Tag Archives: kabala

Materiály ke kongresu v Mexiku „Jedno srdce pro všechny“, 17-19.07.2015 Lekce №2

Základ pro novou společnost 

Nezbytnost dobrého prostředí pro vzestup duchovním žebříkem

1. Ve světle toho, co bylo řečeno, pochop výrok mudrců ohledně výrazu: „Zvol si život.“ Zde je: Velím vám zvolit si část, nazývanou životem, jako člověk, který praví svému synovi: „Zvol si nejkrásnější část z mého dědictví.“ Postaví jej před onu krásnou část a praví: „Toto si zvol.“ A o tom bylo řečeno: „Stvořitel je můj úděl a můj los, Ty podporuješ můj osud. Vložil Jsi moji ruku na dobrý osud a pravil Jsi: „Toto si vezmi.“

Na první pohled jsou tato slova nepochopitelná. Vždyť bylo řečeno: „Zvol si život,“ což znamená, že si člověk vybírá sám. Mudrcové však praví, že Stvořitel staví člověka před krásnou část. Je-li tomu tak, zdalipak tu není volby? A navíc říkají, že Stvořitel vkládá ruku člověka na dobrý osud. To je velmi podivné, vždyť je-li tomu tak, kde je lidská volba?

A ve světle výše vyložených vysvětlení pochop přesný význam slova mudrců. Vždyť pravdivé a velmi správné je to, že Stvořitel Sám vkládá ruku člověka na dobrý osud tím, že mu dává potěšení a slast uvnitř materiálního života, plného strádání a mučení a zbaveného veškerého obsahu. Z toho plyne, že nutně člověka strhává a on od něj utíká, jakmile je mu ukázáno (třeba i skrze škvírku) nějaké klidné místo. Chce tam utéci od tohoto života, který je těžší než smrt. A pro člověka není většího pokynu ze strany Stvořitele, než je tento.

Avšak volba člověka spočívá pouze v posílení, pokud se samozřejmě vyžaduje velká práce a četná úsilí, dokud člověk neočistí svoje tělo a nedokáže plnit Tóru a přikázání, jak je stanoveno, to znamená, nikoli ve prospěch vlastního potěšení, nýbrž aby poskytl potěšení Stvořiteli, což se nazývá „lišma“. A pouze takto je člověk uznán za hodna šťastného a slastného života, který doprovází plnění Tóry.

Než však člověk dosáhne takového očištění, samozřejmě provádí volbu, aby se posílil na dobré cestě pomocí všemožných prostředků a chytristiky. A učiní všechno, co je v jeho silách, dokud nedokončí práci spojenou s očištěním; a neklesne pod tíží svého břemene uprostřed cesty.

(Baal HaSulam, „Předmluva ke spisu TES b.4)

2. Člověk se nemůže pozvednout nad svůj kruh. Proto musí nasávat ze svého prostředí a nemá jiné rady, než skrze spoustu práce na cestě Tóry. Pokud si tedy zvolí člověk pro sebe dobré prostředí, ušetří si tím čas a úsilí, jelikož je podle svého prostředí přitahován.

(Baal HaSulam, „Šamati.“ Článek 225. „Pozvednout se“)

3.  Neboť ačkoliv má každý „svůj vlastní zdroj,“ síly jsou otevřeně odhaleny jen skrze prostředí, ve kterém je. […]

Tak rabín Josi Ben Kisma správně předpokládal, že kdyby opustil dobré prostředí, které zvolil, a padl do škodlivého prostředí ve městě, kde není Kabala, nejen že by byly poškozeny jeho původní koncepty, ale všechny ostatní síly, skryté v jeho zdroji, které ještě neodhalil v činu, by zůstaly skryty. To protože by nebyly podrobeny správnému prostředí, které by je bylo schopno aktivovat.

Jak jsme objasnili výše, pouze v záležitosti volby prostředí je měřena vláda člověka nad sebou a za toto by měl přijímat buď odměnu nebo trest.

(Baal HaSulam, „Svoboda vůle“)

4. Avšak pro vůli je zde svoboda vybrat zpočátku takové prostředí, takové knihy a takové průvodce, kteří mu vštípí dobré koncepty. Pokud to jeden neudělá, ale je ochoten vstoupit do jakéhokoliv prostředí, které se před ním objeví, a přečíst jakoukoliv knihu, která padne do jeho ruky, je zavázán spadnout do špatného prostředí nebo promarnit svůj čas na bezcenné knihy, které jsou hojné a k nimž je lehčí přijít. Následkem bude nucen do chybných konceptů, které jej nutí hřešit a zatracovat. Bude jistě potrestán, ne kvůli svým zlým myšlenkám či činům, ve kterých nemá volbu, ale protože nezvolil bytí v dobrém prostředí, neboť v tom definitivně volba je.

Proto ten, kdo se neustále snaží volit lepší prostředí je hoden chvály a odměny. Ale zde to také není kvůli jeho dobrým myšlenkám či skutkům, které k němu přichází bez jeho volby, ale kvůli jeho úsilí získat dobré prostředí, které mu přináší tyto dobré myšlenky a skutky. Je to jako rabi Jehošua Ben Perachija řekl, „Udělej si Rava a kup si přítele.

(Baal HaSulam, „Svoboda vůle“)

5. Mudrci řekli: „Udělej si Rava a kup si přítele“, aby člověk byl schopen vytvořit pro sebe nové prostředí, které by mu pomohlo pochopit velikost svého Rava přes lásku přátel, kteří si Rava váží. Protože v přátelském rozhovoru o důležitosti Rava každý nabývá pocitu jeho velikosti tak, že se odevzdání Ravovi obrátí v přijímání energie do té míry, že povede k činům ve prospěch Stvořitele.

Jak je řečeno, Tóra se získává 48-vlastnostmi, sloužením mudrcům a pečlivým výběrem přátel, protože kromě sloužení Ravovi, potřebuje člověk také pečlivě vybrat přátele, to znamená, že potřebuje vliv přátel, aby mu pomohli pochopit velikost Rava, protože dosažení velikosti zcela záleží na prostředí a společnosti. A pokud je člověk sám, nemůže nic dělat.

(Baal HaSulam, „Článek k dokončení Knihy Zohar“)

6. V případě, že člověk nemá touhu a aspirace po duchovnu, ale je mezi lidmi, kteří se snaží dosáhnout duchovna, a tito lidé jsou pro něj příjemní, pak dostane sílu k překonání, a je prodchnut jejich přáními, touhami a ideály.

Navzdory skutečnosti, že nemá vlastní charakteristiky, nemá takovou touhu, přání a statečnost, ale právě kvůli respektu k těmto lidem, dostane nové ambice a sílu.

(Baal HaSulam, „Šamati.“ Článek 99, „Hříšník nebo spravedlivý – není řečeno“)

7. Každý by se měl snažit přinést do skupiny dobrou náladu a naděje, přidat energii skupině, aby si každý z jejích členů mohl říct, že se nyní začíná nová kapitola v práci.

To znamená, že před vstupem do skupiny byl zklamaný svým pokrokem v duchovní práci, a teď mu přátelé vdechli život plný nadějí, že jejich pomocí dosáhne sebevědomí a síly k překonání. Protože teď člověk cítí, že může dosáhnout dokonalosti.

A všechno, co bylo důležité, co proti němu stálo jako obrovská hora a myslel si, že to není schopen zvládnout – a byly to skutečně velké překážky – nyní si myslí, že to není nic. A vše obdržel silou skupiny, protože se každý snažil přinést ducha požehnání a čerstvou atmosféru do skupiny.

(Rabaš, „Shlavej Sulam,“ „Co žádat od setkání přátel“)

8. Je psáno: „Ve množství národa je velikost Krále“ – takže čím větší množství, tím větší síla působení, tj. vytváří se bohatá atmosféra vznešenosti a významu Stvořitele.

A pak každý svým tělem cítí, že všechny činy, které chce člověk vyplnit pro duchovno (které se nazývají „odevzdání Stvořiteli“), oceňuje jako nesčíslné bohatství, protože se zasloužil vstoupit do společnosti lidí, kteří jsou hodni sloužit Králi.

Potom z každého malého činu je naplněn radostí a potěšením, že teď má čím posloužit Králi. […] A pak může být celý den ve světě radosti a zábavy.

(Rabaš, „Shlavej Sulam,“ „Řád shromáždění“)

Materiály ke kongresu v Mexiku „Jedno srdce pro všechny“, 17-19.07.2015 Lekce №1

Duchovní žebřík

Duchovní proces, kterým člověk prochází

 1. Tato moudrost není ničím jiným, než pořadím sestupů kořenů v důsledku vztahu příčiny a následku, podřízených trvalým a absolutním zákonům, které jsou vzájemně propojeny a zaměřeny na jeden vznešený, ale velmi skrytý cíl, nazvaný „odhalení Božskosti Stvořitele Jeho stvořením v tomto světě. „
(Baal HaSulam, „Podstata vědy Kabala“)
2. Je řečeno ve svatém Zoharu, že „není místo bez Něj.“ A to, že to tak necítíme, je proto, že nemáme kli pro vnímání. Jako příklad můžeme uvést radiopřijímač, který přijímá všechny zvuky na světě, ale žádné neprodukuje. Zvuky existovaly v realitě světa ještě předtím, než se objevil radiopřijímač, ale my jsme je neslyšeli.
Stejným způsobem můžeme pochopit, že „není místo bez Něj“, ale potřebujeme snímací zařízení. A tímto snímacím zařízením je podobenství vlastností, touha odevzdávat. A když  pořídíme toto zařízení, pak okamžitě pocítíme, že „není místo bez Něj“ a „celá země je plná Jeho slávy.“
(Rabaš, sv.3., „Poznám Tě z Tvých činu“)
3. Je nutné vědět – i když to vyvolává pochybnosti – že žádná myšlenka Ho nemůže pochopit. A je pravda, že úmyslem stvoření je potěšení stvoření, ale žádné potěšení nemůže být odhaleno stvořením, které je oddělené od Stvořitele. A kromě toho se dozvídáme, že Stvořitel touží být v nižších.
(Zohar pro každého. Předmluva. „Dva body“, 121)
4. Je řečeno, že existuje 600 tisíc duší a každá duše  se rozdělila na množství jisker. No jak tomu rozumět? Vždyť duchodno se nedělí na části a na počátku nebylo nic, kromě jedné duše – Adam Rišon.
   A v realitě není nic kromě jedné jediné duše, jak je řečeno v Berešit: „I vdechl do jeho nozder duch života“. A táže duše se nachází ve kterémkoli synovi Izraele – v každém úplně, přesně jako v Adam Rišon. Vždyť duchovno se nedělí a neseká na části, jak je to vlastní materiálnímu.
A na 600 tisíc částí a množství duchovních jisker se duše rozdělila egoizmem člověka. Zpočátku egoistické tělo vytláčí a oddaluje od sebe svět duše. Ale jestli se prostřednictvím učení kabaly tělo napravuje, tak v míře jeho nápravy v něm začíná svítit společná duše.
Proto, co se týče materiálního těla, existují dva stupně stavu.
– Člověk cítí svou dílčí duši a nerozumí, že je to společná duše všeho Izraele. A je to velká neřest, která vede ke všemu tomu rozdělení.
–  Ještě mu vší silou nesvítí společná duše Izraele, ale jen částečně, v míře jeho nápravy a spojení se s dušemi.
A je to příznak úplné nápravy těla, když člověk cítí, že jeho duše přebývá v celém národě Izraele, v každém z nich. Poté už se necítí odděleným od ostatních částí. Vždyť závisí druh na druhovi. Tehdy se stává dokonalým, bez jakýchkoli vad, a svítí v něm duše vší svou silou jako v Adam Rišon.
(Baal HaSulam, Šest set tisíc duší)
5. Je napsáno: „Budete-li dodržovat mé zákony a plnit má přikázání a stvoříte je“. Kniha Zohar se ptá: „Jestli již řekl dodržovat a plnit, proč tedy doplňovat „stvoříte je“? A odpovídá: „Vykonávající přikázání Tóry a jdoucí její cestou vytváří ji nahoře.“ Stvořitel řekl: „Jako byste mne stvořili“, jakoby lidé stvořili Stvořitele! Je nutné pochopit, co znamená, že jdoucí cestou Stvořitele Jej stvoří. Jak o tom může člověk přemýšlet?
Je známo, že „Celá země se plní slávou Stvořitele“. A tak každý člověk musí věřit, jak je psáno: „Mnou se plní nebe i země.“ Nicméně Stvořitel vytváří skrytí, nedovolující nám toto vidět, aby nám dal svobodu volby.
A je čas pro víru – věřit v to, že Stvořitel zaplňuje celé univerzum a otáčí celým světem. A potom, když se člověk zabývá Tórou a přikázáními a realizuje svou svobodnou volbu, Stvořitel se odkrývá člověku. A on pak vidí, že Stvořitel kraluje nad celým světem.
Z toho plyne, že člověk sám vytvoří vládce, který mu bude kralovat. To znamená, že cítí, že Stvořitel vládne celému světu. A to znamená, že člověk sám sobě volí vladaře. Vždyť všechen ten čas, kdy člověk necítil tuto vládu, prostě nachází království Stvořitele ve skrytí. A o tom je řečeno: „V ten den, kdy bude Stvořitel a jméno Jeho jedno“, to znamená otevře se Jeho království ve světě.
A v tom spočívá všechna náprava, uložená nám v tomto světě, díky čemuž přitahujeme blaho do tohoto světa. Vždyť všechna požehnání přicházejí díky zájmu o Tóru a přikázání s cílem vytvořit Království Stvořitele.
(Rabaš, sv. 2., Dopis 76.)
6. Nevědomé potěšení Stvořitele
Svět nemá doufat, že přijde doba a objeví se řešení, a budeme moct začít práci Stvořitele „lišma“. I dříve, i nyní, i v budoucnu každý, kdo bude pracovat pro Stvořitele,  bude nucen začít práci s „lo lišma“ a od ní přejde k „lišma“.  Cesta k tomuto stupni není časově omezena. Závisí jen na připravenosti člověka,  na míře jeho vlády nad srdcem.
A  proto mnozí padli a ještě padnou, protože se tím zabývají pro sebe „lo lišma“, a zemřou, aniž se jim dostane moudrosti. Ale zároveň s tím je velká jejich odměna a mysl člověka není schopna ocenit význam požitku Stvořitele.
Dokonce i ten, co to dělá i bez dodržení teto podmínky, protože ještě není hoden ke splnění přikázání jiným způsobem, stejně dává potěšení Stvořiteli. A tomu se říká – „nevědomě“.
(Baal HaSulam, „Jedno přikázání“)
7. Sešli jsem se zde, abychom položili základ skupiny pro všechny, kteří jdou cestou a metodikou Baal HaSulama, která představuje pouť, dovolující člověku pozvednutí se po stupních ze zvířecího úrovně. Proto se zde scházíme, abychom založili skupinu, aby každý z nás pracoval v duchu „odevzdání Stvořiteli“.
A abychom dosáhli odevzdávání Stvořiteli, je nezbytné nejdříve odevzdávat člověku – a to se nazývá „láska k bližnímu“. A láska k bližnímu je možná pouze sebeobětováním. Z jedné strany se každý musí anulovat a na druhou stranu musíme být hrdí na to, že nám Stvořitel dal možnost, abychom mohli vstoupit do skupiny, kde máme všichni jeden cíl – „aby Šechina přebývala mezi námi“.
A i když ještě nejsme u cíle, je v nás přání tohoto cíle dosáhnout. Toto je pro nás také důležité. Byť se nacházíme teprve na začátku cesty. Ale máme naději, že tohoto vysokého cíle dosáhneme.
(Rabaš, „Šlavey HaSulam“, 1984. „CÍL SKUPINY (1.1)“)

Co může dát Rusko světu?

Otázka: Co může dát Rusko světu v dnešní době?
Odpověď: Rusko může dát světu to, co nemůže dát žádná jiná země. Pozorujeme velmi zajímavý fenomén v dějinách tohoto národa: přednost jednoty před blahem.
Bez ohledu na to, jak se to realizuje, uvnitř sebe má národ náchylnost k takovému stavu, kdy lidé respektují touhu k něčemu jedinému, společnému – nikoli „moje“, ale „naše“, což za jejich hranicemi prakticky neexistuje. Tam je víc uctíván individualismus.
V Rusku to nemůže zakořenit. Skutečnost je v tom, že lidé tam netouží být kapitalisté. Existují však jedinci, kteří staví vlastní podniky, prosperují a snaží se napodobit například Západ.
Ale to je jen několik tisíc lidí. Zbytek, 130 milionů, je zcela odlišných, nemají vážnost v obchodování, nepřitahuje je to.
Ale obecně, je to zvláštní národ, s nimž se opravdu dá jít k vítězství jednoty po celém světě, pouze mu dát ten správný směr.
Zvláštnost tohoto národa je zejména v tom, že touha po jednotě u něj pochází zevnitř. Myslím si, že Rusko použije metodiku jednoty alespoň jako uzdravení společnosti.
Otázka: Jaký by měl být vliv Ruska na svět?
Odpověď: Vliv na svět musí být jen pozitivní, nic jiného, žádné zbraně, agrese – jen dobrý příklad.
Vzhledem k tomu, že svět vstupuje do krize a neví cestu ven, v takové situaci pouze ta země, která dokáže najít řešení a bude prosperovat, se může stát pro všechny dobrým příkladem.
Nejedná se tu samozřejmě o hrubý domácí produkt, ale o štěstí a rovnováhu uvnitř obyvatelstva, minimalizací spotřeby drog, alkoholu, atd.
Taková země může ukázat světu, jak být vzájemně spojená ve správně postavené společnosti, kde každý dostává obrovské potěšení z života na stejné úrovni, se starostí o budoucí generace.
[#161906]
Z TV programu "Rozhovor s Michaelem Laitmanem" 06.10.2015

Pozor: Slovo může zabíjet

Otázka: Lidstvo po celá léta snilo o demokracii a svobodě projevu, hodně krve bylo prolito v boji o toto právo. Svoboda projevu – je jedním z nejvýznamnějších výdobytků moderního člověka.
Diktátorské režimy nástupem k moci v první řadě omezují svobodu projevu. Proč je pro nás tak důležitá svoboda projevu, možnost otevřeně vyjádřit své myšlenky a názory?
Odpověď: Touha po svobodě projevu pochází z egoizmu člověka, z přání prosadit, cítit svůj význam, důležitost vlastního názoru. Člověk se cítí důležitý, stojí s hrdě vztyčenou hlavou, pokud svobodně vyjádří své myšlenky. Tímto způsobem se prosazuje v tomto životě, v tomto světě.
Touha po sebevyjádření pochází z lidské sobeckosti a je typická pro každého. S rozvojem je náš egoizmus stále složitější a náročnější, a proto potřebuje větší svobodu projevu.
Před tisíci lety lidé necítili takovou potřebu. Životem v malé vesnici, lidé neměli pocit, že jim chybí svoboda projevu: o čem by v podstatě měli mluvit?
Moderní člověk velmi oceňuje svobodu projevu, ale pokud se zamyslíme: co to vlastně je? Je svoboda v tom, abych říkal všechno co chci, ale kde je jistota, že jsou mé názory správné? Jsem odpovědný za svoje slova, kterými můžu někomu uškodit?
Totéž lze říci o volbách. Zda si je člověk vědom, když hází do volební urny hlasovací lístek s názvem strany, že tímto činí budoucnost společnosti, celé zemi, a možná dokonce celého světa?
Před realizací této svobody člověk musí dostat odpovídající vzdělání, protože to na něho ukládá velkou zodpovědnost. Nejsilnější zbraní ale není jen slovo, ale i myšlenky. Naše myšlenky se točí po celém světě a sráží se mezi sebou navzájem, vytváří jedno pole myšlení, které ovlivňuje nás všechny po celém světě.
Proto, svoboda projevu, nás především zavazuje se nacházet na určitém úrovni a cítit obrovskou zodpovědnost. Svým projevem si musím být jist, že pomůže nápravě světa, a nejen prokáže pravdu z pohledu vlastního sobectví.
[#161874]
Z besedy č. 587. O novém životě, 21.06.2015

Svět jediné duše

Z článku Ba’al HaSulama „Svět“: V našem světě nejsou žádné nové duše obnovující se, podobně tělům, ale existuje jen určitý počet duší, které se točí v koloběhu změny forem a každá nová generace se obléká do nového těla.
A proto z pohledu duší, jsou všechny generace od počátku stvoření až do konečné nápravy definovány jako jedna generace, pokračující v životě několik tisíc let, dokud se nerozvije a nepřijde ke stavu, jaká má být.
Z tohoto pohledu naprosto není důležité, že během této doby každý několik tisíc krát změnil svoje tělo, jelikož duše – podstata těla, netrpí těmito změnami.

(Pokračování textu…)

Existuje Bůh?

Otázka: Existuje Bůh?
Odpověď: Já nevím, co lidé rozumí pod slovem „Bůh“, ale vezmeme-li v úvahu, že to je nějaká síla, která ovládá všechno, tak je to- Příroda.
Studujeme přírodu a vidíme, že všechno v ní je racionální, vyvážené, funguje podle nějakých vlastních zákonů.
Některé z těchto zákonů známe, některé – ne, jejich podstata je od nás skrytá. Věříme v zázraky, že pomocí nejrůznějších činů údajně můžeme udělat něco tak či onak – a to vše je proto, že nám chybí dostatek znalostí. Věda kabala nabízí poznání těchto zákonů.
Přírodu lze nazvat Bohem, ale musíme si pamatovat, že je to naprosto přesná síla, která není předmětem žádných rozmarů. Není to máma a táta, kterým se můžeme vyplakat a je jim nás líto. Naše slzy tady nepomůžou – je to systém, který působí podle vlastních přesných zákonů. Jak se říká: „Dal Jsem zákon, a Já ho neměním.“
V souladu s vědou kabala, je číselný význam (gematria) slov „Příroda“ a „Bůh / Stvořitel“ stejný. Proto apelovat ke Stvořiteli je stejné, jako apelovat k přírodě. Ale je lepší tuto sílu nazývat přírodou, aby bylo hned jasné, že jde o přesné zákony a žádné čtení modlitby tady nepomůže.
Člověk musí vědět, jak se má chovat a napravit se, aby se pro něj tyto zákony staly požehnáním. A pokud je nebude správně používat, pak samozřejmě získá negativní reakci – jako s každým fyzikálním zákonem.
Proto žádný Bůh, kterého jde uklidnit, nebo od něj něco vymodlit- není!
[#161819]
Z TV programu "Rozhovory s Michaelem Laitmanem" 06.10.2015

Co je tam za hvězdami?

Otázka: Už jste si někdy myslel, že se budete zabývat vědou kabala? Kdy jste ten pocit poprvé dostal?

Odpověď: Myslím, že ve věku sedmi nebo osmi let jsem už věděl, že určitě přijdu na to, proč jsou potřeba hvězdy. Vždycky jsem byl fascinován obrovskou černou oblohou.
Jako chlapec, jsem šel ven na dvůr, zíral na temnou oblohu, a nechápal, kde jsem, co jsem, na co je to všechno, a proč tak záhadně blikají hvězdy.
V té době se mi zdálo, že to souvisí s astronomií. Moc rád jsem jí zabýval, dokud jsem si neuvědomil, že astronomie – je jen mechanický výpočet, a přestalo mě to zajímat.
Nevěděl jsem tehdy co je to kabala, a netušil, že v ní je možné najít odpověď o podstatě existence. A to vždycky byla moje touha. Později, za studia kabaly, jsem si uvědomil, že se mnou pohybovalo rešimo – vnitřní potřeba, touha poznat cíl stvoření. Věděl jsem, že na to nikdy nezapomenu.
Otázka: Kabala je pro všechny nebo jen pro ty, v nichž se objevilo rešimo (informační záznam), a člověk si pokládá otázku: „Co je tam za hvězdami“?
Odpověď: Myslím, že v naší době, a to díky našim úsilím, odhalíme kabalu pro každého, vždyť tato věda je ve skutečnosti velmi blízká člověku.
V lodi našeho života jsme pohaněni proudem, který nás postupně někam odnáší. Kabala pomáhá podílet se na tomto procesu, přidat k přirozenému vývoji touhy (protože touha – to je vše stvořené) svoji účast.
Pak v míře své účasti na vývoji touhy člověk začne zkoumat příčiny, původ, samotný tok, a účel, jak na to může mít vliv, kde jsou hranice jeho svobodné vůle. Kromě toho, chápe svůj původ, svůj pevný bod v tomto procesu a svůj konečný stav.
Všechno tohle lze otevřít pro sebe, povznést se nad přirozeným, nevědomým vývojem naší rozsáhlé touhy – veškeré hmoty vesmíru, v pochopení této obrovské mechaniky.
Takové odhalení podléhá pouze tím, u nichž je potřeba poznat účel existence. A pokud to člověk nemá, nemá cenu ho k tomu nutit. Bude plavat přirozeným způsobem, v souladu s rychlostí stanovené pro obecný rozvoj mechanismu vesmíru.
[# 161355]
Z TV programu "Rozhovory s Michaelem Laitmanem" 01.06.2015

Válka – je znamení divokosti

Názor: Můžeme vidět, jak tady a tam na zeměkouli pobíhají lidé se zbraněmi 21. století v rukou, svým rozumem se však zároveň nachází ve středověku.
Nezůstává nic jiného, než se divit tomu, že lidé, kteří mají moderní vědu a techniku, informační technologie, nemají ani nejmenší představu o tom, jak je uspořádán tento svět, nemluvě o lidské společnosti.
Dokonce na genetické úrovni lidstvo podléhá nepříznivé selekci: průměrné IQ se nezvyšuje, ale snižuje jednoduše proto, že intelekt není až tak zapotřebí pro člověka obklopeného nádhernými vymoženostmi,  není potřeba se schovávat před predátory, zabývat se lovem.
Plody toho, co nazýváme civilizace, kultura, vytvořená mizerným množstvím lidí, jsou ale k dispozici miliardám, šetří je od životních starostí. A důsledkem toho – je postupné zdivočení, stopy tohoto jsou velmi dobře patrné v naší době.
Jak jinak můžeme vysvětlit tuto vlnu nenávisti, která se objevila jako blesk, že domorodí lidé jsou ve válce mezi sebou a stali se z nich nepřátelé? Právě teď, se osvícení stává nejdůležitějším úkolem. Možná, že pouze vzdělávání otupělého národa může zastavit odehrávající se šílenství.
Poznámka: Osvícení nepomůže! Je nutné pochopení nezbytnosti sjednocení všech dohromady přes všechny rozdíly a rozpory. Ale síla na to není. Rozděluje a tlačí nás od sebe „zlá přirozenost“, sobectví. Proti němu je jen jedna síla – „dobrá přirozenost“, vyšší světlo.
Přivolat její dopad na nás všechny, na celé lidstvo, můžou pouze židé a ti, kteří se k nim připojí v tomto úsilí. Tak nám vysvětluje příležitost nápravy naší přirozenosti věda Kabala.
Lidstvo tlačí na židy svojí nenávistí a bojkoty. Musí vyžádat po židech to, aby přitáhli do našeho světa vyšší světlo, sílu jednoty – pouze tohle je nutné pro náš svět!
[# 161197]

Jednota – je základní zákon přírody

Otázka: Povinnost společnosti – žít v takové jednotě, jako orgány těla – to je socialistický, nebo kapitalistický zákon?
Odpověď: Tento zákon není spojen se socialismem a kapitalismem, pochází od Přírody. Příroda zavazuje všechny lidi sjednotit, aby zajistit pro každého normální životní úroveň, bezpečnost, prosperitu, pro ženy, děti a staří lidé.
Společnost musí být propojena dobrými, harmonickými vztahy. Každé rozumnému člověku je jasné, že v takové společnosti všechno bude lepší, a bude s tím souhlasit jak socialista tak i kapitalista. Nežívá, vegetativní a živočišná příroda existují v dokonalé symbióze, a člověk je povinen dosáhnout stejné harmonie.
Problém je pouze v lidském sobectví, který nám brání žít šťastně. Egoistická síla motivuje člověka být hrdým na sebe, snažit se povznést nad ostatní.
Namísto investování do společnosti a dostávání od něj jen to nezbytné, jako harmonické fungující orgány těla, každý chce vládnout nad ostatními, dát méně a získat více.
Sobectví je zvláštní moc, která patří pouze člověku. Pravě egoizmus nám brání v dosažení teto unii a ničí lidskou společnost.
Celá příroda se nachází v absolutní rovnováze, i když to nevidíme ani necítíme. Jediná síla, která porušuje tuto rovnováhu – sobeckost člověka, který chce ovládnout neživou přírodu, rostliny, zvířata a dokonce i lidi – celý svět!
Historie nám ukazuje, že v míře svého rozvoje, lidstvo budovalo různé druhy společenských vztahu, ale pokaždé náš egoismus kazil rovnováhu a vedl k novým formám otroctví, středověkému kapitalismu, pak k více modernějšímu. Všude egoismus roztrhával ty správné kontakty mezi lidmi, a toto vedlo ke konci současného systému.
Sváry ve společnosti je jako disharmonie mezi orgány jakéhokoli živého těla – znamená smrt. Život je pouze ve správném spojení.
[# 161059]
Ze studia článku "Národ" ("Auma"), 09.06.2015

Láska – nebezpečná nemoc

Studie: Zamilovanost ovlivňuje tělo jako nemoc. Láska – je nebezpečná nemoc, která způsobuje vážné poškození lidského zdraví. Když je člověk zamilovaný, prožívá hodně emocí.
To má negativní dopad na zdraví a nakonec to skončí spoustou nemocí. V době zamilovanosti člověk není schopen adekvátně uznat, že se jeho zdravotní stav zhoršil.
Euforie ze stavu štěstí je nad zdravým rozumem. Tragédie, kterou prožívá zamilovaný v moment zhoršení vztahu nebo v jiných situacích spojených s druhou polovinou může být pro člověka smrtelným.
Poznámka: Ve skutečnosti to jde říci zcela opačně. Ale skutečnost je taková, že láska v našem světě – je nejsilnější egoistický šok, vyšší egoistická touha, která chytí člověka do svých sítí a pevných objetí až do úplného odpojení rozumu.
Pomocí tohoto pocitu člověk rozšiřuje své sobecké touhy a zároveň se omezuje pouze na ně. Ale pokud je láska skutečná, tj. altruistická, „od sebe“ k ostatním, aniž by byl ohled na sebe, taková láska člověka neomezuje, naopak, otevírá nové pocity „mimo něj“ – a takto člověk pochopí svět mimo sebe.
[# 160988]