Dnešní rozvoj lidstva nás vede k velice zajímavému úsudku: jestliže předtím jsme se věnovali práci minimálně deset hodin denně, dnes se k tomu náš postoj musí úplně změnit.

Nemusíme hledát praci. Musíme pracovat tolik, kolik každý potřebujeme pro normální, zasloužené životní minimum. Není to minimum, ale taková úroveň, která se považuje jako nezbytná pro dobrý život, a kterou se nesnažíme překonat, neboť chápeme, že jen tak se můžeme uvést do rovnováhy s přírodou. Rovnováha mezi silou dostávání a silou odevzdání – kolik každý dostává od společnosti, tolik jí každý dává – to vytváří onu rovnováhu pro celou lidskou společnost ve vztahu k přírodě. 

Tímto způsobem se uvolní pro člověka velké množství času. Prázdnota, která pravě vznikla, se naplní právě touto harmonií. Člověk se musí rozvíjet v komunikaci, v sjednocení s ostatními lidmi. To, že se lidé začnou vymaňovat a budou mít  6-7 hodin volného času, je dopředu podmíněno přírodou. Nezbytně jsme se rozvinuli v našich technologiích, v komunikaci, v mezinárodním trhu a službách natolik, že můžeme skutečně pracovat dvě hodiny denně, abychom zajistili sebe vším potřebným.

Je to dáno přírodou a musíme se na to dívat jako na objektivní realitu. Uvolnění času je určeno právě pro to, abychom se dostali do nutné rovnováhy. Tehdy se otevře úplně jiná uroveň existence v přírodě – ta úroveň, kde se nachází právě její smysl, vyšší řízení. Začneme citít mechaniku, která řídí náš vesmír včetně nás.

Musíme to během nějaké doby lidem vysvětlit, vést je k novému pohledu na život. Je to novodobé paradigma, které si lidé musí osvojit, zvyknout si, a změnit úplně vše, svou mysl, plány, vztah k životu, světu, ke všemu. Totiž největším ideálem, vyšší hodnotou musí být „my„, dosažením sjednocení mezi námi a rovnováhou s přírodou.   

 [64121]

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Otázka: V našem poselství je špatně vysvětleno téma seberealizace. Člověk, který slyší o sjednocení, se bojí ztratit vlastní Já.

Odpoveď: Platí to naopak – dnes je člověk otrokem současné destruktivní společnosti, my ale nabízíme zcela rozumné věci: Nechme každého dle možnosti pracovat a každému zajistit normální, základní potřeby. Tehdy nebudeme muset utrácet zdroje na války, vzdorování a bankovní bubliny. Nadto se konečně objeví volný čas.

Je ale pravda, že se vytvoří problém: Co dělat s tím volným časem, který nám spadne na hlavu? Jakým způsobem se teď realizovat?

Pravda, ale kde se ve skutečnosti realizujeme dnes? Copak v práci, kde jsme kolem deseti hodin pro zaměstnavatele? Naopak: když máte čas, můžete pracovat na sobě, člověk se konečně začne seberealizovat, a bude v sobě moci vidět Člověka. Dnes nevíme co dělat se svým volným časem. Jsme naprosto naprogramovaní, jsme roboti: po návratu z několikahodinové komunikace s počítačem, si sedáme k … druhému počítači. Všimněte si, s jakou zručností do nás společnost nainstalovala program otroctví. Jím to, co jí všichni, spím, když spí všichni, dělám to, co dělají všichni – a to je můj nezávislý život. Ty předpokládáš, že život bez naplnění tvých egoistických přání neexistuje. Copak je to možné, ráno se probudit a nedat se do běhu za novou porcí slasti?

Kdo ti ale řekl, že v nové společnosti budeš po ránu sedět na místě? Běž, jednej, jen nepoužívej svůj egoismus. Když už jsme pochopili, že egoismus je destruktivní, vede nás ke krachu, k čelní srážce s Přírodou, – co nám v tom případě zbývá? Zbývá nám ho jen uvést do rovnováhy.  Dnes v tobě hoří špatným způsobem, spíše se udí, než hoří. Přece už od rána přemýšlíš, jak se prodrat mezi ostatními, jak je „využít“ ve svůj prospěch. Je však možné naplnit své přání jiným způsobem, nikomu tím nevadit. Když nehodláš dělat ostatním újmu, když myslíš pozitivně, není to už egoismus v jeho dosavadní podobě.

Zde už se těsně blížíme ke komunistické koncepci. Sovětské Rusko udělalo komunismu špatnou reklamu, když přikrylo jeho jménem svůj nepodařený pokus vybudovat novou společnost. Nicméně komunismus ve svém původním smyslu je nejlepší a nejprogresivnější sociální útvar.  

„Co ale budu dělat se svou komunistickou svobodou?“ – zeptáš se. Co budeš dělat s deseti hodinami volného času denně? Tím už se přiznáváš k tomu, že jsi nyní vlastně otrokem. Vždyť pouze otrok neví co dělat, když mu pán nic nepřikázal. Skutečně ti chceme uvolnit tyto hodiny, aby sis formoval podobu Člověka. Ty ale říkáš: Nechci! Copak to je seberealizace? Vždy když jdeš do práce – tehdy je to jasné. Pracovní dny a večery před obrazovkou, dokud nezemřeš – to je pro tebe pochopitelné. Jsi zvyklý na toto otroctví. Avšak svobodná společnost ti úmyslně uvolňuje čas a říká: Dej svému tělu všechno nezbytné a pak ze sebe tvoř člověka.

‚Člověk‘ jako koncept – je láska k bližnímu, a zrovna ty ji nechceš v sobě pěstovat. Hodiny, které je možné uvolnit pro toto, používáš pro ničení světa. Vždyť kromě základních potřeb, větší část našich zdrojů utíká na zbrojení, spekulace a jiné destruktivní ‚hračky‘.

Marks – zakladatel komunismu, toto chápal. Byl opravdovým učencem, ekonomem a dobře se vyznal v systému. My ho bohužel nejsme schopni pochopit. Avšak v důsledku i negativní příklad Ruska nám udělá dobrou službu – dává nám možnost vyvarovat se opaku. Dnes už lidé začínají chápat, že to s „triumfem kapitalismu“ není tak jednoduché.

[65081]

Filed under: Nezařazené - Žádné komentáře→