Otázka: Vyprávěl jste, jak Váš učitel Rabaš otevřel na libovolné stránce knihu „Šamati“ a začal číst nějaký odstavec. Tím jako by navazoval své spojení se Stvořitelem. Je to tedy člověku předurčeno, jednoduše, že se musí do tohoto procesu zapojit?

Odpověď: Předpokládejme, že se dívám na fotografie a ty ve mně vyvolávají nějaké vzpomínky, pocity, poznání.

Nacházím se v nějakém světě, a proto, když se dívám na fotografii z tohoto světa, okamžitě mě to uvede do určitého stavu. Tato fotografie vytahuje z mé paměti nejrůznější vzpomínky a já si přestavuji to, co ve mně vyvolávají.

Jak se to děje v duchovním? Naprosto stejným způsobem. Mám obrovské množství duchovních „fotografii“. A když o něčem mluvíš, já okamžitě vstupuji do tohoto systému. Ty mi ho jakoby připomínáš, ladíš mě na něj.

Říkáš: „Pamatujete, jak jsme byli jednou tam a jednou zase tady?“ – „Ano, vzpomínám si“.

„Tak víte to…, nebo že to a to…“. A já si představuji, o čem mluvíš, jsem uvnitř toho stavu.

V duchovním neexistuje čas. Přecházím ze stavu do stavu v souladu se svými touhami, s vnitřními informačními geny.

Z rozhovoru „Zazvonil mi telefon. Připojit se ke Stvořiteli“

Originální článek zde.

[#315216]

Filed under: Stvořitel, Učitel | Add Comment →