Chceme znát všechny detaily, pochopit kde jsou umístěny, kde je kořen a větev každého názvu a kde je jeho duchovní vlastnost. Hledáme v sobě všechny tyto stupně vlastností, o kterých Zohar mluví.

 Samozřejmě, všechny se nacházejí pouze v nás, na neživém, rostlinném, zvířecím a mluvícím stupni našich tužeb. Vnímáme pouze realitu, která existuje uvnitř naší duše. Dokonce i teď setrváváme uvnitř naší duše, uvnitř tohoto Kli (touhy), všechny jevy se vyskytují v ní.

 Jakkoli, vedle tohoto vnitřního hledání musíme vždy setrvat v naději, že obklopující Světlo nás ovlivní a otevře naše oči. Nepřejeme si odhalit Vyšší světlo svým rozumem, ani najít všechny ty stupně jeho vlastností nebo se zorientovat v naší duši,- přejeme si aby nám svítilo Světlo nápravy. To je uváděno jako „očekávající spásu“.

 Je řečeno, že po smrti je duše „v nebesích“ dotázána pouze dvěmi otázkami – „Studovala jsi Tóru (přitáhla jsi na sebe Světlo nápravy)? Očekávala jsi spásu (kdy tě Světlo napraví)? “ Musíme vždycky setrvat v tomto záměru.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                      Ze

Ze druhé části denní lekce knihy Zohar 27.9.10

Realita, ve které žijeme nemá čas. Všechny změny času a prostoru, činy, vše co se nám stane, včetně naší vlastní transformace, jsou založeny na našich proměnlivých pocitech, zatímco mimo nás se nic nemění. Necítili bychom žádné změny bez změny v našich tužbách a záměrech.

Ve skutečnosti není nic než touha se záměrem a oproti tomu Vyšší Světlo, které zůstává v absolutním klidu. Jak se tato touha mění, zažívá různé formy a tvary. V současné době zažíváme pocit sebe sama, a to je také touha, která sama sebe vnímá tímto způsobem.

Tato touha prochází různými stavy, jeden po druhém, v pořadí příčin a následků, od počátku svého vývoje až do konce. Celý tento vývoj je realizován pouze ve vztahu k touze, nejsou žádné změny mimo ni.

Proto celá moudrost kabaly mluví jen o tom, jak touha vnímá svou realitu: umístění této touhy, proč je tam a s kým je spojena. To je celý její život. Moudrost kabaly nám odhaluje všechny události, které se touze dějí, vysvětluje celý tento proces, a zejména poslední fázi vývoje touhy.

Tato poslední fáze je vědomý krok, kdy se touha vyvíjí společně s jeho záměrem a dosáhnou stavu, kdy začnou vnímat svou vlastní realitu. Vzniká v nich určitá síla, speciální vlastnost vnímání, která umožňuje touze pozvednout se nad to a dívat se z vnějšího a objektivního bodu.

Pak touha zjistí že vlastně existuje, změní se a pohybuje se směrem k něčemu, existujíce ve spojení s někým neznámým a v tom je účel jejího rozvoje. Začíná přemýšlet o budoucím stavu, který není ještě vidět.

To vše se děje proto, že takzvaný „bod v srdci“ se vyvíjí v touze po poslední fázi jeho vývoje. Od tohoto okamžiku se začne touha identifikovat více a více s tímto bodem, to ho s ním spojí, váží si ho, a pohybuje se ven ze sebe více.

Jinými slovy, místo toho aby věnovala pozornost věcem, které touha má nebo nemá, do jaké míry je naplněná nebo prázdná, začne více vidět naplnění nebo jeho absenci jako prostředek k identifikaci sebe s bodem nad touhou nazývaným obrazovka, nebo záměr, Stvořitel, nebo jednota. Takto se touha vyvíjí.

[22346]
Z každodenní lekce Kabaly 29/9/2010, Shlavei HaSulamu, článek 25, 1991