Poznámka: Děti jsou často velmi nemilosrdné. Zvláště pokud se rozhodnou někoho šikanovat.

Odpověď: Děti ještě nemají všechny city. Samotné šikanu nezažily, a proto nemají empatii a neumí vytvořit takové pocity: co se stane s tím, koho šikanují.

Poznámka: Šikana má často tragické následky, někdy děti dokonce spáchají sebevraždu. Nedávno proběhla na internetu zpráva, že dívka spáchala sebevraždu, protože ji šikanovali.

Odpověď: Je velmi snadné to udělat. S kterýmkoli dítětem.

Poznámka: Tyto případy se ve školách vyskytují velmi často. Vědci a pedagogové začali přemýšlet, jak to vyřešit, a nabízejí celkem pochopitelné řešení. Říkají, že jeden ze způsobů, jak se vypořádat se šikanou ve školách, je „systém přátelství“.

Spolužáci z vyšších tříd se starají o ty mladší. V těch školách, kde se všichni navzájem podporují, kde se klade velký důraz na to, aby se každý žák cítil jako důležitá součást týmu, je mnohem méně případů šikany.

To je návrh, jak řešit problém šikany.

Odpověď: To je neuskutečnitelné! Jsem realista, vidím, co se děje. Egoismus roste ze dne na den. Díky seriálům, které děti sledují, nebo i něčemu jinému, může být jen hůř. Nevidím žádné předpoklady k tomu, aby bylo lépe.

Kdo se tím bude zabývat? Učitelé, ministerstvo školství? Nikdo!

Otázka: Myslíte si, že ve školách není nikdo, kdo by zaváděl atmosféru přátelství, atmosféru vzájemné záruky atd.?

Odpověď: Ne. Ani učitelé již nejsou stejní jako dříve. Vzpomínám si, když jsem žil v Rusku, učitelé byli oslovováni jménem po otci. Když jsem žil v Pobaltí, tam je oslovovali: „Učitel.“ A to dávalo urči-tou váhu. Učitel byl respektován.

Otázka: A dnes nejsou takoví učitelé?

Odpověď: Ne. I když někoho něco trápí, není možné to realizovat. Za současného programu, v současné situaci, s tím, co je doma i na ulici.

Otázka: I kdyby existoval učitel, který by byl nazván skutečným „Učitelem“, nedokázal by to ve škole zrealizovat?

Odpověď: Ne, protože výchova je komplexním přístupem k člověku ze strany společnosti ve všech svých projevech. To je doma, na cestě domů, na cestě do školy, v kroužcích. Je to samozřejmě rodina, jsou to televizní programy, to, co vidí na svém telefonu.

Kdo je učitel? Učitel má dát dítěti pouze program: matematiku, čtení, další předměty a to je vše. Tam všechno končí. Nemluvíme o výchově. Výchovou by se měla zabývat společnost obecně, v celku.

Poznámka: Jste kategorický. Říkáte, že nemůže existovat taková škola a takový učitel…

Odpověď: Ne. Můžete dítě přinutit studovat a učit se takzvaným dobrým mravům, pokud chodí do výběrových škol, lyceí. Když pochopí, že pokud se chce někam dostat, musí se určitým způsobem chovat, nějak vypadat, komunikovat a tak dále.

Tím v něm nevychováme Člověka, ale jedince určité společnosti.

Otázka: To znamená, že dítě chce být například ředitelem banky, a tak je pomalu vedeno k dobrému chování?

Odpověď: Ano. Děti jsou k tomu vychovávány.

Otázka: Co by se mělo udělat, aby se děti neposmívaly jeden druhému?

Odpověď: Neuděláš nic, protože to vidí všude.

Otázka: Není možné zablokovat tyto zdroje?

Odpověď: Ale co mu zůstane? Všechno čte ze svého mobilu. Na ulici a všude vidí jinou atmosféru.

Otázka: Tak co se dá dělat?! Jak vychovávat děti? Jaký by byl váš způsob výchovy, kdybyste dostal volnou ruku?

Odpověď: K tomu je třeba změnit celý stát, celý svět. Svět se musí postarat o budoucí generaci. To by mělo být prioritou veškerého našeho úsilí. Ale čím je naplňujeme, co do nich vkládáme?!

Otázka: Co by tedy měl svět dělat? Pojďme si to představit. Co?

Odpověď: Za prvé, úplně odstraňte příklady veškeré hrubosti, násilí, všech druhů masochizmu. Zakažte ve zprávách a všude oslavovat sílu – sílu peněz, sílu moci, sílu armády.

Otázka: A co máme oslavovat a pozvedat?

Odpověď: Lidskost v člověku. To dobré – to je spojení s ostatními, to je budování společného světa a tak dále.

To, co zamýšleli udělat kdysi za socialismu, ale ne egoistickým způsobem. Pečlivě, postupně realizovat. Tenkrát také existovaly i jiné vztahy. Pronikaly do člověka a lidé se k sobě začali chovat jinak.

Otázka: To znamená, abychom dospěli k tomuto malému bodu, který se nazývá „třída“ ve škole, musíme vzít svět a začít ho měnit?

Odpověď: Jistě! Třída je část společnosti na té úrovni, v tom věku, kdy můžeš z dítěte formovat Člověka.

Takže to není prostě třída, malá místnost. Vezmeš lidi, kteří žijí řekněme sto let, a během dvaceti let je musíš vychovat. To je to nejdůležitější! A pak by výchova měla pokračovat.

Otázka: Takže, výchova nekončí v této třídě, v této škole, ale pokračuje dál a dál? A pouze tímto způsobem je možné v člověku vychovat Člověka?

Odpověď: Samozřejmě. Člověk není živočich. Bez výchovy by byl horší než zvíře, protože má egoismus.

Poznámka: Zní to utopicky. Nikdo se tím nebude zabývat.

Odpověď: Proto se svět blíží ke konci této utopie.

Otázka: A co se stane?

Odpověď: Bude existovat nádherná budoucnost bez lidstva. Jako v Černobylu. Všechno roste, všechno kvete, objevila se zvěř, která předtím zmizela, protože byla vystřílená, vyhubená. A najednou se objevila! Příroda se reprodukuje z ničeho. Protože musí existovat.

Otázka: Stalo se to, jakmile zmizel člověk?

Odpověď: Ano. To znamená, že pro náš svět je nejdůležitější, aby z něj zmizel člověk. I to je náprava. Člověk je nejhorší zvíře, které zabíjí všechno kolem.

Otázka: Dobrá, ale k tomu přece nedojde. Lidstvo zůstane? I když jenom několik lidí, alespoň pár?

Odpověď: Ti, co zůstanou, pocítí, že není možné žít jinak! Že právě to je základ – v podstatě princip přežití. Přežití! Nejen trochu vylepšit svůj život, ale přežít. Proto musíte přistupovat k ostatním jako k sobě. A Příroda nás k tomu přivede. Bude nás tlačit, dokud neuznáme – já nebo druhý člověk, že druhý má přednost přede mnou.

Otázka: To znamená, že utopický zákon „miluj bližního svého jako sebe samého“ se stane základem života?

Odpověď: Bude realizován, protože jsme velmi malí tvorové, kteří nemilují strach a bolest. A proto můžeme být pomocí strachu a bolesti vedeni k čemukoli. I k dobrému, laskavému vztahu mezi námi. Příroda to udělá.

Otázka: Je to možné bez bolesti?

Odpověď: Ne! Egoismus nerozumí ničemu jinému.

Z televizního programu „Novinky s Michaelem Laitmanem“, 15. 10. 2019

Originální článek zde.
[# 258899]

Filed under: Děti, Egoismus, Výchova | Add Comment →