Neexistuje žádný separátní tělesný a duchovní svět, ale pouze jeden svět. Když se člověk na sebe a celý svět správně podívá, pochopí, že nic nebylo stvořeno proti němu, ale že vše bylo stvořeno pouze ve prospěch spojení mezi námi a pro vzestup k vzájemnému odevzdání, spojení.

Takže od lásky k přátel dojdeme k lásce ke Stvořiteli, tj. k lásce k celé realitě – k přání přinášet Stvořiteli potěšení. Dávat Stvořiteli znamená dávat každému. Pojem „společně“ platí pro Stvořitele. Člověk slouží stvořeným bytostem a vnitřní síle, která je stvořila a oživuje je, a jimi dává jejich Stvořiteli, který se v nich nachází.

Proto vidíme, že moudrost kabaly je velmi praktická metoda. Můžeme ji studovat jako teorii po mnoho let a nikam nepostoupit. Hlavní je vlastní uskutečnění a realizována může být pouze ve spojení mezi námi.

Tak, když se shromažďujeme na těchto kongresech, dovolí nám to se spojit a nasát celkového ducha. Množství lidí, které se společně sejde, nám pomáhá dosáhnout ohromné intenzity. Nemusí to být nutně staří studenti s velkými zkušenostmi. Hlavní je celková síla, kdy každý touží opustit sám sebe a vstoupit do druhého, aby „se rozlil“ ze sebe ven, a vrhl se do jejich náruče. Tak světu otevírá své vnímání, a začíná objevovat přírodu, bez ohledu na svých pět tělesných smyslů.

Ve spojení mezi přáteli je zvláštní kvalita, protože jsou díky přilnavosti jejich myšlenky a názory sdělovány od jednoho k druhému, každý je zapojen do sil druhého, v jeho vlastnostech a jeho perspektivě. Díky širokému začlenění, každý přijímá sílu celé skupiny.

Každý jedinec je malý a slabý, s omezenými silami. Vše je však zařízeno tak, že je-li začleněn do skupiny, která mu nebyla dána náhodně, jejím prostřednictvím doplní sám sebe. To je dost na to, aby plně pocítil celý duchovní svět. Nikdo z nás nemůže cítit duchovno, ale spojením jej může každý dosáhnout.

Samozřejmě, člověk má šanci dosáhnout velkého duchovního přání ve velké skupině. Je to jednodušší, protože je snadnější se anulovat před velkou společností, kdy člověka ovlivňuje mnoho lidí. Musíme jen trošku přitlačit a může k tomu dojít. Budeme schopni překonat sami sebe a dosáhnout vyšší reality vzájemným začleněním. Doufám, že to naplníme, a společně odhalíme pravou realitu, ve které žijeme.

Toto není mysticismus, ale věda, vyšší psychologie. Odhalením vyššího světa odhalíme vyšší přírodní zákony, ke kterým se už moderní fyzika přibližuje. Moderní fyzika stojí na hranicích hmoty, kde tělesné zákony mizí, a to je důvod, proč fyzikové nemohou odhalit, co je nad časem, pohybem a prostorem. My však odhalíme vše, protože naše smysly budou připraveny. Pak odhalíme, jak bychom se v našem světě měli správně chovat a jak ovládat svůj osud. Budeme mít klíč k úspěchu, ne na úkor druhých, ale ve prospěch každého!

[107203]

Z hovorů o důležitosti shromáždění 10/05/2013

Nemůže už nadále žít jako dosud, a touží po poznání smyslu života, jeho podstaty, jeho základu. Co za vnitřní sílu ho ovládá a jaký je smysl života?

Tato jiskra zcela nepochybně existuje v každém z těch, kteří se shromáždili na kongresu, jinak byste neměli touhu tu být. Je mnoho lidí, kteří přichází studovat a prověřit se, když se v nich jiskra rozpálí. Musíme vykonat velké úsilí, abychom ji naplnili, a to je něco, pro co nyní nejsou připraveni. Mezitím, propast mezi silou ega, která člověka tlačí do jeho vlastního těla a silou jiskry, která ho vytlačuje ven z jeho těla, která ho volá, aby se vymanil, je velmi velká.

Lidské ego je velmi tvrdé a drží jiskru uvnitř, jako ve vězeňské cele. Proto se tací lidé svému egu vzdávají a souhlasí zůstat v jeho vězení. Nachází různé omluvy, podle kterých případně opustí duchovní cestu, protože sami sebe musí ospravedlnit. A tak odchází.

Rabaš říká, že v každém z přátel se nachází jiskra lásky k druhým,  tj. že se tam nachází anti-egoistické síly. Ego ostatní nenávidí, a síla, která je opakem ega, se nazývá láska k druhým. Jedna jiskra však nemůže zažehnout Světlo lásky, myšleno přinutit mě cítit touhu druhého jako svou vlastní a naplnit ji, jako naplňuji sebe. Jinými slovy, nedokáži se vymanit sám ze sebe a být obsažen v druhých, což se nazývá „láskou k druhým“.

Proto se shromažďujeme do skupin, a souhlasíme s tím pracovat a vzájemně se posilovat, abychom nasbírali všechny naše jiskry, a ve spojení mezi nimi odhalili vyšší svět.

[107198] 

Z hovorů o důležitosti shromáždění 10/05/2013