V našem světě jsme v kontaktu s fyzickými těly a zdá se nám, že máme svobodnou volbu, nezávislost, a že se ptáme a dostáváme odpovědi a reakce. Potom ale zjistíme, že jsme prostě stáli před zrcadlem a žádní ostatní nebyli. Moje atributy se zdají být jako lidstvo, jako velký svět kolem mne, s kterým jakoby pracuji.

Proto musíme pochopit, že to, co děláme ostatním, děláme ve skutečnosti sobě. Nevrátí se to k vám oklikou, ale jednáte přímo vůči sobě. Vše, co vidíte kolem vás, jsou vaše vlastní vnitřní vlastnosti prodloužené směrem ven.

To je jediná příležitost, jak postupně objevovat sami sebe. Protože pokud bychom objevili uvnitř nás tu stejnou touhu, s kterou nás Stvořitel stvořil, neustále bychom v ní byli přilepeni a nesnažili bychom se ji prozkoumat, ale brali bychom ji jako dobrou věc a mysleli bychom jen na to, jak ji naplnit. Pečovali bychom o ni jako milující matka, která se o nic neobává, jen o to, aby její dítě bylo vykrmené a zdravé. Nekritizuje jeho osobní vlastnosti.

Proto jsme v této zvláštní realitě. Říká se: „člověk je malý svět“ a vše co je uvnitř vidí venku. Celý svět, který vás obklopuje jste vy sami, nepřímo, jako by rozlití ven. A teď, protože můžete prohlédnout všechno co existuje jakoby mimo sebe a přistupovat k tomu egoisticky, můžete zkusit se všemi svými egoistickými atributy dosáhnout lásky.

Výsledkem je, že všechno bylo vytvořeno pouze za účelem korekce. Pokud by všechny tyto atributy zůstaly ve vás, nebyli byste schopni objevit je a opravit. A proto nedostanete Kli (nádobu) pro odhalení Stvořitele. Ale protože to vše se zdá být mimo vás, jste schopni vidět a vyjasnit k tomu vztah, objevit to 613 krát větší a tím odhalit Stvořitele. Proto ve vás může být odhalen jen „bod v srdci“.
[83393]
Z 1. části denní lekce kabaly 9. 7. 2012, spisy Rabaš

Otázka: Proč se říká, že dělám všechny opravy ve mně?

Odpověď: Neopravuji sebe, ale pouze můj postoj a spojení. Zlý sklon není ve mně, ale mezi mnou a ostatními – v mém postoji vůči nim.

Potřebuji být s někým ve spojení proto, abych zjistil, zda je toto spojení dobré nebo špatné a zda vyžaduje změnu. První stupeň spočívá v odhalení, že tato síť existuje. Od tohoto okamžiku dále se začnu pohybovat dál a dál, vědomě odhalovat to, co je třeba opravit: jaké vztahy a vlastnosti jsou nyní vyžadovány a které vlastnosti budou třeba později.

Postupně tak odhaluji celý systém vztahů mezi mnou a ostatními. Ale pak zjistím, že to bylo vlastně spojení se Stvořitelem. Jedná se o dva stupně v práci.

Pokud mohu s jistotou pracovat bez jakéhokoliv odkazu na sebe, odhaluji, že Stvořitel se skrývá za sousedem. Do té doby toto není jasné, mohu ukrást trochu tady a tam a dělat různé egoistické kalkulace. Stvořitel mi pomáhá zjistit, které kalkulace jsou správné, a proto se mi ukazuje v podobě přátel nebo některých jiných hmotných obrazů, se kterými mohu vzájemně pracovat.
[83397]
Z 1. části denní lekce kabaly 9. 7. 2012, spisy Rabaš

Naším hlavním úkolem v příštích šesti měsících je organizovat integrální vzdělávání a výchovu v celém světě, nebo alespoň zahájit proces organizace. Na začátku je to důležité pro vyspělé země Evropy a Severní Ameriky, nikoliv pro rozvojové země Jižní Ameriky nebo Číny a všech asijských zemí, zejména tedy pro rozvinuté země, které jsou již vystaveny globální krizi. Myslím, že v blízké budoucnosti se krize výrazně projeví v Evropě, a pak zasáhne Ameriku jako bumerang.

Protože Evropa je v krizi a všechno je v žalostném stavu, finanční prostředky jsou investovány do ekonomiky USA, přenáší se tam určitý podíl financí a ekonomiky obecně. To je důvod, proč se krize neprojevuje tak jasně v USA, je to cítit jen tím, že lidé žijí v dluzích, a mohou být viděny pozitivní zájmy. Když v Evropě skončí tento pád, bublina v USA praskne, a pak to bude opravdu špatné.

Do té doby je potřeba nejen připravit lidi a základní systém integrovaného vzdělávání a výchovy, ale také o něm rozšiřovat informace v médiích, ve společnosti, a být připraveni, že vás pak lidé začnou poslouchat.

Samozřejmě, že do té doby není lidský egoismus připraven slyšet nic, protože je mnohem hezčí dívat se na fotbal než poslouchat nějaké kurzy, nějaké transformace a vývoj: kam jsme došli a proč. Dokud přežívám ode dneška k zítřku, vaše vysvětlení mě nezajímají. Ale když zítra nebudu mít ani fotbal, ani základní potřeby, pak je to problém.

To je důvod, proč připravujeme základní systém integrovaného vzdělávání a výchovy.
[83171]
Z „Diskuse o integrální výchově“ 29. 5. 2012

Otázka: Proč je první fází po fázi kořene neživá povaha? Proč vše nezačne z jiné fáze?

Odpověď: Protože tato nejnižší fáze v sobě zahrnuje vše. Nejsou v ní žádné vnitřní rozdíly, a tak nemůže nic rozlišovat na vnější straně. Mluvíme o vyšším Světle pouze vzhledem k nádobám stvořených bytostí. Proto, neživá povaha je první fází, ve které stvořené bytosti obdrží pouze sílu omezení, která jim neumožňuje objevit více, než objevují nyní.  

Síla omezení působí na nádoby a Světlo, které v nich může být odhaleno. Působí na všechno. Otázkou je: Co tato síla ovlivňuje? Má vliv na střed stvořené bytosti nebo jeho limity? Jinými slovy, na co působím při restrikci – na své přání přijímat nebo na Světlo? 

Samozřejmě, ovlivňují své přání. Nikdy nemám vliv na Světlo. 

Omezím přání přijímat a udržuji ho. Díky tomu na nic „neskočí“. Tak omezím sám sebe, abych Světlo získal jen tímto způsobem. Je to tím, že vím, že na více nemám sílu, takže neustále „udržuji hranice,“ udržuji své ego v neutrálním stavu.

To je fáze neživá: Ego se stále vyvíjí, a já jej neustále držím na té samé neživé úrovni. Vlastně to je ohromná pozitivní práce, která se odehrává v různých formách. Svou povahou však patří k neživé úrovni: Sám své přání umisťuji do režimu neživého, kde mé přání zůstává stejné.

Uvnitř tohoto přání pracuji ve vztahu ke Stvořiteli. Co mohu dělat? Uvnitř Něj se anulovat.  Tak mohu být ve Stvořiteli a splynout s Ním, mohu v Něm být obsažen, což je atribut úrovně neživé. Nedovolím sám sobě nic, kromě sebe-anulování. Představte si, že jste uvnitř ohromné síly, a nemáte jinou možnost, než tuto, jak se jí můžete držet. 

Na druhou stranu mě toto připravuje pro další, vegetativní úroveň. Je tomu tak tím, že uvnitř mě dochází k neustálým změnám, které narůstají až do páté fáze neživé úrovně. Mohli bychom si myslet, co kdybych se namísto malého oblázku stal velkým vzácným drahokamem? To ale zatím není vše: Změny, kterými jsem prošel, mě naučili, co znamená růst. Vzestup ve fázích neživé úrovně uvnitř mě zrodil rozum, neboť jsem měl možnost věci porovnávat a přivyknout si na konkrétní fakt nestability. 

Své narůstající potěšení jsem čas od času omezil, ale v tu samou chvíli jsem následoval změny, dokud jsem nepochopil, že se opravdu mohu změnit, a posunul jsem se dále na úroveň vegetativní. 

Tak mluvíme o kvalitativním vývoji a nikoli o kvantitativním: Na konci neživé úrovně, v jeho poslední, čtvrté fázi, již ze zkušenosti chápu, že se dokáži sám změnit, vědomě a cíleně. Tak se zrodí příležitost, posunout se z poslední úrovně neživé fáze do vegetativní. V tomto místě se vytváří počáteční bod, změnou v přání.

Každá taková změna pochází ze Stvořitele ve formě obnovující síly. Nikdy bych úvodní podmínky pro růst nenašel uvnitř sebe. Proto, Stvořitel mě nejenže rozvíjí; vkládá do mě Svou sílu tvoření tak, že se Mu budu podobat. Výsledkem tohoto vývoje se ve stvoření staneme my a Stvořitel partnery. Jeho cílem není zvětšit přání přijímat, tím že by jej prováděl řadou změn, ale spíše, aby mě naučil Svému umění. A co více, učí mě kvalitativním způsobem. 

Tak díky všemu, čím procházíme, dosáhneme Jeho činů podle pravidla: „Podle Tvých činů Tě poznáme.”
[83418]
Ze 4. části denní lekce kabaly 17/7/2012, „Úvod ke knize Zohar“