Otázka: Co dělat, jestli cítíš, že jsi absolutně ve všem řízený zhora?

Odpověď: To je pozoruhodné pokud člověk cítí, že je na100% podřízen! Proč jsi myslíte, že je třeba s tím něco dělat?

Je velmi dobré, jestliže cítím, že mne Stvořitel vede, že se nacházím spolu s ním, v každém svém hnutí, „duší i tělem“. (Tělo – to je moje přání a duše – je to, čím Jeho pokyny přijímám).

Cítím Jeho přání – okamžitě měním svoje přání – a pociťuji, jak se s ním spojuji, opakuji po Něm všichni Jeho kroky.

Pohybujeme se společně, až do úplné nápravy, když už nebude možné odlišit Jeho přání od mých, kdo z nás je první a kdo je druhý. Pohybuji si těsně za Ním bez jakéhokoliv zdržení.

Takový stav se jmenuje Gmar Tikun (konec nápravy), když nejsou rozdíly mezi mnou a Jim!

Filed under: Cesta, Duchovno - Žádné komentáře→

Musíme dosáhnout takového spojení v kabalistické skupině , aby se stalo „Stvořitelem“.

Stvořitel je míra spojení mezi námi, kdy vnímáme jiného, jako sebe samého.

Musím se po celou dobu kontrolovat,  jestli se přibližujeme k takovému spojení nebo ne?  Přibližuji se ke Stvořiteli?

Mezi námi se rodí Stvořitel. V našich vztazích, v napětí, v úsilí, ve snaze ke spojení mezi námi, odhalujeme to, čemu se říká Stvořitel.

Představte si, že ve spojení mezi sebou přitahujeme něco takového, čemu se říká „Přijď a spatři!“ (Bore = Bo – přijď, re – spatří = Stvořitel).

Vytvořili jsme společné kli s deseti sefirot odevzdání. A toto kli odhalujeme spolu s naplněním, jedině když usilujeme o správný model spojení mezi námi, nebloudíme ve fantaziích o sobě a Stvořiteli, ale víme přesně, co musíme odhalit.

Filed under: Cesta, Duchovno - Žádné komentáře→

Přicházíme do tohoto světa a do vnímání této reality, abychom se odsud pozvedli do pravé reality Vrchního Světa. Celá naše mise v životě je přijít z našeho nevědomého stavu k vědomí, abychom prožili tuto pravou realitu.

Nejprve musíme projít dlouhou cestou vývoje skrze stupně nehybné, vegetativní a pohyblivé úrovně, dokud se v nás nevynoří bod v srdci – touha vstoupit do pravé reality. Když konečně zjistíme, co náš pravý stav znamená (odevzdání, kořen duše a Stvořitel), pochopíme, že se musíme naladit na nějaký systém, který nám toho pomůže dosáhnout.

Dosud jsme pro to neměli předpoklady, myšleno požadovanou sílu, myšlenky a porozumění. Kde je ten adaptér, zprostředkovatelský stupeň mezi námi a odevzdáním? Skrze jaké prostředky bychom měli postupovat?

Je řečeno, že jsou tři prostředky, jimiž postupujeme: učitel, skupina a knihy. Avšak potřebujeme ztratit naději do takového body, kdy pochopíme, že to jsou jediné prostředky, a tak je začneme používat.

Tehdy začíná běžet přípravné období „tří až pěti let“ (viz. Uvedení do Talmud Eser Sefirot, str. 23). Musíme se kontrolovat každý moment, zda jsme opravdu v tomto období „tří až pěti let“ a pokud ne, musíme hledat změny, které nás přivedou k odevzdání.

Nakonec, pokud jsme obdrželi probuzení a Stvořitel nám dal tuto touhu, musíme se ujistit, že vykonáme svou duchovní misi. Pokud takové probuzení naopak obdržíme a nehledíme si jej, odmítajíce Stvořitelovo pozvání k Němu přijít, bude to největší hanba, kterou si vůbec můžeme představit.

Proto musíme vyvinout tolik úsilí, kolik je možné, abychom pro sebe postavili hranice a umístili všude stráže, které nám nedovolí utéct během těžké chvilky. Musí na nás být dáváno pozor, když jsme ve stavu, během něhož nad sebou nemáme kontrolu a prožíváme těžké myšlenky a různé kalkulace, které nás nutí zapomenout na duchovní cestu a cíl.

Musíme pro sebe všechny tyto koncepty určit správně a v celé jejich hloubce. Co je odevzdání, co jsou podmínky a prostředky pro jeho dosažení, a odpovědí na jakou touhu přijde Světlo nápravy? Musíme si jasně uvědomovat každý procházející stav, abychom si uvědomili, zda jsme na cestě „tří až pěti let“ nebo zda jsme se od ní odchýlili.

(Z Přípravy ke Každodenní lekci – 16.11.09)

Filed under: Cesta, Duchovno, Prostředí - Žádné komentáře→

Není žádný rozdíl v jakém jazyce se věda kabaly zkoumá a pro spojení Stvořitele se stvořením nenívůbec zapotřebí rozumět hebrejsky.

Vždyť ve všech čtyřech jazycích, které věda kabala používá (Tanach, Halacha, Hagada a Kabala) – nejde o podobu písmen, slov nebo výrazů v hebrejštině.

Jazykem se nazývá spojení stvoření se Stvořitelem – přání se světlem. Vnějším vyjádřením může být bučení krávy, úsměv kojence a dokonce i bez vnějších projevů.

Jak mé srdce reaguje na Stvořitele a jak s ním mluví? Nepotřebujeme něco psát nebo vyslovovat. Jazykem se nazývají moje přání v podobě Stvořitele.

V duchovnu nejsou tvary, zvuky, písmena, vůně, pohyby. Jazyk spojení se Stvořitelem je to, kolik mám v sobě stejných vlastností jako ON.

Není tu spojení s  žádnou řečí člověka v tomto světě.

Filed under: Cesta, Duchovno - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem dostal: Stvořitel k nám mluví skrze naše vlastní pocity. Co nám můžete o tomto jazyce říct?

Moje Odpověď: Člověk musí poznat sám sebe.  Musí po vnějších silách požadovat, aby mu pomohly se analyzovat, jít do sebe tak hluboko, jak je jen možné, a najít, proč je takový, jaký je, a kdo hluboko uvnitř doopravdy je. A tam, na tom nejhlubším bodě uvnitř, nachází jeden Stvořitele, svůj vlastní kořen.

Představujeme si obrovský svět a Stvořitele vně nás. Myslíme si, že jsou vně nás všechny druhy věcí. Avšak vše to existuje jen aby nám to ulehčilo začít zkoumat chápat samy sebe.

Filed under: Cesta, Člověk, Spojení - Žádné komentáře→

Hlavním faktorem, ovlivňujícím rychlost duchovního vývoje, je návyk. Pokud by člověk požadoval odměnu za každý čin, který vykonal, rychle by dosáhl odhalení Vrchního světa.

V noci jsem vstal a přišel jsem na lekci – kde je má odměna?

Dal jsem Ti otázku – kde je Tvá odpověď? (když se obracíte na Stvořitele) 

Obrátil jsem se ke skupině a snížil jsem se, abych byl naplněn velikostí cíle – kde je?

Pokud bych tímto způsobem neustále požadoval od sebe, přátel a od Stvořitele, používal bych každý okamžik svého života (ať dobrý či špatný) efektivně a postupoval bych rychle.

Člověk musí být jako malé dítě v neustálém hledání a poznávání. Nejděsivější prokletí je stát se starým zatímco jste ještě dítě, protože pak byste nadále nemohli studovat a být ohromováni, neměli byste životní náboj a tak byste se stali jen unavenými starci.

Ne, stařec by měl být jako dítě!

Filed under: Cesta, Studium, Zdraví - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem dostal: Máme si cenit stavů, které již přešly?

Moje odpověď: Obecně a jako pravidlo bychom neměli hledět zpátky do minulosti nehledě na to, zda byla dobrá či špatná! To není správné chování, je to Klipa! Začínám se užírat za to, co jsem udělal, vzpomínám na to, co jsem někomu řekl, jak jsem špatně jednal… Ale co je nejdůležitější, nemohu s tím nic udělat! 

Jakýkéliv odvolávání se na minulost a jakékoliv kalkulace s ohledem na minulost jsou nepřípustné. Dívejte se pouze dopředu, protože Stvořitel je vpředu, před vámi! Hrabete se v sobě, ve svých vzpomínkách, místo abyste se zaměřili na svou práci se Stvořitelem.  

Zapamatujte si že, žádná minulost není!

Filed under: Cesta - Žádné komentáře→

Je třeba nezapomínat na to, že máme vždy vztah pouze se Stvořitelem.  Před námi není nikdo jiný než On.

Celá neživá, rostlinná, živočišná příroda a lidé, kteří nás obklopují v tomto světě – to jsou pouhé pocity uvnitř našich přání.

Všechny obrazy, postupy a situace v naší touze jsou Stvořitel, přeje si před nás předstoupit ve formě těchto materiálních věcí místo toho, aby nám dal pocítit sebe samotného.

Jestliže člověk cítí tuto skutečnost, že všechno pochází od Stvořitele, už jenom to mu bude stačit.

Nezáleží na tom, jaké mám pocity, hlavní je pocit spojení se zdrojem mého pocitu, zdrojem celé reality – se Stvořitelem.

Pouze tohle mi neber! Nezáleží na stavech, kterými procházím.

Stavy, kterými procházím, mohou být v mých pocitech ty nejhorší, samé zmatky uvnitř mysli –  ale nezáleží na tom, co mám v rozumu anebo v srdci.

Vždyť to jsou moje egoistické smysly a nemá význam, co v nich zrovna probíhá.

Pro mě je důležité jen jedno: to že se neoddaluji od svého zdroje vnímání a zážitků: „je to Stvořitel!“.

To znamená, že člověk „leží na zemi“ a proto nikam nespadne. Vždy se trápí pouze kvůli jednomu, a nic víc nepotřebuje..

Toto je začátek duchovní práce. Pozvednout se nad vše materiální a stále zůstat v minimálním spojení s duchovním.    

Filed under: Cesta, Duchovno, Spojení, Vnímání - Žádné komentáře→

Jako učitel kabaly ze sebe začínám „osvobozovat“ víc a víc materiálu a materiál se stává hustším a hlubším než předtím. To je volání doby k urychlení nápravy. Kdokoliv je schopen se „chytit“ našich lekcí a jejich nového rytmu bude schopen postupovat rychleji.

Dnes musíme přivést k životu vše, o čem mluvíme v lekcích. Nestačí tomu jen rozumět. Musíme to implementovat uvnitř nás každý den, takže slova vyřčená na ranní lekci se během dne stanou činy.

Roky, které jsme strávili studiem, nebyly ztraceny a nyní to můžeme dělat prakticky, společně se stovkami tisíc lidí, účastnících se stejného procesu. Pokud to budeme dělat společně se všemi našimi přáteli a těmi, kdo po celém světě sledují a poslouchají lekce, pak je to možné.  

Dodatkem to může dělat každý začátečník společně s námi tím, že se s každým spojí a bude vyvíjet veškeré úsilí, jaké může. Je to podobné tomu, jak se rodí děti a jak potom používají vše, co pro ně bylo vytvořeno.  Takto se člověk, který je na duchovní cestě nový, může stát částí obecného pohybu spolu s námi.

Nejdůležitější věcí je rozvinout zvyk neustále kontrolovat svůj osobní postup a obecný postup.

Filed under: Cesta, Duchovno, Jednota, Spojení, Studium - Žádné komentáře→

Co je člověk? Je to hora egoismu a nenávisti ke každému. Avšak když je tato hora nenávisti (hora Sinaj) ovliňována Světlem, pozvedne se člověk na vrchol hory.

Je to přesně díky tomu, že má egoismus, že má člověk něco, nad co se pozvednout. Později, jak pokračuje v tom, že je ovlivňován Světlem se jeho egoismus stane vhodným pro přijímání potěšení, aby byl používán kvůli odevzdání.

Vše je činěno Světlem. Můžete být nejspravedlivější ze všech lidí a mohli jste vystoupit do velmi vysokého duchovního stupně, ale pokud vás Světlo přestane ovlivňovat, okamžitě padnete do svého prvotního egoismu. Není jiná alternativa: jsme buď ovládáni naší egoistickou přirozenností, nebo Světlem.

To nikdy neskončí: nehledě na to, jakým duchovním stavem procházíte, musíte se vždy držet Světla, aby vás ovlivňovalo. Nikdy jej nepouštějte, protože v okamžiku, kdy to uděláte, padnete.

Filed under: Cesta, Studium - Žádné komentáře→