Category Archives: Společnost

Tři komponenty našeho duchovního vývoje

1. Učitel nebo instruktor mě směruje vstříc cíli a vysvětluje mi stádia, vedoucí k jeho dosažení.
2. Knihy (autentické zdroje) jsou zdrojem Obklopujícího Světla, které mě napravuje, a do menší míry zdrojem vědomostí a příkladů.
3. Skupina nebo prostředí využívá mých pocitů závisti (Kinat Sofrim) a žárlivosti, aby probudila mé úsilí k dosažení vlastnosti odevzdání navzdory egoistické touze přijímat, která mi dominuje.

Duchovno, svoboda a odevzdání jsou to samé

Otázka, kterou jsem dostal: Dnes lidé nadále nemusí jezdit nebo chodit na lekce kabaly v dešti. Musí jen zapnout televizi. Ale je každému člověku, který sleduje naše vysílání dopřána svoboda volby?

Moje odpověď: Svoboda volby nezáleží na tom, jak se člověk připojí k lekci, ale na bodu v jeho srdci. Pokud je bod zralý, pak má svobodnou volbu: volby zřídit spojení s prostředím, které mu pomůže přitahovat Obklopující Světlo – Světlo, které napravuje. Když člověk cítí potřebu po takovém spojení s prostředím, to se nazývá svobodná volba.

To se může stát po pár letech poté, co člověk poprvé začne navštěvovat naše lekce. Postupně si uvědomuje, že nedosáhne duchovna svou myslí. Znalost terminologie, činů, a struktury světů mu Vrchní Svět neodhalí. Ale zabere to nějaký čas, aby si to člověk uvědomil. 

Viděl jsem mnoho lidí, kteří strávili roky studováním kabalistické vědy jejich myslí, snažíce se naučit více. V činění tohoto získávali veliké potěšení a dodnes stále nevnímají potřebu pro opravdové smyslové dosažení. 

A viděl jsem ostatní, kteří ucítili takovou potřebu, ale stále si neuvědomili, že dosažení duchovna znamená dosáhnout atributu odevzdání, že dosažení a odevzdání jsou stejná věc. Někteří lidé potřebovali roky, aby pochopili, že to je právě připojení k vnitřním touhám přátel ve skupině (kam je Stvořitel přivedl), co představuje prostředek, skrze nějž odhaluje člověk atribut odevzdání. 

Avšak mezitím není jejich čas promarněn. Člověk pod vlivem Světla prochází neustálými změnami, a nakonec dosáhne porozumění, že musí získat pouze atribut odevzdání.  

Svoboda volby začíná v okamžiku, kdy člověk začíná chápat, že spojení se zbytkem duší, neboli s jejich body v srdci, je nezbytné k dosažení atributu odevzdání. Koneckonců to je to, co je duchovno.

Proč v Soudný žádáme o odpuštění?

Otázka, kterou jsem dostal: Koho bychom měli žádat o prominutí na den Jom Kipur, když se vě vědě kabaly učíme, že vně mě není nikdo?

Moje odpověď: Ze všeho nejdřív bychom měli žádat o odpuštění naše přátele. Pokud člověk nemá odpuštění od každého, pak nebude mít nic, s čím by se obrátil na Stvořitele. Ale co je v duchovnu odpuštění?

Odpuštění je odhalení mého současného stavu, který mohu napravit, v kontrastu k touhám, o nichž bych si ani nemohl představit, že bych se s nimi mohl vyrovnat a žádat jejich nápravu. Musím své touhy rozlišovat postupně a postupovat krok za krokem.

Odpuštění (Slihot) a Jom Kippur (Den Usmíření) znamená odhalení našich rozbitých nádob (Kli) či duše. Pozorujeme ji a srovnáváme ji se stavem úplné nápravy – Purim. Proto nazýváme opačný, nenapravený stav, který odhalujeme Ki-Purim – Jako Purim).

Jom Kipur tedy symbolizuje dobu, kdy člověk opravdu žádá, aby mu byly prominuty všechny jeho „hříchy.“ Ale nechce to, protože je to někde napsáno, ale místo toho chce odhalit, jak opačný je ke konečnému stavu, který si je schopen představit. To je stav jednoty všech duší kvůli rovnocennosti se Stvořitelem, silou a touhou milovat a věnovat

Dárek je ceňen pouze natolik, nakolik si přijímající cení dávajícího

Zpravodajství (ze Science News Magazine): Lidé se mýlí, když si myslí, že čím víc utratí za dárky, tím víc budou dárky oceňovány…příjemci dávali přednost dárkům, které opravdu potřebovali nebo které měli speciální osobní význam, nezáleže na ceně…Je to vskutku vnímaná myšlenka, která se počítá…

Můj komentář: Můžeme od světa přijmout jen tolik, kolik může přijmout zvíře: jen tolik, kolik je nezbytné pro existence našeho těla. V tomto ohledu jsme úplně stejní jako zvířata.

Veškerý nadbytek, který  “přijímáme” je pouze k naší škodě. Je zde moudré  rčení, “Trochu nezdravého jídla je lepší než příliš zdravého jídla.” Nadbytek v nás vytváří prázdnotu, přináší depresi a nekonečné stíhání iluzorního naplnění.

Tak jak Stvořitel uskuteční  Svůj plán “blažit stvoření absolutní a věčnou rozkoší”? Toho není dosaženo zvýšením kvantity naplnění, ale jeho kvality. Jsme neschopni přijmout víc, než je nezbytné pro existence našich zvířecích těl. Avšak když si uvědomíme velikost Stvořitele, který nám dává, nekonečně to zvýší naše vnímání toho, co od Něj přijímáme, protože On je nekonečný. Takto dosáhneme vjemu věčného a perfektního života. A tedy cíl našeho vývoje leží v dosažení, “Ochutnej a viz, jak dobrý Stvořitel je.”

Mír každého člověka záleží na všech ostatních


 Soulad společnosti je zdrojem jejího blahobytu
Baal HaSulam, “Svoboda”:
Soulad společnosti je zdrojem šťestí a blahobytu, zatímco rozdělení mezi lidmi je zdrojem všech zlých věcí. Veškeré štěstí a blahobyt závisí pouze na blízkosti lidí a jednotě globální obce.

Celý svět je brán jako jedna velká společnost
Baal HaSulam, “Mír ve světě”:
V naší generaci, kde každý člověk při opatřování základních životních potřeb závisí na celém světě , každý člověk je ve své závislosti na světě jako malé ( ozubené ) kolečko ve stroji. Proto už nemůžeme nadále mluvit o blahobytu a bezpečnosti jedné země či národa, ale jen celého světa, protože prospěch či škoda jednoho člověka závisí a je měřena prospěchem všech lidí ve světě.

To proto, že v naší době blahobyt každého člověka ve světě závisí a je měřen blahobytem všech lidí ve světě. Děje se tak proto, že jsme dnes dospěli do stavu, kde je na celý svět nahlíženo jako na jednu společnost. Dnes je každý člověk “vyživován” celým světem a proto je  každý člověk povinnen starat se o blahobyt celého světa.

Mír každého člověka záleží na každém
Baal HaSulam, “Mír ve světě”:
Dobro a zlo jsou hodnoceny jen podle prospěchu, který činy člověka přinášejí veřejnosti. To nám ukazuje místo, které potřebuje nápravu, a to je aby jeden každý jednotlivec porozuměl, že jeho osobní prospěch a prospěch společnosti jsou jedním a tím samým. Takto svět dosáhne své plné nápravy.

Naše touhy pramení ze společnosti


 Tři otázky, které jsem dostal, o vybalancování duchovna s tímto světem

Otázka: Slyšel jse, jak jste řekl v dětské lekci, že bychom měli závidět lidem, kteří prospívají skupině a milují druhé. Měl bych klamat sám sebe, říkajíc si, že závidím těm, kdo pomáhají, i když ve skutečnosti závidím někomu, kdo má například nové auto? Prosím, poraďte mi co dělat podle kabaly? 

Moje odpověď: Pokračujte ve studiu, skupina a lekce vám dají pocit, že jiné hodnoty jsou důležitější. To je lepší, než se podřídit střádání věcí a později být rozčarován. Vyšší svět, který se vám začne odhalovat, vám dá pocítit mnohem větší naplnění než nové auto. Auto je důležité, protože mu společnost přikládá význam. Ale pokud bude společnost přikládat význam jiným věcem, věci, které upřednostňujete, se také změní.

Otázka: Občas se rozlobím na Stvořitele, ale ve skutečnosti se zlobím sám na sebe, protože se ptám sebe samotného: „Proč je proces nápravy tak zdlouhavý!?“ A pak si odpovím: „Protože nevyvíjím dostatečné úsilí!“

Moje odpověď: Postrádáte tlak správného prostředí.

Otázka: Vedu debatu sám se sebou: na jedné straně mám novou práci, která je pro mě zajímavá a dává mi čas ke zlepšení mé profesionální úrovně s cílem mít dobré a trvalé zaměstnání v budoucnosti. Na druhé straně mi po raních lekcích nezbývá dost energie, takže přemýšlím, že od nich upustím, ale to mi dělá starosti. Jaký je správný přístup k této situaci?

Moje odpověď: Musíte ukončit své profesionální vzdělání, abyste mohl živit sebe a svou rodinu, zatímco budete studovat Kabalu na „nízký výkon.“ Nicméně ve všech ostatních ohledech se oddejte studiu Kabaly. Pokud se vám podaří udržet rovnováhu času a energie, uspějete v obou.

Lidé se snaží před krizí zavřít své oči


    Zprávy ( přeloženo z prime-tass.ru): „Zakrývajíc slovo „Krize“, obchodníci a hromadné sdělovací prostředky unikají použití výrazů jako „globální finanční krize,“ „recese,“ „finanční nestabilita“ a „slepá ulice.“ Vymýšlejí výrazy, které jsou pozitivnější a nejasnější s úmyslem obejít krizovou rétoriku. Například místo „globální reces“ použijí „přechodná nestabilita,“ místo „krize“ – „období příležitostí.“

 

Moje poznámka: Chápu je, spolehlivý svět moci a peněz se najednou stal vrtkavým a zarážejícím. Budoucnost je nejistá a pro ekonoma je to horší než smrt sama. Jak finanční experti bojují s krizí, pořád jěště se snaží:

1.      Zakrýt paniku, která pohlcuje finanční trhy.

2.      Podporovat ekonomiku v době, kdy není dostupný ( disponibilní? – pozn. překladatele )  žádný kredit.

Ve své podpoře vlády prodlužují kredit bankám a velkým firmám, vykupujíc jejich dlužné cenné papíry – cokoliv pro vzkříšení kreditního systému. Nicméně je nemožné zavést zpět staré vztahy. Možná mohou být znovu zavedeny dočasně, ale to znamená velké výdaje a bude to umělé, jako resuscitace pacienta, který je v beznadějné kondici.

Řěšení problému leží ve studiu nedílného, globálního světa, ve kterém se náhle nacházíme. Řídí se úplně jinými sociálními zákony, propojeními a záručními podmínkami než náš svět, který nebyl globálně propojen.

Jak můžeme uzavírat obchody nebo vytvářet finanční programy, zatímco budeme brát na zřetel univerzální vzájemnou závislost? Systém začíná pracovat novými, neznámými cestami a propojení mezi finančními strukturami jsou „neznámými v rovnici.“ Nikdo ještě neví, co jsou, a jak s nimi pracovat.

To je přesně to, co Kabala vysvětluje – globálnost světa, protože Kabalastuduje Stvořitele, jediného globálního vladaře. Všechno, co se děje, je Jeho způsob, jak nás přivést k realizaci, že je nutné jej poznat.

Avšak pokud se dál budeme snažit vytvořit nový „pozitivní a mlhavý“ slovník, bude nás to stát draho a jen si budeme zatloukat hřebíky do rakve. 

Baal HaSulam: Činy jednotlivce jsou rovnocené činům celku


 Baal HaSulam, „Uvedení do Knihy Zohar,“ článek 68

Nedivte se, že čin jediného člověka spustí sestup nebo vzestup celého světa. Protože je nezlomným zákonem, že „celkové a jednotlivé ( general and particular ) jsou rovnocené.“ A vše, co se děje v celku se děje také v jednotlivých částech. A vice versa ( a naopak ): vše co se stane v jednotlivém, se stane také v celku, protože celek nemůže nastat, dokud jednotlivosti nebudou odhaleny s ohledem na kvantitu a kvalitu jednotlivostí. Proto činy každého člověka pozvedají nebo snižují celý svět.

Baal HaSulam, „Mír ve světě“:

Naprosto každý jednotlivec ve společnosti je jako ( ozubené ) kolo , které je připojeno k několika jiným kolům stejného stroje. A to jedno kolo nemá svobodu pohybu v sobě a sebou samotným, ale pokračuje s pohybem ostatních kol v určitém směru za účelem, aby stroj vykonával svůj hlavní účel. A pokud je jedno kolo rozbito, není to chápáno jako rozbití toho jednoho kola, ale je to hodnoceno vzhledem k službě a roli, kterou provádí pro celý stroj.

Baal HaSulam „Mír ve světě“:

Celek má jen to, co mají jeho jednotlivé části. A prospěch kolektivu je prospěchem každého jednotlivce. Ten, kdo ubližuje celku, ubližuje zároveň sobě a ten kdo prospívá celku dostane v tomto prospěchu podíl, protože je částí celku. A celek nemá větší cenu, než součet jeho jednotlivých částí.