Od Světa nekonečna nás vzdaluji 125 stupňů utajení, a jsme zcela odříznuti od pravé reality. Je to jako bychom byli v kómatu a neuvědomovali si kdo a kde jsme. Musíme se z tohoto stavu probudit, procitnout z bezvědomí, a vrátit se na stejné místo, z něhož jsme sestoupili tím, že znovu vystoupáme po všech 125 stupních. Na této cestě, zdola nahoru, překonáváme utajení a dosahujeme podobnosti se Stvořitelem. Jinými slovy, budeme jako On.

Ve skutečnosti, nikdo na tomto světě nemá šanci, aby se sám probudil, ani nemůže vystoupat ze spodního bodu, který je pohřben pod 125 stupni utajení. Jak je řečeno: „Vězeň se nemůže sám vysvobodit z vězení.“ Proto, potřebuje použít nějakou externí sílu.

Protože nejsme schopni vnímat Vyšší svět, tak existujeme ve falešné realitě. Vzhledem k našemu bezvědomí si představujeme, že jsme naživu a že je svět plný lidí kolem nás, země a vesmír. Takové obrazy se objevují v našem podvědomí a vnímáme je jako skutečný život.

Prostřednictvím našich snů slyšíme hlasy, které říkají: „Jsi v bezvědomí, zbaven skutečného života v duchovním světě“, ale nevěříme jim. Jen lidé, kteří nás pozorují ze strany si uvědomují, že jsme v kómatu.

Musíme být vděční za probuzení našeho „bodu v srdci“. Umožňuje nám to rozlišit podněty, které k nám dosahují z jiného světa a jiné reality. Velcí kabalisté se nám snaží představit skutečný pocit, a tím nás probudit až do skutečné existence.

Počínaje Adamem, prvním člověkem, který „nabyl vědomí“, až do teď, existoval dlouhý řetěz Kabalistů, kteří dosáhli skutečné reality. Nicméně, dnes se všichni musíme vrátit k našim smyslům. Náš „doktor“, Ba’al HaSulam, spolu s jeho „asistentem“ Rabášem, vynaložili veškeré možné úsilí, aby nám pomohli obnovit vědomí. Jsou to oni, kdo lákají paprsek světla, který dnes nachází cestu ze skutečné reality do našeho podvědomí, které je stále ještě vypnuté.

Ze 4. části každodenní lekce kabaly 16/9/2010, vzpomínková lekce na den odchodu Ba’al HaSulama

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→