 

Filed under: Egoismus, Láska, Práce, Skupina, Vnitřní práce, Vztahy mezi lidmi | Add Comment →