Kabalistická skupina se sjednocuje kolem jednoho cíle: dosáhnout lásky k bližnímu a skrze to lásky ke Stvořiteli.

To znamená milovat vlastnost lásky a odevzdání. Každá osoba, která souhlasí s tímto cílem, přidává svou malou sílu skupině, svůj bod v srdci, který mu byl dán Shora.

Nikdo z nás není schopen vstoupit do duchovního pouze svými vlastními silami; můžeme to udělat pouze kombinací našich sil, jinými slovy, spojením se skupinou a anulováním sebe, svého egoismu. Spojení se skupinou a anulováním našeho egoismu s cílem z něho získat sílu odevzdání je první krok směrem ke spiritualitě. Práce ve skupině je práce na přechodu od tělesnosti do duchovního světa otvorem, který je vytvořen skupinou.

Skupina je tím prostředkem. Skupina Tě neopravuje jako šroubovák nebo klíč, ale ty sám musíš využít skupinu k práci. Skupina je pro Tebe spirituální model. Je Ti dána v pozemské formě, ale my ji obracíme v duchovní formu tím, že k ní přistupujeme jako ke kolekci duší a nikoli skupině těl.

Budujeme duchovní prostor uvnitř skupiny. Stavíme duchovní orgán, Kli, tím, že se anulujeme a připojujeme naše body v srdci ke všem ostatním bodům. Pouze přidávám malou sílu skupině a získávám „620“ krát více. Duchovní se mi odhaluje jako další vnitřní úroveň přesně v místě, kde najdu toto spojení a naši společnou sílu.

Anulujeme naší materiální podstatu, náš zvířecí egoismus. Všichni naši „oslové“ (osel, hebrejsky Chamor, pochází od slova Chomer – hmota) zůstávají, ale my se nad ně povznášíme a sjednocujeme. Tak získáme jedinou velkou sílu, která je „620“ krát větší než ta předchozí, a tato síla určitě nechá každého člověka porazit zvíře uvnitř. Touto cestou vytváříme nový duchovní orgán, který neexistoval před rozbitím duší. Uvnitř tohoto orgánu, mezi námi, objevujeme společnou vlastnost odevzdání, ve které odhalíme stvořitele.

Přidám svou jedinou sílu a získám 620 krát více tím, že vystoupím na první duchovní stupeň. A nyní přidávám tuto velkou sílu skupině a získávám 620 krát více a vystoupím na nový stupeň. Ukazuje se, že můj výchozí bod z duše nabobtnal 620 krát oproti své původní velikosti, a touto cestou se stává větším a větším jak postupuje krok za krokem. Skupina se stává Malchut, Šchinou.

To je důvod, proč musí být skupina sjednocena s jediným záměrem: touhou dosáhnout odevzdání, přilnutí ke Stvořiteli. Toto tvoří „hlavu“(Roš) duchovního Parcufu. Naše společné duchovní tělo je duchovní svět, ale každý člověk ho zažívá svým vlastním způsobem, podle svého základního, primárního bodu duše; duše nezmizela, místo toho roste 620x620x620 … krát. Takto stavíme vnitřní duchovní svět, kde se odhaluje Stvořitel. Není žádné jiné místo.

Z třetí části každodenní ranní lekce, 20/05/2010, článek „Cíl vytvoření skupiny“

Rabašův článek „Účel sdružení:“ Setkali jsme se dnes, abychom ustanovili sdružení těch, kteří mají zájem o to, následovat cestu a metodu autora „Sulamu“ (kabalisty rabiho Jehudy Ašlaga), cestu vzestupu z úrovně zvířete na úroveň člověka.

Z tohoto článku musíme vyvodit základní principy:

1. Co to znamená „shromáždit se“?

2. Co je „Baal HaSulamovou metodou“?

3. Co je „úroveň člověka“?

4. Byl člověk vyvořen, aby před Stvořitelem zažíval potěšení nebo strach?

5. Podmínkou pro dosažení toho všeho je rovnocennost formy se Stvořitelem.

6. Samotná vůle užívat (těšit se) si není špatná. Je to podstata (hmota) celé tvorby. Zlý pud (Jecer HaRa) je naše neochota se sjednotit a napravit rozbití společné duše na části, na naše individuální duše.

7. Nesmíme zničit egoistickou touhu, ale pouze napravit její záměr z „pro sebe“ na záměr odevzdání, na „pro druhé“. Uvnitř naší touhy přijímat jsme vždy opační Stvořiteli, ale uvnitř záměru odevzdávat se k Němu připojujeme.

8. Adheze se Stvořitelem se odehrává pomocí rovnocennosti formy s Ním. Cesta, pomocí níž lze dosáhnout záměru odevzdávat, je práce ve skupině. Tohoto úkolu lze dosáhnout a lze jej ověřit a společná touha odevzdávat, kterou společně vytváříme, je naše společná duše, kterou Stvořitel naplňuje.

9. Jakýkoliv stav, ve kterém jsme, se skládá z dvou opačných stavů, a jak postupujeme, propast mezi nimi se zvětšuje. Na jedné straně ustavičně odhaluji, jak bezvýznamný jsem, a zároveň neustále odhaluji velikost cíle.

Musím to vše spojit uvnitř jednoho bodu. Tak ucítím rozbití mezi dušemi, což donutí Vrchní Světlo, aby mě napravilo. Pak mezi mnou a druhými lidmi bude vládnout odevzdání.

To se nazývá „předání Tóry, Světlo nápravy.“ Poté je uvnitř našeho napraveného přístupu ke svému bližnímu, uvnitř společné duchovní nádoby (Kli), odhalen také Ten, který Tóru dává.

Z třetí části každodenní ranní lekce, 16/05/2010, „Účel sdružení“

Otázka, kterou jsem dostal: Světový sjezd k Zoharu začne již za několik dnů. Spolu s tím nám mnoho lidí píše o různých překážkách, které jim zabraňují přijít, a o svém strachu a náhlém zdráhání, zda přijít. Co se s tím dá dělat?

Moje odpověď: Pokud má člověk na naše setkání možnost přijít, nic by ho od toho nemělo zdržet. Nemohu si představit, co by mohlo být důležitější, než spolu strávit pár dní: Je to čistě duchovní investice.

Neuvědomujeme si, jak takové sjednocení mezi lidmi podporuje náš duchovní postup. Nyní prožíváme „tvrdnutí srdce“ a dostáváme další porci egoismu. A to je skvělé! Právě toto je stav, ve kterém musíme jednat.

Proto si člověk musí uvědomovat důvod, pro který nemůže přijít. Zde leží jeho či její svobodná volba, zda bude či nebude duchovně postupovat. Pouze pokud je někdo ve vězení a nemůže se z něj dostat, pak je možné pochopit to, že nepřišel.

Lidé se mě ptají: „Co když jsem studoval kabalu jen dva až tři týdny a poblíž není skupina, není příliš brzy, abych přišel?“ Dokonce i když člověk kabalu našel jen díky tomu, že se dozvěděl o našem sjezdu, stojí pro něj za to, aby přišel. Kdo ví, co se s ním stane zítra? Alespoň z tohoto života něco získá.

 Naše myšlenky a touhy jsou provázány. Proto právě teď, když studujeme Knihu Zohar, pokud je někdo líný, oslabuje to všechny ostatní. Ten člověk bude za svůj skutek potrestán tím, že pro něj bude ještě těžší pokračovat ve studiu.

Všichni jsme ve společné lodi. Buď v ní vrtám díru, nebo se, jak nejlépe můžu, snažím naši společnou loď poháněn svou myšlenkou.

Čím méně energie mám, tím je to pro mě obtížnější. Avšak pokud tyto překážky překonám, pak ke společnému usilí vyvolávat Světlo přispívám velikou snahou. Proto všechny ostatní ovlivňuji a to se mi skrze ně vrací. Výsledkem toho skončím jako vítěz.

Proto čím obtížnější to je během studia, tím je to lepší. Musím cítit odpovědnost, protože jsem podepsal skupinovou smlouvu, vzájemnou záruku, a tento fakt mě zavazuje jednat.

Je nemožné číst Knihu Zohar sám; potřebuji prostředí. Prostředím jsou lidé, kteří studují po celém světě a očekávají od studia výsledky. Stvořitel probudil několik milionů lidí v různých částech světa, kteří teď čtou Knihu Zohar společně s námi. 

Každý člověk, který sedí před svou televizí nebo počítačovou obrazovkou musí pochopit, že pokud je v tomto okamžiku líný, pak ovlivňuje všechny ostatní! Tento přestupek se k němu vrátí a bude jej odstrkovat od dosažení cíle stejnou měrou, do které nám všem ublížil.

Proto není studium jen mou osobní prací. Právě teď se všichni z nás snaží společně přitáhnout Obklopující Světlo a s jeho pomocí přiblížit naši loď blíže k cíli. Je psáno, že člověk musí dosáhnout takového stupně lásky ke svému příteli, že by mu dal svůj poslední polštář, kdyby jej ten přítel chtěl.

Nyní se zamyslete: váš přítel chce postupovat vstříc duchovnímu cíli a společně postupujete stejným směrem. Avšak ty ho náhle opustíš! Jaký druh trestu si zasluhuje zrádce takového kalibru?