Otázka: Včera v průběhu semináře jsme opravdu cítili, že chceme dosáhnout cíle velmi moc a jsme zcela neschopni to udělat. Ale pak pachuť zoufalství zůstala: bezpočet těchto stavů.

Odpověď: Správně. Toto synové Izraele cítili v Egyptě, hrozbu zůstat navždy pod vládou faraona.

Otázka: V reálném životě, pokud chce člověk něčeho dosáhnout, naučit se něco, potřebuje projít zásadní zkouškou. Přijde na zkoušku v zoufalství, protože nemůže vědět všechno.

Odpověď: Naše zkouška není založena na znalostech. Úkol není v tom, dát správné odpovědi, ale v tom že je žádáte.

Představte si, že já jsem zkoušející. Neříkejte mi o svých pozitivních a negativních potenciálech, které se nahromadily během tréninku. Nesnažte se mě obměkčit svým zmatením. Musíte zde jednat jinak: Pokud opravdu vidíte, že neexistuje žádná alternativa, pak přineste vědomí o vlastní bezmoci a ochotu změnit se. Nic víc, jen tyto dvě věci: „Já nemohu“ a „musím“ a obě musí být stejné síly.

Zatím jste od skupiny nedostali ani jednu, ani dostatečnou poptávkou, ani dostatečnou frustraci. Ale oni jsou naproti sobě a na sobě vzájemně závislé: Pokud netoužíte po cíli, neobjevíte jeho nedosažitelnost. Oba póly dosud nemají sílu. Ano, oba se již objevily v důsledku našich seminářů, ale podstata je, jak vyplnit čas mezi semináři.

Otázka: A přesto, v tomto světě, je datum zkoušky, které znám předem.

Odpověď: Doba duchovní zkoušky přichází, když jste schopni ji projít. Chceš to dnes? Prosím. Jakmile jste připraveni, není nic, co vám může zabránit.
[90918]
Z 4. části denní lekce kabaly 10/22/12, „Matan Torah (Dávání Tóry)“

V integrální výchově jsou důležité dvě věci: aby lidé, kteří podstoupí takové školení, stále měli mezi sebou kontakt, a všude nenápadně dávali příklad klidné reakce na to, co se děje, schválně se naladili na vlnu přátelství, a to navzdory skutečnosti, že agrese a týrání ze všech stran, se snaží vyvolat zlost a negativní reakci.

Ve skutečnosti, dnes lidé necítí společnost kolem sebe, zejména pokud na někoho narazí nebo někdo narazí na ně – pak cítí, že jsou s někým v kontaktu. Proto je třeba záměrně ukazovat dobrý příklad, všem je tak mnohem lépe, snadněji, i když je to neobvyklé. Dá se to zahrát s humorem ale ne sarkasticky, jinak dostanete velmi silnou inverzní reakci. Toto je první.

A za druhé – je to vztah mezi lidmi a uspořádání těchto akcí pro všechny příležitosti: doma, v práci, ve veřejné dopravě, a to i na cestách: otevři okno automobilu a klidně, přátelsky zamávej rukou, nikdo tě nenapadne, nebude troubit, ani urážet. Myslím, že to může hodně změnit.

Takový příklad dnes překvapí lidi, protože to rozhodně nikdo nečeká. Kdysi reklama byla příjemná, dnes je agresivní, kdysi byl dobrý humor – dnes to není humor, ale zlý výsměch, jinak to lidé nevnímají. To znamená, že jsme přišli na konec našeho egoistického vývoje, zmutujeme do něčeho nepochopitelného.

Nebojte se výpadu, něčeho „proti.“ Naopak, je nutné se na to podívat jako na příležitost vyjádřit se jinak. A okamžitě budeš vidět, jak to lidi ohromuje, nerozumí tomu, hledají na tobě něco podezřelého: „Co je s ním? Máš dnes narozeniny? Co se ti stalo najednou? „.

Je třeba jednat takovým způsobem. Myslím si, že z desítek lidí, to přejde do stovek, tisíců, atd. Rozroste se to jako rozhlas, z úst do úst, a tak dál a dál.

[#89923] Z televizního programu „Budování společnosti budoucna“, 09/24/2012