Otázka: Jak se mám připravit na Celosvětový Megakongres, který se bude konat na konci tohoto týdne, abych tam přijel jako na královskou hostinu?

Odpověd: Měli byste sehnat takové síly, abyste na našem setkání na kongresu, aspoň krátce, pocítili duchovní život.

Duchovní život je ve spojení; když vybudujeme duchovní nádobu – spojení mezi námi – a uvnitř té nádoby, společného přání, pocítíme duchovní svět, jednotu protikladu.

Mezi přáním a světlem existuje rozpor, odpor, ale povrch toho je jednota, protože si to přeješ a míříš k tomu.

Jako odpověď na takové přání přichází světlo, i když člověk není připraven ho uchovat nastálo, ale krátce se s duchovním světem spojit může.

I kdyby pak propadl – není to tak hrozné! Muže se dokonce stát to, že už nesestoupíme a budeme postupovat dál a bude to první duchovní poschodí.

Já si myslím, že jsme toho schopni – máme všechno, co je zapotřebí, máme přípravu, máme vybudován vnější systém a spojení mezi námi. Všechno je připraveno – zbývá realizace! A tohle je pouze na Vás!

Dokážeme to ucítit, když se budeme silně snažit se mezi sebou spojit. Uvnitř spojeni je duchovní život, život v odevzdání nad osobním egoizmem.

Důležité je to pocítit, ale nezačít se tím naplňovat! – pak spadneme ihned.

Ale když ucítíme duchovní život a budeme se bránit ho používat egoisticky, budeme ho používat pouze k odevzdání, pak odhalíme Vyšší světlo.

Z lekce „Předmluva k „Panim Meirot““, 18.07.2010

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Otázka: Jak můžeme v průběhu kongresu nezapomínat, že nás světlo ovlivňuje, pokud budeme pracovat správně, že tma je nedílnou součástí práce, a skupina je to, co nás drží během období tmy?

Odpověď: Před takovým velkým kongresem, jaký zažijeme za několik dní, stejně jako v průběhu a po něm, člověk prochází různými stavy: vzestupy a pády. Člověk by měl být šťastný, že se v něm změny odehrávají. A čím rychlejší a intenzivnější tyto změny jsou, tím lépe.

Náš jediný zájem by měl být ve spojení s ostatními, místo hledání v sobě a analyzování svých pocitů. Měli bychom se neustále snažit spojit se společným polem, a nechat se ovlivňovat skupinou bez dalšího zdůvodnění.

Dejte pro teď stranou všechny chytré úsudky. Kongres není čas, kdy by člověk měl sedět sám v koutě a zkoumat, co ten či onen stav znamená. Jinak zbude „víc slov než činů.“ V době, jako je tato, mají činy největší význam, jak je psáno: „Uděláme a uslyšíme!“

Všechno na kongresu bude záviset na tom, jak moc se začleníte do skupiny jako malé dítě, které je mezi dospělými. Nemyslí hlavou, prostě je chce napodobit. Když se smějí, směji se. Když pláčou, pláču. Když poslouchají, poslouchám. A dělám to proto, protože od nich chci získat inspiraci! Pak bude úplně jedno, kdo je začátečník a kdo je znalý a zkušený, kdo je malý,a kdo je velký. Jen se snažte naladit na prostředí a budete cítit, jak dostáváte sílu odevzdání nad vaším rozumem.

Z první části každodenní lekce kabaly 21/7/2010, „I byl večer a bylo jitro“

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→