Category Archives: Vnímání

Návrat k jednotě

Štěstí pociťované z jednoty je odhalením síly, která řídí celou přírodu. Koneckonců, veškerá příroda vzešla z jediného bodu Velkého třesku. Pokud se místo naší oddělenosti sjednotíme, přiblížíme se k této jediné odevzdávající vyšší síle, která vytvořila celý vesmír. A čím se přiblížíme více, tím více si to budeme moci užívat.

Tato jediná vyšší síla stvořila hmotu z protikladných částic, plus a mínus. Nejdříve se tyto částice rozletěly různými směry, rozptýleny Velkým třeskem. Poté se začaly jedna s druhou spojovat, jako kdyby se vracely k té stejné síle, jediné formě, pouze přetvořeny v hmotu.

A tak hmota začínala být více spojená, až se nakonec objevily podmínky pro život: neživá, rostlinná a živočišná příroda, a člověk. Člověk pokračuje v přibližování k této jediné síle, avšak nyní tak činí dobrovolně a s porozuměním, inteligencí a vědomím.

Zpočátku se hmota šířila z bodu Velkého třesku a expandovala, ale poté se začala naopak srážet zpět do jednoty. Pokud směřujeme k této jednotě, pokud se vracíme k našemu zdroji, můžeme z toho získávat potěšení. Dnes tato teorie získává na přesvědčivosti i uznání.

[154705]

Z besedy č. 242. O novém životě, 17.10.2013

 

Co se stane s duší po smrti?

Otázka: Co se děje s člověkem, který zemře? Co se stane s jeho duší?

Odpověď: Ten, kdo odhalil svoji duši, zůstává žít v ní, protože duše není spojena se smrtí těla.

A ten, kdo nedosáhl duše, tomu zůstává pouze rešimo (od slova „rošem“ – zápis) – informativní část, jako DNA, určitý kód, který má záznam celé vnitřní podstaty člověka.

A když tělo zemře, informativní část se musí spojit s novým tělem v našem světě, a znovu začít cestu. Rešimo má každý člověk. Z tohoto vyvíjíme svoji duši.

Otázka: Řekl jste, že duši má pouze ten člověk, který ji staví …?

Odpověď: To je pravda. Staví ji ze své egoistické touhy, založené na rešimo které působí uvnitř touhy a nutí ho stavět duši.

Otázka: Co mám, co nemám, a co musím postavit?

Odpověď: Každý člověk má jen egoistické touhy. Ale může to být tak (a stane se to s každým), že náhle uvnitř něho vypukne zvláštní přání – poznat svoji duši, zjistit, proč žije, co je smyslem života, zdrojem života.

To znamená, že se v něm probudilo rešimo – malá jiskra, tzv. bod v srdci. A pak člověk začne přemýšlet, co má dělat, protože toto přání na něj začíná tlačit, nenechává ho v klidu žít.

Na základě tohoto rešimo se člověk obrací na svoji egoistickou touhu a začne hledat to místo, kde může realizovat tuto jiskru. Touto cestou přichází na místo, kde studují skutečnou Kabalu, která učí, jak vytvořit duši. Vytvořit duši – znamená změnit touhu dostávat pro sebe, na touhu dostávat ve prospěch druhých.

[#159350]

Z programu na rozhlasové stanici 103FM, 05.10.2015

Skrytý poklad v kapse

Není nic přirozenějšího, než dosažení kontaktu s vyšší silou, protože ona ovládá celou Přírodu. Ve skutečnosti je každé stvoření spojeno s vyšší moci, ale neví o tom a necítí ji.

Aby se člověk stal hoden kontaktu s vyšší mocí, chybí mu znalost o ní. Jako člověku, v jehož kapse leží šek na obrovskou částku, ale on o tom neví. Pouze když mu někdo řekne o pokladu, který se nachází v jeho kapse, pouze tehdy se stává  bohatým. (Baal Sulam „Poslední generace“)

Když objeví poklad, dozví se také, jak jej může používat.

Otázka: Co je to za poklad, který máme, aniž bychom to věděli?

Odpověď: Nacházíme se ve světě, který je nám skrytý. Nevidíme více než 99% reality kolem nás a odhalujeme jen malý, stlačený svět. A ten je dokonce zcela překroucený. Nevšímáme si pokladu, který máme.

Otázka: Věda kabala nám umožňuje najít tento poklad?

Odpověď: Kabala nám postupně odhalí celou mapu do té míry, do které budeme moci správně používat tento poklad. Zatím jsme objevili jen tento svět a téměř jsme jej zničili. Je možné nám prozradit víc?

Kabala nám vysvětluje, jakým směrem se můžeme rozvíjet a čeho dosáhnout.

Otázka: A na konci cesty nás čeká poklad?

Odpověď: Odhalíme ho postupně. Je nám dovoleno trochu sahat do kapsy a používat část pokladu, pokud jsme schopni ho správně používat.

Pokud se učíme správně používat poskytnuté nám síly a znalosti, otevírají se před námi.

Z programu pro radio rozhlas 103FM, 15.02.2015

 

Návrat do budoucnosti

Otázka: Vědci si myslí, že naše realita vznikla v důsledku velkého výbuchu a my do teď cítíme tyto důsledky. Jak je s tím spojené vnímání světa novým smyslem?
Odpověď: Samozřejmě, že uvidíme všechny jevy, které se staly před námi, díky kterým byla vytvořena duchovní realita a rozkryjeme všechny její úrovně. Pro nás je ale hlavní dosáhnout jejího kořene, vždyť takovým způsobem se zároveň se snahou dosáhnout budoucna, vracíme do minulosti. Z tohoto pochází, že je to jedno a totéž. Vyšší realitu jde prozkoumat stejně, jako teď zkoumáme realitu našeho světa.
Dostáváme přístup a začínáme vědět, jak pomocí svých pěti smyslů vstupit do cizích pocitů, nastavit je správně jedno proti druhému. Máme proto všechny nezbytné nástroje, program, možnost studovat a růst v novém vnímaní reality, odhalením její skutečné formy.

Celá realita, je ale přitom otisknutá v nás a nenachází se někde mimo mě. Celé naše vnímání se stejně vztahuje k člověku pozorujícímu realitu.

Otázka: Jakou máme dnes motivaci pro výstup ze svých nynějších pocitů?
Odpověď: Příčina je jednoduchá. Žijeme uvnitř našich pocitů. A pokud naše smysly z nějakého důvodu přestávají pracovat, nazývá se to smrt. Umíráme a tímto přestáváme vnímat realitu.
Pokud namísto toho, abychom se přibližovali smrti, budeme rozvíjet své smysly, vnímaní zůstane věčné, vždyť se bude nacházet mimo tebe. Takovým způsobem se proměníš ve věčně žijícího člověka, ničím neomezeného, nacházejícího se v nekonečném prostoru, který se nazývá Nebem. Toto vnímání se nachází nad tvým egoistickým přáním.

Z televizního programu „Setkání světů“, 20.06.2014

7 miliard obyvatel duchovních světu

Otázka: Jak se mám zkontrolovat, že jsem skutečně postoupil po duchovním žebříku a neklamat sám sebe, abych potěšil vlastní egoizmus?

Odpověď: Rozdíl je pouze v clonách. Od světa Nekonečno k našemu světu a zpět nahoru do světa Nekonečno vede duchovní žebřík a každé poschodí se liší silou přání a jeho clonou, která ho proměňuje pro odevzdání.

Když se pozvedám na vyšší úroveň, můj charakter a základní vlastnosti zůstávají stejné. Zvětšuje se ale míra mého odevzdání v souladu s tou, která existuje na této úrovni.

Proto každý z nás pozvednutím na tutéž úroveň odevzdává jinak, ve vlastním stylu.

V našem světě, který je ve vztahu k duchovnu jako jedno poschodí, existuje 7 miliard lidí a každý je jiný.

Stejně tak na jakémkoliv ze 125 poschodí je 7 miliard, ale existují v jedné společné formě.

Tak jako v našem světě všichni existují pro sebe, stejně tak existují všichni v duchovnu pro odevzdání. Každé poschodí se tak liší pouze úrovní odevzdání.

Nám se zdá, že rozdíl je pouze v množství – větší nebo menší odevzdání.  Ne!

Na každém stupni je naprosto odlišný vztah se Stvořitelem, jiný druh spojení. Proto jsou tak oddělené jeden od druhého.

[#14679]

Z lekce 25.05.2010, z článku „Úvod do komentáře „Sulam““.

Herci a diváci

The Actors And The SpectatorsOtázka: Na jedné straně musím napravit svůj postoj k přátelům, bez ohledu na to, jak vnímám jejich vztah k sobě, dokonce i když se mi zdá, že mě nenávidí. Na straně druhé však nedokáži usilovat o nápravu, pokud se mi od přátel nedostává podpory a záruky. Jak se toho dosáhne?

Odpověď: Je nezbytné dívat se na realitu následovně: Je Malchut ze Světa nekonečna, a to vše jsem já. Malchut se dělí na dvě části: Nyní vnímám sebe jako jednu část a tu druhou jako to, co je okolo mě. Prozatím to jsou vnější Kelim (přání), bližší i vzdálené, které představují komplexní systém různých vztahů mezi nimi a dokonce mezi nimi a mnou.  Celý tento systém, vše co mi připadá jako „já“ a „oni“, jsem ve skutečnosti já. To vše dohromady je moje. V tomto bodě však musím vidět dvojí obraz: svou vlastní část a část, která je opačná, opakem mě.

A kromě toho je tu Stvořitel, který tento stav vytváří. K čemu? Je to kvůli tomu, aby se rozvíjela má mysl a pocity. Jsou rozvíjeny pouze prací mezi námi, myšleno mezi mnou a druhými.

Kdyby byl obraz reality vykreslen celý uvnitř mě, byl bych pod úrovní neživou. Je to tím, že dokonce i neživé vnímá prostředí, zatímco já bych byl pouze částečkou prvotní hmoty. Vegetativní úrovni bych byl dokonce ještě dále, úrovni, která cítí prostředí silněji, spotřebovává, absorbuje a vylučuje látky, a reprodukuje se, ve zkratce, žije, i když za to platí svou smrtí. To je ještě významnější u živé a mluvící úrovně. Lidé se mezi sebou nejenže ovlivňují, ale překonávají ohromné vzdálenosti, objevují nové způsoby komunikace a vynakládají mimořádné úsilí k překonání času a prostoru.

Proto je vše poměřováno vzhledem k síle spojení mezi určitým stvořením a jeho prostředím. Intenzita našeho vývoje záleží na množství a objemu spojení mezi námi, jinými slovy, na vzájemné provázanosti, vzájemné záruce a odhaleném spojení napříč světem.

Stvořitele není možné dosáhnout, pokud každého nevidím jako opak sebe a pokud nestojí proti mě, mnou nenáviděn a i on mě nenávidí. A v každém detailu se musím dostat nad obvyklý, povrchní přístup do vyšší úrovně. Musím Stvořitele žádat, aby mně pomohl a vytvořil mi ve skupině podporu tím, že mi ji vykreslí jako mou součást.

Ve skutečnosti celý svět, všichni lidé, zvířata a květiny, celá neživá příroda, celičký vesmír, to je má duše. Já jsem však od ní oddělen právě tou silou představivosti, kterou do mě vložil Stvořitel a tak nedokážu mezi námi vidět onu blízkost. To je na mě moc.

Kabalisté mě navádějí použít skupinu, malou část světa, který si dovedu představit jako mou duši. To znamená, že musím se držet svých přátel svým srdcem, spojit se s nimi, a přinést tyto Kelim (touhy) zpět do mě, na rozdíl od moci mé představivosti, která je vykresluje jako by byly mimo mě.

Je pochopitelné, že to nemůžu udělat sám, je zde zapotřebí vyšší světlo. To mne od těchto Kelim oddělilo, tak ať teď napraví mou stávající „vizi“ a přivede ji zpět dovnitř. Pak budu cítit, že dostávám svou duši zpět. Potápím se do přátel, splývám s nimi, objímám je a dávám dovnitř, nezáleží na tom, jak to říct. Hlavní věc je, aby se to stalo: jednota, záruka. Jak buduji vzájemné spojení mezi námi, do té míry budu cítit, co je pocítitelné v duši: odhalení Stvořitele.

Pokud jde o současné období, naše časy, malá skupina nestačí. Musíme se spojit se skupinami rozptýlenými po celém světě, a pak s celým světem. Tento úkol jsme obdrželi.

Ve své podstatě, současná generace je připravena a vyzvána k nápravě celé sdílené duše. To je zřejmé ze světové krize, z probuzení lidí a pokračujících korekcí na všech možných místech.

Ale nejdůležitější věc, kterou musíme pochopit, je, že skupina je duše. I když ve skutečnosti duše zahrnuje všechny úrovně, všechny světy, Malchut nekonečna, ale alespoň pro tuto chvíli se musíme soustředit sami na sebe, členy skupiny. Přítel je někdo, kdo pracuje společně se mnou a chce dosáhnout jednoty, jako já, takže žádné „mezery“ žádné rozdělení, nic zůstává mezi námi. Přesně v této podobě, musíme definovat a označit hranice skupiny.

V tomto případě, pokud existují stovky tisíc našich příznivců ve světě, světová skupina může mít jen několik set lidí, kteří pochopili myšlenku, pracují na tom bez pochyb a využívají jejich přirozenou odolnost vytvořit ještě silnější spojení. Koneckonců, všechno obsahuje opak, díky němuž je možné ji ustanovit. Proto musíme být šťastní, když se odhalí vady – nakonec, láska je odhalena nad nimi.

Někdo, kdo je schopen a připraven k práci tímto způsobem se nazývá „přítel.“ A zbytek, do té doby jsou „diváci“ …. Samozřejmě, nikoho nepodceňuji – každý by měl zkoumat, kde je.

[104788] From the 1st part of the Daily Kabbalah Lesson 4/7/13, Writing of Rabash

Moje ekonomika štěstí

Dr. Michael LaitmanŠtěstí je pocit naplnění touhy. To je možné pouze, je-li touha, hlad, vášeň, a když je naplněno a uvědoměno. Jakmile je ale touha naplněna a uvědoměna, pocit štěstí se postupně vytrácí. Čili, pro štěstí je zapotřebí dvou konstant: a) touhy, b) naplnění.

Aby naplnění neanulovalo touhu, musí být oddělené, musí se nalézat ve dvou objektech. Například matka a dítě; matka se dokáže do nekonečna těšit ze svého dítěte, neboť naplňuje objekt mimo sebe.

Pokud vytvoříme spojení nad naším vzájemným odmítáním, budeme schopni naplňovat se navzájem a těšit se neomezeně ze svých činů. Je to čistě psychologický problém, kterým je pochopení, že cíl stvoření je v potěšení, a že prostředky k dosažení věčného a nekonečného potěšení leží v „miluj bližního svého jako sebe sama.“ Tento stav je nazýván vyšším světem. Když jej cítíme, pocit našeho dočasného světa – který je cítit pouze v nás – zmizí.
[102039]

Respekt proti své vůli

Dr. Michael LaitmanOtázka: Jsou lidé, kteří jsou pro nás více příjemní, nebo méně, jsou tu přátelé i nepřátelé. Dá se v kolektivu udržet dobrý vztah se všemi?

Odpověd: Především je nutné v kolektivu odhalit nezdravé vztahy mezi lidmi.

Například se mi nelíbí nějaký člověk. Naprosto ho nesnáším, sám ani nevím proč. Je v něm něco, co mě od něho odpuzuje a nemůžu se sebou nic dělat. Moje nenávist se přelévá přes okraj, doslova „srším jedem“.

Proto je nutné zařídit to tak, aby mi má společnost velmi decentně, nenápadně začala ukazovat, že mého nenávistníka obdivuje. Povídat o něm něco dobrého, abych najednou zaslechl: „Viděl jsem od něho něco obdivuhodného. Ohromující!“.

Zpočátku mě to nepříjemně překvapí, pak, pod nátlakem společného názoru, se mé hodnoty změní, není před tím kam utéct, vždyť jej obdivují mnou vážení lidé. A tak si ho postupně začínám také vážit, chovat se k němu slušně, bez nenávisti.

Je zapotřebí si uvědomit, jakým způsobem se mění vztahy z jedněch na druhé. Je dost možné, že přátele z nás brzy nebudou, ale aspoň se mé újmy okamžitě promění na opatrnou, vzdálenou úctu.

Minulý vztah a chování k tomuto člověku se ve mně rozkrývá v jiném světle, pomáhá mi to zvládnout, povznést se nad tím, co bylo, a nasměrovat náš vztah do jiného směru. Probíhá to ve mně přirozeně. Můj vztah k člověku se mění nuceně.

[#101386]

Z televizního programu „Personální tajemství“, 08.2.2013

 

Je duchovní potěšení stejné pro všechny?

Dr. Michael LaitmanOtázka: Jaký je rozdíl mezi potěšením, které zažívá muž, a které prožívá žena ve stavu společné integrální mysli, nebo je stejné?

Odpověď: Každý člověk má svá vlastní potěšení, protože každý má svůj vlastní kořen a jeho propojení s ostatními. Jsou striktně subjektivní. Proto, není možné říci, jak se muži liší od žen v jejich stavu radosti a naplnění.

Tento rozdíl lze vysvětlit v rámci toho, co existuje v našem světě. Koneckonců, existuje rozdíl v tom, jak vnímá náš svět muž a jak žena. Muž je nějakým způsobem schopen cítit co zažívá jiný muž. Nicméně, není schopen cítit ženské zkušenosti. Nemůže ji pochopit, protože ona má úplně jiný pohled na svět.

Muž a žena jsou dva světy. Totéž platí v duchovnu. Pokud jsme mužskou částí v duchovním světě, není možné si představit, co zažívá ženská část. Můžete přilákat a zahrnout v sobě její touhy, abyste je naplnili, nikoli však místo ní, ale pro ni.

Otázka: Nicméně, nemělo by se to někde na konci sloučit?

Odpověď: Na konci se to spojí ve vzájemném doplnění, ve vzájemném propojení, ale stále je to spojení dvou protikladů.
[95840]
Z „Rozhovorů s Michaelem Laitmanem,“ KabTV 11.3.2012

Mnoho jisker, jedna duše

Dr. Michael LaitmanNa jednu stranu existuje mnoho duší a každá z nich se dělí na více částí. Ale na druhou stranu, může být duchovno rozděleleno na části? Víme, že existuje jedna ucelená realita a nic než to. Dokonce ikdyž jsme zmatení, neboť vidíme její oddělené části, je vlastně jedním celkem, neboť byl od počátku stvořen pouze jedinný stav, jedna duše.

Nazývá se duší Adama HaRišona (prvního muže), Malchut z Ein Sof (Nekonečna). Po přípravě, odhalíme tuto vnitřní realitu za Partzufim a “světy” mnohem jasněji. Je to o přání, které lne ke Stvořiteli. Přilnutí na úrovni kořene se nazývá Malchut z Ein Sof, a na čtvrté úrovni přilnutí se nazývá duší  Adama HaRišona. Všechno je to o tom, jak se na toto přání díváme z určitého bodu našeho vývoje.

Takže byl stvořen pouze svět Ein Sof nebo duše Adama HaRišona a nic jiného. Tato duše se nachází v každém člověku a je nazývána “Israel,” což znamená Yashar—El (přímo ke Stvořiteli), těmi, kteří dosáhli duchovna. A co více, je celá v každém, neboť duchovno není rozděleno na oblasti a části, jak to vidíme v hmotném světě. Pouze nedostatečná náprava mi brání spatřit skutečný obraz, nacházím se v ní nicméně i tak, v počátečním stavu jedné duše, která pro nás byla připravena, abychom ji odhalili.

Kabalisté však říkají, že je 600,000 duší, jež jsou rozděleny do “jisker.” Takže na čem stojí taková struktura, na “genealogickém stromu”? Je to zkreslený obraz reality, který je rozdělen silou narušeného přání každého v nás. Nejdříve se toto přání oddělilí a úplně brání vstupu Světla, je mu úplným opakem. Pak, silou nápravy, přání začíná dostávat záměr kvůli dávání, nebo jinými slovy, je očištěno. Do míry, do jaké má tento záměr, v něm září celková duše. To znamená, že přání postupně objevuje svůj skutečný stav. Nejprve cítí, že je malou částí celkové duše, a nakonec odhalí, že je stejná jako duše. Poté objeví, že je to Adam HaRišhon.
[97733]
Ze 4. části denní lekce kabaly 8/1/2013, “600,000 duší”