Tichá rodinná revoluce

Dříve jsme mohli s pomocí jednoduché psychologie dosáhnout jakéhosi kontaktu mezi sebou a vyrovnat naše životy: to je ženské, to je mužské a to je společné, a my musíme dělat obojí, abychom získali třetí.

Každá rodina v zásadě opakovala svůj tisíciletý vzor a všechno bylo jasné. A teď to není – spojení se rozpadlo. Egoismus se stal natolik velikým, že muž nechce pracovat pro rodinu a žena nechce děti ani rodinu, i když je to pro ni v zásadě nejpřirozenější. Ale mateřský instinkt již nefunguje.

A u muže je to stejné: „Proč bych měl pracovat na druhé? Ať jde do práce ona.“ Nyní se zcela mění specializace a příležitosti, aby žena mohla jít do práce a požadovat rovnoprávnost s mužem, neboť ženy jsou často žádány tam, kde muži nemohou pracovat. Přičemž se jedná i o úředníky, a dokonce i o státní představitele.

Všeobecně se svět za 100 let hodně změnil, něco se s ním stalo. Ve skutečnosti je to revoluce, které jsme si nějak nevšimli. Probíhá tak tiše proto, aby v nás vyvstala otázka: „Jak žít dál? Co máme dělat se sebou a se světem?“

Ukazuje se, že už mezi sebou nemůžeme dosáhnout vzájemného kontaktu. Egoismus je silnější než my.
Nechceme děti ani rodinu. Chceme vytvořit svět, který bude pohodlný pro každého z nás. To znamená, že nebudu potřebovat nic, budu obsluhován moderními roboty. Drony budou létat přímo do okna a dodávat nám pizzu a Coca Colu. A všechno bude v pořádku, krásné.

A brzy to uděláme tak, že každý bude mít v místnosti „krb“, do které mu bude posílána přímou linkou pizza, zhmotní se tam a my ji budeme moci konzumovat.

Stručně řečeno, vše se děje proto, aby byl člověk nějakým způsobem vyrván ze svého obvyklého, přirozeného světa. A my s tím nemůžeme nic dělat, protože je tento program založen v přírodě. Ale s pomocí kabaly si dokážeme představit, co se bude dít dál.

A pak se stanou velmi zajímavé věci. Najednou zjistíme, že jsme dosáhli úrovně rozvoje, která velmi utiskuje. Zdá se, jako by všechno bylo v pořádku, ale ve skutečnosti z toho nic nemám – netěší mne to.
Dříve mne těšilo, když jsem večer přišel z práce a posadil jsem se s rodinou za společný stůl a večeřeli jsme: děti, teplo rodiny, klid. Byl to obvyklý domácí řád, ve kterém žila a stále žijí zvířata. A když vzrostl egoismus, člověk pochopil, že to pro něho není.

Zajímavé je, že u zvířat trvá rodinný život krátkou dobu. Vždyť by i jim mohl být zadán takový program na celý život. Ale ne! Setkávají se kvůli páření, samice pak zpravidla zůstává sama, vychovává mláďata a samec je opouští a prakticky neexistuje žádná rodina. Nechodí potom ve dvojicích, nestarají se o své děti. Výjimku tvoří snad jen hrdličky.

V přírodě je velmi málo příkladů, kdy mužské a ženské pohlaví spolu zůstává roky. A z nějakého důvodu to tak bylo u člověka.

Psychologové vysvětlují, že je to nezbytné k tomu, aby se vytvořila rostoucí akumulace společnosti, státy. Člověk má sklon k tomu, aby se z malé komunity rozvinul do velkého státu. V komunitě bylo všechno společné, takže tam nebyly žádné rodiny. A pak bylo nutné mít svůj dům, svou rodinu na rozdíl od zvířat, která nejčastěji žijí ve svých norách v lesích, a nic jiného nepotřebují.

V naší době však opět šplháme neznámo kam, odmítáme vše, co vždy bylo pro člověka přirozené: rodinu, děti, babičky a dědečky. Někam se rozcházíme. Dospělé děti buď žijí se svými rodiči – proč by měly odcházet, pokud se u mámy cítí tak dobře – nebo odcházejí a ukončují se svými rodiči všechny vztahy. V takovém stavu se nacházíme.

Pokračování následuje…

Z lekce v ruském jazyce 3. 3. 2019

Originální článek zde.
[# 247218]

Předchozí díl.

Filed under: Egoismus, Jednota, Kabala | Add Comment →