Při tolika krizích, které je třeba řešit, je jasné, že to, co dnes nejvíce potřebujeme, je kompetentní vedení. Stávající hlavy států se zabývají především svým vlastním posláním nebo vlastním přežitím, nikoliv přežitím svého národa, natož jeho prosperitou. Navíc v tak globalizovaném světě by vedoucí představitelé neměli myslet pouze na prospěch své vlastní země, jelikož každá země je závislá na všech ostatních zemích. Ačkoli to všichni vědí a chápou, zdá se, že se podle toho nikdo nechová, a možná nás čeká tvrdé probuzení.

Jak se vyvíjíme z roku na rok a z generace na generaci, mění se i naše očekávání a aspirace. Vůdce proto musí být takový, jehož oči a mysl jsou věnovány stejnou měrou přítomnosti i budoucnosti. Lídři musí vidět, kam lidstvo směřuje, a připravit svůj lid na tento stav. Jinak to nejsou vůdci, ale následovníci.

Hlavním problémem dnešních vůdců je, že ačkoli se svět stal zcela propojeným a vzájemně závislým, vedou své země, jako by záleželo pouze na blahu jejich země. Neuvědomují si, že politika, která poškozuje jiné země, v konečném důsledku poškozuje jejich vlastní zemi.

A co hůř, i když si to uvědomují, málokdy podle toho jednají, protože lidské ego se vyvinulo na úroveň, kdy ho nezajímá nic jiného než okamžitá odměna. Proto politika, která způsobuje budoucí škody, je jiná než politika, která poskytuje okamžitou, i když falešnou odměnu.

Přesto si myslím, že je chybou svalovat vinu na vedoucí představitele. Vůdci jsou produktem svých národů. Nemohou se povznést nad úroveň svých národů, protože je to národ, kdo je dosazuje na trůn nebo svrhává z něj. Proto více než že by utvářeli ducha národa, jsou jeho odrazem.

Chceme-li mít vůdce, kteří chápou ducha doby a dokáží mu přizpůsobit své vedení, musíme nejprve poučit sami sebe, národ, o naší konkrétní době. Pak budou vůdci, kteří vzejdou z národů, vědět, co mají dělat, a budou mít pro své kroky podporu národa.

Z toho vyplývá, že vůdci nebudou schopni vzít v úvahu globální propojenost dříve, než se stane převládající myšlenkou veřejnosti. I když tomu většina lidí nerozumí nebo o tom nepřemýšlí, je třeba, aby došlo k pochopení, že myslet jen na sebe je kontraproduktivní a neslouží to našim osobním zájmům.

Jakmile vedoucí představitelé začnou myslet na prospěch celého světa, a ne pouze na prospěch své země – nebo, jak je tomu dnes, na svůj vlastní prospěch – bude možné vybudovat funkční systémy, které budou udržitelné a prospěšné pro celou lidskou společnost. Až lidé pochopí, že musíme myslet také na prospěch lidstva a prospěch planety, budou vedoucí představitelé navrhovat udržitelnou politiku a přestanou bezohledně a zbytečně stavět národ proti národu.

Světový mír a udržitelný život se musí opírat o pochopení, že jsme všichni vzájemně závislí, že společně uspějeme, nebo společně selžeme.

Originální článek zde.

Filed under: Egoismus, Společnost budoucnosti | Add Comment →