Poznámka: Alexander píše: „V posledních měsících vůbec nepřicházejí dobré zprávy. Vidím, jak rodina, blízcí, přátelé, přestávají používat empatii. Prostě se na nic nedívají, neposlouchají, nevedou rozhovory, pokud by byl ohrožen jejich klid.

A já jim rozumím. Člověk nemůže žít neustále ve stresu. Ale když si přestaneme dělat starosti, soucítit, co se z nás potom stane? V co se změníme? Co bude s námi, se světem? Vysvětlete mi to, prosím.“

Odpověď: Myslím, že se svět začíná probouzet. Svět si začíná uvědomovat, kam sám sebe zahnal, nebo kam se nechal zahnat. A myslím, že příští rok bude rokem skutečného prozření. Přelomový. Až se změní Amerika a zvláště Evropa.

Poznámka: Všichni očekávají příští rok s hrůzou, s velkým strachem…

Odpověď: Já naopak věřím, že to bude rok prozření, uvědomění si, že jaderná válka opravdu být nemůže. A obecně války být nemohou. To už jsme viděli a vidíme to i teď. Celkově vstupujeme do dobrého finále.

Otázka: Ale Alexander se ptá na empatii: ztratíme ji, nebo ne? Co se s ní stane, s empatií?

Odpověď: Není třeba žádných empatií. My jednoduše musíme pochopit, že jsme povinni udělat všechno pro to, abychom poskytli světu správnou představu o tom, co je dobré a co špatné. Aby si každý uvědomil, že nikdo nemá právo vztáhnout ruku na druhého. Nikdo nemá právo vyhrožovat silou. A pak uvidíme skutečný svět.

Otázka: Jaké pocity budou převládat u lidí, u člověka v tomto novém světě, ve světě, ke kterému míříte? O čem bude člověk přemýšlet?

Odpověď: Člověk bude myslet jen na jedno: jak se rozvíjet směrem k dobru. Jak může předávat dobro od sebe k ostatním.

Poznámka: Toužíme po tom! Tak velmi po tom toužíme! A zdá se, že je to tak daleko.

Odpověď: Ne. K tomu přijdou, rozhodně. Nelze jít jinudy. Ale musíme o tom více mluvit. A snažit se, aby se to uskutečnilo rychleji.

Otázka: Může se tento bod dobra, spojení probudit v člověku, který ho neměl? Naopak, on byl absolutně jiný, jako jestřáb. Může se v něm objevit tento bod?

Odpověď: Ano, získá uvědomění, že přesně tímto způsobem je lidstvo povinné žít.

Otázka: Odkud to k němu přijde, když je takový?

Odpověď: Z prostředí. Vzduchem.

Otázka: Jednoho dne se probudí, a náhle takové „cvak!“ a řekne: „Jak jsem takto mohl žít?“

Odpověď: Ano. Že není jiný způsob, jak se dá žít. Že žít můžete jen dáváním, protože už není možné více lidem dokazovat, že „holí ke štěstí“ něčeho dosáhnete.

Poznámka: Obvykle to probíhalo takto: když ses pokusil někoho rozdrtit, někoho ponížit, tak se ti to vrátilo jako bumerang, a teprve tehdy se člověk zamyslel. A vy říkáte, že je to možné i jinak. Je možné, že najednou, jen tak! – a uvnitř člověka proběhne náhlý převrat.

Odpověď: Myslím, že v lidstvu se velmi silně hromadí nejrůznější negativní pocity a ty nakonec přinesou svůj výsledek.

Otázka: Převrátí se to? V absolutní zvrat?

Odpověď: Ano.

Poznámka: Dej Bůh!

Odpověď: No, doufejme!

Z televizního pořadu „Novinky s Michaelem Laitmanem“, 3. 11. 2022

Originální článek zde.

[#306236]

Filed under: Člověk, Svět | Add Comment →