Zohar, kapitola “Truma,” článek 759: Jakmile byla Nukva ozdobena—má se na mysli postaven [Partzuf] AVI [Aba ve Ima]—a ZA a Nukva se vrátili k PBP [Panim be Panim], ta forma člověka, ZA, přišel z touhy po Nukvě. Tam, v Nukvě, byl druhý muž Berie vyryt a vyobrazen, jako jeho podoba. Je o něm psáno, “A zplodil syna ku podobenství svému, podle obrazu jeho.”

Kniha Zohar hovoří pouze o tom, co se děje v síti, která spojuje duše. Celkový úhrn těchto spojení mezi námi je nazýván “vyšší svět,” jehož ilustrace jsou Zoharem popisovány, včetně sil, Světel, různých podob a obrazů. Nemáme si co více představovat, protože to je to, uvnitř čeho žijeme. 

Každý z nás jednotlivě je přání těšit se, a vně každého z nás, ve spojení mezi námi, tam se nachází vyšší svět, naplněný Světlem. Proto musím “obalit” svou vůli těšit se, přikrýt jí jakoby stínem, provést na ní restrikci a vytvořit clonu a odražené Světlo, a pak z ní vystoupit ven, do svých vztahů s ostatními. 

Přesně o tom Zohar mluví: kterou podobu či obraz přijmu ve vztahu k ostatním. Pokud tak činím, pak odhalím vše, o čem v Zoharu čteme. Jinak jsem uvnitř sám sebe, ve své vůli těšit se a cítím pouze tento svět. 

Buď můžeme vnímat uvnitř nás nebo nad námi, vně nás.  “Vně nás” znamená v přístupu k bližnímu, kde “bližní” jsou lidé, se kterými chci vybudovat propojovací síť.  Tomu se říká “skupina.” Pokud tímto způsobem přistupuji k celému světu, pak skupina je celý svět.

Zatímco napravuji své vlastnosti, pokud si přeji odhalit sílu, která vše vytvořila, pak ji odhalím v souladu se zákonem ekvivalence formy. Jakmile má propojovací síť s ostatními získá duchovní podobu, duchovní podstatu, skutečné vzájemné odevzdání, úrovně vzájemné záruky dokonce jen na prvním stupni, pak uvnitř ní okamžitě ucítím Stvořitele. 
[49184]
Ze 2. části denní lekce kabaly 25/07/2011, Zohar

Počínaje r. 2005 a dále, jsme se začali soustředit na správné strukturování skupiny. To bylo místo, kde jsme cítili tlak a zjistili jsme, že to je právě to, co potřebujeme, abychom mohli metodu realizovat a vstoupit do duchovního světa.  

Faktem zůstává, že svět do té doby krizi nezažil. Necítili jsme, na co či na koho by měly být naše činy zaměřeny. Společně s krizí však naše skupina cítila naléhavou, dokonce dramatickou potřebu okamžitě metodu uvést do praxe, abychom mohli být příkladem světu.

S každým dnem musíme posilovat naši vnitřní jednotu a externí šíření. Kapku po kapce musíme lidem přinést zprávy, že existuje metoda k nápravě.  Konec konců, krize pohlcující svět je pozvánkou od přírody pozvednout se na další stupeň.

Neměli bychom být jak tvrdohlavé děti, které nechtějí poslouchat svou matku. Ve všem co se děje, bychom měli vidět bezprecedentní příležitost: Nám otevřené dveře, abychom opustili tento omezený, malý svět, zcela prostoupený utrpením, končící smrtí, a vstoupili do věčné existence, světa prostoupeného vyšším Světlem. Musíme vysvětlovat,  objasňovat, že by to mohlo být ve skupině provedeno, společně.

Pravidla skupiny mohou být vidět dokonce i v tomto světě. Vskutku, svět se odhaluje jako celistvý systém, jehož části jsou vzájemně propojeny. Pohledem na něj zjistíme, co se od nás žádá.
[43704]
Z 2. lekce kongresu v Římě, 21/05/2011

Odpověď: “Vše je objasněno v myšlení,” a nic není možno vidět zvenčí. Osoba se může jevit coby lhostejná, dokonce hrubá, nesnášenlivá, nevyjadřující dobrý postoj k ostatním.  Možná je to takový charakter, anebo to předstírá záměrně, aby neoslabila své ohromné vnitřní úsilí.

Člověk se musí dívat na vnitřní obraz skupiny, na místo, kde se nachází všechna naše přání, myšlenky, cíle a společné naděje. Na ně se upne. Souzením vnějšího projevu pro vás může být složitější skupinu přijmout. To přijde později, když přestanete věnovat pozornost vnějšku, protože „láska překryje všechny hříchy.“

Přišli jste na toto místo protože lidé, kteří se tam shromáždili, mají body v srdci, tak se dostaňte blíže k těmto vnitřním bodům.

[43065]
Z 1. části denní lekce kabaly 15/05/2011, Rabašovy spisy

Otázka: Co si můžeme odnést z celého procesu vyjití z Egypta ve smyslu naší denní vnitřní práce?

Odpověď: Musíme usilovat pouze o jednu věc: jednotu ve skupině. Skupina je mini-lidstvo. Nemůžeme okamžitě konat v globálním měřítku, v lidských masách, ale ve skupině, kde můžeme nacvičovat všechny principy lidského spojení.

Tam odhalíme všechny stavy: „sestoupení do Egypta,” “ponoření do Egypta,” a “vyjití z Egypta.” Budeme cítit k Faraonovi (našemu egu) nenávist, utrpíme od něj rány, a pečlivou prohlídku naší povahy.

To vše zkoumáme na jednom místě: ve svém spojení s přáteli. Potřebuji skupinu, své „přátele“, neboť neumím začít milovat celý svět. Skupina pro mě představuje celé lidstvo, a ve skupině mohu procvičovat všechny mé vnitřní kvality.

Pokaždé, když se snažím s přáteli stmelit, odhalím uvnitř rozbíjení, nenávist a odpor druhých, a provádím vnitřní  přezkoumání. Mohlo by být, že tato zkoumání stále patří k práci „v Egyptě“ nebo dokonce „předtím“. Na tom nezáleží.

Teď neumíme jasně rozlišit tyto fáze. Celkově nedokážeme vidět jasně nic, dokud Egypt neopustíme. Jen poté porozumíme, čím jsme právě prošli. Vždyť tato práce je prováděna v temnotě, pod nadvládou egoistických tužeb, kdy se v nich nějak snažím existovat, společně s nimi či proti nim. To je důvod, proč jsou nám tato zkoumání nejasná.

[40542]
Ze 2. části denní lekce kabaly 13/04/2011, Zohar

Otázka: K odhalení vyšší síly je zapotřebí vyjít z našeho nitra, z nitra našeho egoismu. Děláme to pro sebe, abychom získali věčné potěšení. Není to tím nejegoističtějším, co vůbec může být?

Odpověď: To je pravda! Přirozeně, všechna naše jednání jsou čistě egoistická. Nezáleží na tom, jak moc si nalhávám, že se chci s ostatními spojit, dosáhnout lásky k bližnímu, to vše je jen pro mé osobní potěšení.

Avšak uprostřed se děje něco výjimečného, něco, čeho si nejsme vědomí. Když dráždíme jeden druhého: „Sjednoťme se! Zpívejme a tančeme! Studujme společně!“ probouzíme vyšší sílu. Ovlivňuje nás a mění dokonce i bez našeho záměru. To je navýváno „Segula“, „zázračná vlastnost“ vyššího Světla.

A pak najednou cítím: “Skutečně? Opravdu se chci změnit? Proč tak najednou? Neblázním? Odevzdávat? Skutečně milovat? Myslet na druhé? Co se pak stane se mnou?”

Najednou začnu cítit, že myslet na ostatní se pro mě stává důležitější. Zatím se v této vlastnosti nenalézám, ale začínám toužit po tom, aby tomu tak bylo. Předtím než zamítnu byť jen tuto myšlenku, postupně dojcházím do stavu, kdy si opravdu přeji dosáhnout kvality odevzdání a lásky k bližnímu.

Proč tak najednou? Je to proto, že mě ovlivňuje Světlo. To je nazváno zázrakem, na který odkazujeme jako: “Světlo, které přichází, napravuje. ” To samé Světlo, které nás stvořilo k tomu, abychom přemýšleli jen o sobě, nás změní. A to je zázrak “zázrak vyjití z Egypta.”

Když k tomu dojde, cítíme, že se něco změnilo, něco uvnitř nás přecvaklo. To změní celé mé základy, můj přístup k světu, můj pohled na svět a lidstvo a mé myšlenky o komkoli. Najednou se stanu svým absolutním opakem. 

To je akt stvoření, Stvořitelův čin. Stvořitelovi činy vidíme v pocítění naší vnitřní revoluce. A to je důvod, proč celý tento proces, který prožíváme, je označován jako práce Stvořitele. Vždyť my pouze vyvoláváme tento čin a Stvořitel jej uskutečňuje.

Takže nemějte obavy, buďte otevření: Opravdu nechceme nic jiného, než dostávat potěšení a myslet na sebe, a stále jsme uvnitř všichni egoisté, bez ohledu na to, jak krásná slova používáme. Avšak Světlo přichází a mění nás podle našich činů při studiu, šíření a sjednocování.

Nechť Světlo pracuje!
[36809]
Z 1. lekce, Metzoke Dragot Congress 2/24/2011

Otázka: Co je skupinová příprava na lekci a jak vyvolá Obklopující světlo ve větší míře?

Odpověď: Skupinová příprava na leci vyžaduje, aby na sebe každý převzal odpovědnost za celou skupinu. Co je myšleno principem „Když nejsem za sebe, kdo je za mě?“ Znamená to, že jsem odpovědný za probuzení skupiny a tímto způsobem nakláním váhy za celý svět k poháru milosrdenství. 

Musím se ujistit, že moji přátelé nikdy nezapomenou cíl. Proč jsme tu? Kterého stupně dosáhneme? Snažíme se dosáhnout stupně “člověka” (Adam), podobnosti Stvořiteli. Musí to pro nás být nekonečně důležité. Pak nezapomeneme, co se děje během vyučovací hodiny a nebudeme rozptylováni cizími myšlenkami. 

Musím se ujistit, že je tomu tak u všech mých přátel. Pomáhám každému držet směr tím, že se o ně starám. Díváme se na poměrně rychlý proces na cestě k úspěchu, pokud bude takto pracovat celá skupina. 

Jednotlivec může uspět pouze tehdy, je-li vyvolený, zvláštní duše. My jsme spaseni pouze jednotou. Nevidím tu žádné vyvolené lidi. Každý člověk se domnívá, že pro něj existuje individuální cesta. Nicméně se zcela mýlí, především v naší době není vyvolených potřeba. Naopak, dnes se musí do procesu nápravy zapojit masy.

[36715]
Z 1. části denní lekce kabaly 1/3/2011, Rabašovy spisy

Používáme kabalistickou metodu k nápravě části „Israel“ stejně jako části „národy světa“ v nás.  Pomáhají si navzájem prostřednictvím porušování stejně jako podpory, a tak pracují společně. 

Lidé musí porozumět tomu, že vše co se jim přihodí, je pro jejich dobro. Vše, co je během cesty odhaleno, musí být odhaleno přesným způsobem, a člověk by se měl pouze správně postavit ke všem prvkům: učiteli, knihám, skupině a Stvořiteli. Tak by měl postupovat.

Musíme pochopit, že k uskutečnění cíle dojde, když jsou všechny prvky pohromadě. Lidé se nesmí vzdalovat z této sjednocenosti pozvedáním důležitosti jednoho prvku nad ostatní. 

Někteří lidé preferují usilovat o Stvořitele, odkud pochází náboženství. Pro nábožensky založené lidi je Stvořitel vrcholem.  Všechny jejich modlitby a naděje jsou směřovány k Němu, zatímco láska k bližnímu je druhotná.

Jiní se soustředí na učitele a upadnou k Hassidut, uctívání. Pro ně je učitel důležitější než přátelé a Stvořitel. Jiní se soustředí pouze na přátele – dobrá společnost je pro ně ta nejdůležitější věc. Jako pravidlo, v našich skupinách je to nemožné, protože studujeme sílu, která mezi námi probouzí nenávist, abychom usilovali o skutečnou nápravu. A proto nemůžeme být jen dobrými přáteli, jak to dělají ostatní společenství.

Pouze rovný přístup k učiteli, studiu, přátelům a Stvořiteli nám umožní dosáhnout cíle. 
[35377]
Z 1. části denní lekce kabaly 2/16/11, Rabašovy spisy

Kabala nemluví o našem imaginárním světě, ale o nápravě duše a jak dosáhnout skutečné reality. Skutečnou realitou je Kli, ve kterém  je vnímán Stvořitel na základě určitého stupně sepětí s Ním. 

Kli nebo duše je rozdělena do dvou částí: Israel, část, která usiluje o spojení se Stvořitelem, k cíli, a národy světa, což je část, která toho není schopna. Cítíme jisté toužení odhalit Stvořitele. Věda kabaly je dle definice metoda k odhalení Stvořitele stvoření. Jinými slovy, hovoří o odhalení vlastnosti odevzdání a lásky v samotném stvoření. 

Abychom měli možnost cíle dosáhnout, lidé, kteří mají příslušnou touhu se sjednocují ve společném poli Stvořitele. Cítí se být přitahováni navzájem bez toho, aniž by věděli proč, a shromažďují se jako elektrické náboje či kovové štěpiny v magnetickém poli. To se děje tehdy, když dostanou příležitost realizovat metodu nápravy.

Zprvu nevědí, že musí napravit sebe. Jednoduše cítí volání toho nejdůležitějšího, “Pro co žiji? Co je smyslem mého života?” Nakonec porozumí, že všechny tyto otázky vedou k odhalení Stvořitele, Vyšší síly, která konstruuje, podporuje, utváří a kontroluje celou realitu. Není ničeho kromě této síly. 

Tak člověk od otázky kolem smyslu života přichází k otázce jak Stvořitele odhalit. Vždyť odhalení Stvořitele mu dá odpověď na vše ostatní. Tak, aby se přiblížili Stvořitelovu odhalení, se lidé spojují.

Stvořitel je skrytý, a abychom odhalili spíše Jeho než cokoli jiného, míněno odhalili kvalitu odevzdání a lásky, která se nachází vně naší přirozenosti přijímání a nenávisti, abychom vystoupali nad ni, jsem zaveden na jisté shromáždění lidí. 

Společně s nimi začínám rozumět, že otázka o smyslu života mě posune k potřebě odhalit Stvořitele, coby odpovědi na všechny otázky, které jsem si položil a pokládat budu. Odhalení Stvořitele znamená odhalení síly odevzdání a lásky. Může tomu být rozuměno pouze do míry své podobnosti jí, pouze dosáhnu-li též této kvality, kterou je On. 

Musím tuto vlastnost získat, a abych si zajistil její získání, jsem mezi lidmi, kteří mi jsou podobní. Bylo to tak pro mě zařízeno bez možnosti volby. Stvořitel je skrytý, protože kvalita odevzdání je mým opakem. Vzhledem k jejich zásadnímu rozdílu se tyto kvality navzájem necítí, a proto necítím Stvořitele. A je nemožné pracovat vůči někomu, koho necítím. Zcela jistě budu uveden v omyl a klesnu k sebeklamu. 

Proto, namísto toho, aby pracoval s Ním, Stvořitel mi dal na práci mého souseda. Umožňuje mi to provádět skutečná ověřování, dostávat sílu od přátel, a prověřovat se ve vztahu k nim: Nakolik postupuji od nenávisti k lásce?

Z 1. části denní lekce kabaly 2/15/11, Rabašovy spisy

Otázka: Závisí můj záměr na celém prostředí a záměr prostředí na mém záměru? 

Odpověď: Rozhodně! V Shamati #225 se říká: Člověk se nemůže pozvednout nad svůj kruh. Proto, [přeje-li si člověk postupovat] musí nasávat ze svého prostředí. A člověk nemá na výběr, kromě mnoha práce a Tóry. Tudíž, vybere-li si pro sebe dobré prostředí, ušetří čas a úsilí, protože je podle svého prostření utvářen.

To je jasné. Získám-li energii z prostření — a faktem je, že získám vše abych z něj postupoval – pak budu posupovat jen nakolik od nich dostávám. Nemohu být nad tímto stupněm. 

Otázka: Jak mohu vidět své prostředí coby veliké, nevidím-li jako veliké své přátele?

Odpověď: V tom leží celý problém. Koho považuješ za velkého? Nikdo ve tvém světě veliký není. Myšleno, svět nebyl stvořen pro tebe. Pak jaké prostředky použiješ k tomu, abys postupoval? Stvořitel je skrytý. Prostředí je malé. Nemáš nikoho, ke komu bys postupoval a jsi sám na celém světě. Tak se cítíš. 

Principielně se takto cítí každý a to je to, co musíme změnit. 

Ze 2. části denní lekce kabaly 2/14/11, Zohar