Otázka: V poslední době v desítce vzniká pocit, že bychom už měli dosáhnout vlastnosti odevzdání, protože toto přání mají všichni. Na druhou stranu je vidět, že většina přátel se zklidnila a začala věnovat více pozornosti materiálním potřebám. Ukazuje se, že vlastnost odevzdání jako by existovala, ale není ji kde uplatnit. Jak postupovat? (Pokračování textu…)
Otázka: Člověk ne vždy vnímá pocity. Někdy pociťuje, někdy ne. Jaký je rozdíl v tom, zda je jeho práce doprovázena pocity, nebo zda pracuje z jistoty, bez pocitů?
Odpověď: A z čeho tedy pramení ta jeho jistota? (Pokračování textu…)
Poznámka: Existují buddhistická rčení o utrpení a trpících. Pokud můžete, dejte k nim svůj komentář.
„Nikdy se nevměšuj do utrpení druhého člověka. Člověk musí být unavený sám sebou a vypít svůj pohár jedu.“
Odpověď: Zcela správně! Dobře řečeno! Pokud ho začneš zachraňovat dřív, než vypije svůj pohár jedu, do té doby mu nelze pomoci. (Pokračování textu…)
Je to proto, že když mluvíme špatně o někom jiném, mluvíme proti samotné síle, která nás všechny stvořila a udržuje. Neexistuje nic jiného než tato síla. Pomlouváním tedy škodíme systému spojení – hlubší struktuře přírody, do které všichni patříme. Toto se nevztahuje na kritiku praktických věcí, jako je práce nebo úkoly. Jedná se o ideologické, vnitřní a duchovní pomlouvání – tedy o řeči, které směřují proti síle lásky, dávání a spojení. Právě tam spočívá skutečná škoda. (Pokračování textu…)
Otázka: Řekl jste, že se máme snažit udržet světlo „Nefeš“ a nevypadnout z něj. Jak vytvořit toto světlo mezi námi v desítce, abychom ho udrželi a mohli pak přejít na další úroveň?
Odpověď: To zatím ještě nevíme. Ale budeme usilovat o to, stoupat vzhůru k pocitu vlády Stvořitele nad námi – a to se nazývá „Nefeš“.
A když každý z nás v sobě pocítí takovou míru spojení se Stvořitelem – na úrovni „Nefeš“, pak budeme moci začít vzestup na úroveň „Ruach“, potom „Nešama“, a možná i „Chaja“ a „Jechida“.
Vše závisí na tom, nakolik člověk chce být blízký svým přátelům, a skrze ně – blízký Stvořiteli, který je naplňuje.
Z lekce na téma „Vítězíme ve válce“, 21. 6. 2025
[#345625]
Otázka: Často slýcháme, že abychom zvítězili ve válce se zlým sklonem, musíme dosáhnout správného spojení. Co znamená „správné spojení“?
Odpověď: Správné spojení mezi námi je takové, kdy se nikdo nesnaží vyzdvihnout sám sebe, ale naopak – chce podpořit ostatní a přivést je ke sjednocení. (Pokračování textu…)
Otázka: Když člověku odpovídáte na otázku, říkáte mu to, co chce slyšet?
Odpověď: Ne, odpovídám to, co je schopen slyšet. V žádném případě lidem nevyhovuji, ale snažím se odpovědět na takové úrovni, na které mě může pochopit. Jinak by přece nemělo smysl odpovídat.
Proč by se mě měl ptát, kdybych mu měl říkat to, co chce slyšet? To ať poslouchá sám sebe a hotovo. (Pokračování textu…)
Otázka: Stvořitel nás velmi nečekaně přibližuje k Sobě. A co bychom měli dělat, když jsme od Něho daleko? Potřebujeme trpělivost?
Odpověď: To záleží na vás. Ke Stvořiteli není fronta. Kdo k Němu chce být blíž, přilepen k Němu, ten toho dosahuje. Není si tedy na koho stěžovat kromě sebe.
Otázka: Utrpení jsou v hmotném světě egoistické pocity. Jak je lze povýšit na úroveň duchovního utrpení?
Odpověď: Začněte trpět z toho, že nemilujete druhé.
Z lekce na téma „Zvyk se stává druhou přirozeností“
[#316830]
Otázka: Často říkáte, že bychom neměli zaměňovat svou práci s prací Stvořitele, abychom nepřebírali Jeho práci. Co to znamená?
Odpověď: Naše práce je směrována tak, abychom palčivě pociťovali nepřítomnost Stvořitele, který je Tvůrcem každého našeho následujícího činu. A nic jiného. Vždyť veškerá duchovní práce je dílem Stvořitele. Proto se jí říká „práce Stvořitele“.
Copak člověk nedělá nic? Vkládá úsilí do svých tužeb, aby mohl Stvořitel-Světlo na něj působit.
Z rozhovoru „Zazvonil mi telefon. Práce Stvořitele.“
[#343954]
Otázka: Říkáme, že nejprve se obracíme k Stvořiteli, a teprve potom pracujeme s přáteli, abychom Ho odhalili. Zatímco v práci podle metodiky je to naopak: nejdříve dodržovat přikázání o vztahu k bližnímu, a až potom ke Stvořiteli.
Odpověď: Konečný čin je v počátečním záměru. Musíš neustále držet v mysli konečný cíl, a všechno, co děláš mezitím, jsou jen prostředky. Pokud tedy nemyslíš na konečný cíl, mohou být mezikroky nasměrovány opačně a přinést opačný výsledek. (Pokračování textu…)
Rav Laitman na Twitteru