Celý duchovní systém se nachází ve standby režimu. Ve skutečnosti je to bezduchý mechanismus, který sám o sobě nic nepotřebuje. To stejné se dá říci i o Stvořiteli, neboť je daným zákonem.

Když Ho nazývám laskavým,  milosrdným a dávajícím, přiřazuji Mu své vlastní pocity. To je Jeho obraz v mých očích, a On Sám se nachází nad vším, nad dosažením.

Proto je systém duchovních světů systémem neměnných zákonů. Neexistují žádné další “pocitové prvky” v něm, ale nás, kteří něco vyžadujeme a vědomě dáváme a přijímáme. Je to jako by tam byla roura, která přenáší Světlo běžící ke mně. Na konci roury je kohoutek, ale já ho nemohu otevřít, ne svýma rukama, ale mohu jej otevřít svým přáním.

Vyšší stupeň není “hodný muž”, ale naprogramovaný mechanismus. Spustím systém tím, že apeluji na Vyššího. Začne pracovat pouze tehdy, když Mu dodám správné přání, správný impuls. Vždycky je připravený; jinými slovy, je připraven vypustit zásoby Světla, jakmile dokáži „otevřít kohoutek“. Ba co více, čím více jej otevřít dokáži, tím silnějšího proudu se mi dostane.

Tento kohoutek má „přístupový kód.” K jeho zadání je zapotřebí správné, konkrétní, ověřené žádosti. Musím posoudit svá přání a záměry, zaměřit svou mysl a pocity, a sebe celého vložit do tohoto „signálu“, předat jej přes skupinu, spojit mé přátele do společné touhy, a směrovat ji ve prospěch Stvořitele.

Kohoutek se otevře, jakmile trefíme správný kód. Systém čeká na vložení správných dat. Před námi leží neživý mechanismus, filtrující a uvolňující části Světla, hojnosti, energie, síly a přání.

Jedinou živou částí je Malchut světa Atzilut, která leží níže. Vše ostatní ožije pouze až do něj vložím svůj život, své touhy a svou bolest.

A to je důvod, proč nemůžeme čekat, až shora něco přijde samo. Systém pracuje ve shodě s mým přáním a mými příkazy. Pokud prozatím nejsem připraven příkazy dávat, pak křičím na zeď bez toho, aniž bych Stvořitele nalezl. Objeví se pouze tehdy, kdy jsem schopen se k Němu natáhnout a dotknout se Ho.

[28763]

Ze 4. části denní lekce kabaly 12/05/2010, “Předmluva k Zoharu”

Stav Sabatu, nebo-li sedmé milénium, je nazýváno „podobenstvím světa budoucího“ (Mi Ein Olam HaBaah), neboť se zatím nejedná o svět budoucí jako takový, pak jej následují 8., 9. a 10. milénium, které odpovídají prvním třem Sefirot (GAR).

Sabat ale začíná ještě předtím, dokonce před koncem 6000 let. Stav Sabat (první vzestup světů, jež přináší další Světlo) už začíná o „páté hodině dne šestého,” tedy v Pátek. Proto celý šestý den (čímž se má na mysli naše 6té milénium) už je ozářeno Sabatem.

Celý šestý den se nazývá “Předvečer Sabatu,” a tak se v současné době nacházíme ve velmi zvláštním čase: je to čas předvečera Sabatu. Už cítíme pohyb a změny, které počínají ve světě na předvečer Sabatu. Budeme muset projít celým obdobím, které do konce nápravy zbývá, a zdá se být velmi krátké. Sabat je hodně blízko a my jej brzy dosáhneme.

[118858]

Ze 2. části denní lekce kabaly 16/10/2013, Zohar