Stud a láska jsou hlavními hnacími silami našeho vývoje; jsou si navzájem protikladné a rovné co do síly, jako nekonečné mínus a plus.

Pokud se ale za sebe stydíš a lituješ minulosti, pak se jedná o nečisté síly, Klipot, protože to znamená, že nesouhlasíš s faktem, že není nikoho jiného kromě Něho.

Není nikoho jiného kromě Stvořitele neznamená pouze to, že konečný výsledek záleží na Něm, ale že už od začátku naplánoval, co máš dělat, jak máš těmito všemi stavy projít a později je litovat. A nyní lituješ toho, co se stalo, namísto toho, abys litoval, že si myslíš, že jsi to vše způsobil ty a ne Stvořitel. To znamená, že jsi ke Stvořiteli nepřilnul.

Chceš-li napravit něco z minulosti, znamená to, že jsi ke Stvořiteli nepřilnul; neakceptoval jsi, že pouze On vládne světu. Ty jen musíš být vděčný stejně tak za špatné, jak za dobré. A pokud toto zvládneš alespoň na chviličku, pak vzápětí budeš minulost litovat ještě víc.

Tuto vlastnost jsme povinni definitivně objasnit, a dokud toto objasnění nedokončíme, nepostoupíme na další stupeň. Člověk se v sobě neustále hrabe, ale to vše je důsledkem nepochopení, že plán, jednání a výsledky činů – to vše pochází z jednoho zdroje a člověk by měl souhlasit s jednáním Stvořitele.

Měl by ses dojímat z toho, co Ti Stvořitel provádí, abys ve všech těchto zkušenostech zůstal přilnutý k Němu, nad pocity ve své egoistické touze.

Z 1. části denní lekce kabaly 11/09/2013, Spisy Ba’ala HaSulama

Originální článek zde. 

[116641]

 

 

 

Filed under: Duchovno, Náprava, Stvořitel | Add Comment →