Otázka: Ve skupině potřebujeme interakce a kontakt. To je jediný způsob, jak můžu odhalit lásku a nenávist ke svým přátelům. Když společně pracujeme na šíření, dostávám skutečnou vnitřní reakci. Ale ve všech jiných ohledech, jen spolu sedíme na lekcích nebo jíme, zpíváme a tančíme spolu. Nenacházím zde žádnou interakci …

Odpověď: Zkoušejte to společně se skupinou více a více. Ve skutečnosti, toto je práce: sedět s přáteli, jíst, tancovat a zpívat s nimi. To způsobí větší odpor, který se odhalí uvnitř vás. Překonejte sami sebe a pokuste se ponořit hlouběji do skupiny – a zjistíte své slabosti.

To je již výraz pravdy. Čím více se snažíte převzít kontrolu nad sebou, tím více negativity k přátelům odhalíte. To je celá podstata a nic víc není třeba.

Synové Izraele obdrželi metodu korekce pouze tehdy, když v nich uzrála silná egoistická touha. Nadále už to není klan nebo rodina, ale velké množství lidí, kteří cítí, že nepatří k sobě. Takto se objeví národ: Jsem součástí skupiny, byl jsem k ní přiveden, a podílím se na životě přátel, kteří jsou propojeni společným cílem. Ale abych byl upřímný, nemám k nim žádné vřelé city.

A teď už musí tvořit nejhlubší spojení, které může existovat v reálném světě – stejně jako spojení se Stvořitelem. Dokážete si představit: přimknout k přátelům jako ke Stvořiteli, bez výmluv a cítit je blíž než sebe. Je to možné? Ano. Můžete vyvinout úsilí, a v odezvě, přichází shora světlo a napravuje vás.

Všechno co je důležité ve vzájemných akcích, je uvnitř. Můžete si vzít fyzická měřítka pouze tehdy, pokud je možné do nich vložit záměr. V opačném případě byste neměli. Potřebujeme akce, které se stanou výrazem našeho propojení. To zahrnuje Kongresy a práci šíření. Ale ve skutečnosti, jestliže je mi člověk opravdu drahý, tak ho pozvu na kávu nebo do svého domu, abych se s ním stýkal v přátelském prostředí. Snažím se být k němu co nejblíže.

Podstata věci není, aby se každý člověk připravil na kongres ve svém koutku, doufajíc, že tyto externí úsilí nás spojují. Spíše, musíme cítit mnohem větší blízkost, což je to, co jsme byli schopni trochu dosáhnout na kongresu v Aravské poušti. Po prosincovém kongresu budeme pokračovat jednáním v tomto směru, abychom přišli ještě blíž k sobě.
[61440]
Z 4. části denní lekce kabaly 22.11.2011, „Vzájemná záruka“

Otázka: Zaručili jsme se, že se budeme starat o sebe navzájem, abychom udrželi úroveň, které jsme dosáhli v Aravě, a pohnuli se vpřed. Co by však měl člověk dělat, když najednou zjistí, že „vypadl z kruhu“? Měl by cítit, že dělá díru do společné lodi?

Odpověď: Samozřejmě. A to by pro něj měl být zdroj velkého utrpení. Nejprve, není jednoduché dosáhnout pocitu jednoty, měl by však při nejmenším litovat toho, že je od něj oddělen. Za druhé, ať se cítí špatně kvůli tomu, že ví, že všichni přátelé už tam jsou. Za třetí, jeho nepřítomnost ostatní zraňuje, a celá škoda je připsána na jeho účet. 

Tímto způsobem chybí mnohem více než jeho osobním zájem, protože jeho část je v každém z přátel a nedoplňuje je. Dostává se k tomu, že jeho poškození se násobí množstvím členů skupiny. 

Dosud jsme hovořili o egoistické kalkulaci, ale nyní se podívejme na problém z druhé strany. Člověk nepodporuje své přátele ve vzájemné záruce, nestane se podobný Stvořiteli, a nedosáhne dávání Jemu prací ve skupině. Tato duchovní škoda není tak zřejmá, ale musíme na ní také pamatovat. 

Otázka: Můžeme říci, že když tak jednáme, člověk posouvá nejen celou skupinu, ale také celý svět ke zlu?

Odpověď: Pokud jste dostali možnost vstoupit do vzájemné záruky se svými přáteli, pak účastí při společné práci většinou přesunujete svět k dobru. Vždyť každý člověk je částí společné sítě a my jsme její střední část. Proto, upevňováním skupiny, posiluji celý svět v jeho duchovním vzestupu. A opak je také pravdou. 

[61337]
Ze 4. části denní lekce kabaly, “Mutual Guarantee”

Lidstvo dnes zažívá porodní bolesti. Jedná se o zrod nového světa. My sami objevujeme tyto vnější podmínky, zatímco ve světě samotném se nic nemění. V dnešním světě existují lidé, kteří spáchají sebevraždu kvůli finanční krizi nebo kvůli obavám a dalším problémům. Ale zároveň je možné najít lidi, kteří se o nic neobávají a krizi necítí vůbec.

Vše záleží na tom, jak člověk vnímá svět, ale svět sám o sobě nemá žádnou vlastní formu. Takže můžeme odpočívat, s tím že je vše v pořádku, a počkat až nám běžný tok života přinese něco sám o sobě. Nebo se můžeme sami přinést ke stavu, kdy budeme cítit, že nemůžeme souhlasit s tím, abychom zůstali v tomto stavu déle a že se nakonec musíme spojit a odhalit spiritualitu, která se odhalí jen ve spojení mezi námi.

Vše záleží na tlaku, který sami vytvoříme. Potom se nám obvyklá uvolněná realita, v níž zbytek obyvatel žije, bude zdát jako tma Egypta. Budeme cítit, jak naši nepřátelé, faraónova vojska, nás zezadu tlačí a my musíme skočit do spirituality, stejně jako do Rudého moře.

Vše záleží na tom, jak člověk vnímá svůj vlastní stav a tím si neponechává jinou volbu než se spojit s ostatními.
[57575]
Z 1. části denní lekce kabaly 14.10.2011, spisy z Rabáš

Problém je, že nejsme schopni pracovat na našem spojení a uvědomit si jeho význam stále více a více za jakýchkoli okolností, jakékoliv situace a každý den. Jediným důvodem je to, že si lidé představují duchovní svět jako něco, co je daleko od reality, v níž v současné době existují. Myslí si, že duchovní svět existuje na jiném místě nebo jiném vesmíru.

Neuvědomují si, že mohou odhalit duchovní svět tady, navíc k tomuto světu. Je příjemné si myslet, že vstoupíme do duchovního světa po smrti. I když se lidé učí v moudrosti kabaly, že uvidí duchovní svět v tomto životě, přesto si představují odhalení světa mimo ten náš, vzdálený od všeho co tu máme.

Nicméně, toto je nesprávné! To co odhalujme je síť spojujících sil mezi lidmi a Stvořitelem, který plní tento svět, tuto realitu. Odhalíme novou řídící a hnací sílu ve vesmíru, která byla dříve skrytá. Kromě našeho sobeckého přání, ve kterém vnímáme „tento svět“, můžeme odhalit touhu odevzdávat a v jejím rámci, odhalíme nový fenomén tzv. „vyšší“ a „budoucí“ svět, což znamená, svět, který k nám přichází.

Pokud se člověk všemi jeho silami snaží přiblížit podobě vyššího světa, Stvořitel, jako nedílné spojující síti, která se odhaluje mezi všemi formami, které v současné době vnímá ve svém světě, pomáhá mu to zabránit vzniku „idolů“ a zůstat realistický namísto toho aby se ztratil v mystice.

Vyšší svět je síť odevzdání, která je odhalena mezi všemi částmi této skutečnosti, jakož i další reality, která se nám odhaluje jako síť sil. Jediná věc, která existuje, jsou síly, protože všechno, není nic jiného než síla touhy, úmyslu a myšlenky. Když člověk vidí realitu tímto způsobem, tak si začne uvědomovat, že veškeré prostředky k dosažení této nové reality jsou přímo v jeho rukou.

Koneckonců, je to dosaženo s pomocí lidí, kteří jsou nositeli síly odevzdání. To jsou jeho přátelé, kteří chtějí získat odevzdání a altruistický záměr. Nyní spolu se svými přáteli může člověk začít stavět a odhalovat tento systém odevzdání.
[57843]
Z 1. části denní lekce kabaly 16.10.2011, spisy z Rabáš

Vše to záleží na člověku a je založeno na vytvoření prostředků pro duchovní rozvoj, to je, na budování prostředí. Tímto prostředím na sebe člověk přitahuje sílu, která ho napravuje. Budováním svého prostředí vlastně vytváří svůj budoucí duchovní svět. 

Zahrnutím do tohoto prostředí člověk začíná cítit, že opustil své ego a je obsažen ve svém bližním, kterého miluje jako sebe. Vychází ze sebe a namísto svého vnitřního světa, který cítil jako „tento svět,“, cítí vyšší, duchovní svět ve společnosti, ve spojení mezi všemi.

A v tomto duchovním světě odhalí jeho vlastnost: vlastnost dávání, která ho naplňuje, to je, Stvořitele. Vše začíná s touto první změnou nazvanou „začátek roku“ (Roš Hašana).

Předtím, člověk prošel rozsáhlými přípravnými pracemi: Snažil se vytvořit si kolem sebe prostředí a přitáhnout síly, které by ho změnili, naplnil vše, o čem je psáno v knihách, a šířil tuto vědomost mezi druhé, aby zvětšil počet lidí, kteří aspirují k cíli stvoření. Tímto způsobem zvýšil celkovou, souhrnnou touhu dosáhnout cíle, a ta ho začala silněji ovlivňovat.  

Nicméně, nevidí úspěch. Kabalisté píší mnoho o této podmínce, tomto bodu a stádiu na cestě. Je to speciální, kritický bod nazývaný „soudný den,“ kdy je rozhodnuto, zda postoupíte, nebo upadnete, odsouzen k životu či smrti.

Ve skutečnosti, člověk určí toto rozhodnutí svou předchozí prací: zda se mu pro sebe podařilo vybudovat podporu skupiny a dostat od nich sílu vzájemné záruky tak, že ho podrží pro případ nepříznivého rozsudku, to je, ohromná egoistická přání, která byla odhalena v člověku, kterým není schopen sám odolávat.

Je jasné, že nemůžeme stát proti egoistické touze, která se v nás objeví, dokonce i oproti té nejmenší. A pouze díky síle prostředí, skrze ni, budeme schopni získat vyšší sílu. Je řečeno, že „Stvořitel přebývá mezi svým lidem,“ má se za to, že síla spojení, nazývaná Stvořitel, se nachází ve spojení mezi dušemi, mezi přáteli.

Stvořitel je všeobecná vlastnost dávání, kterou shromažďujeme po částech. Proto je stvořitel nazýván „Boreh,“ což znamená „přijď a uvidíš (Bo-Reh).“ Vždyť se musíme přiblížit tomuto stavu a uvidět tento fenomén uvnitř našich přání.

[56874]
Z 1. části denní lekce kabaly 7/10/2011, Shamati #167

Otázka: Naše New Yorská skupina dnes šla na Wall Street pocítit nálady a touhy demonstrantů. To, co jsme od nich slyšeli, bylo velmi podobné naší myšlence. Zpívali jsme spolu naší píseň „Who Wants Change?“ Jak jim můžeme předat myšlenku vzájemné záruky?

Odpověď: Nyní je před vámi mnoho práce. Nejprve musíte vytvořit webové stránky a dát jejich adresu protestujícím. Mělo by to být na těchto stránkách a ne na ulici, kde začnete velkou, skutečnou diskusi o dané problematice. Měly byste vést lidi k virtuálnímu dvorci, v němž se bude diskutovat o otázkách týkajících se našeho poselství.

Procesy v USA se zrychlují a my musíme uspořádat počáteční fáze naší práce co nejdříve. Není pochyb o tom, že nyní skutečně začínáme pracovat globálně. Každá skupina bude pracovat svým vlastním tempem, v závislosti na místních podmínkách, ale nakonec všichni budeme tohoto součástí v příštích několika měsících.

Jako výsledek, budeme rozumět, cítit, a připojíme se k vnitřnímu, duchovnímu systému. Už to začínáme vidět, jako konečný výsledek procesu: výstup na poslední stupeň, odhalení Stvořitele stvořeným bytostem, odhalení atributu odevzdání, systém odevzdání, na němž se podílíme v praxi. Lidé v něm vykonávají vnější činy, a my se k nim připojíme s vnitřními činy. Je to všechno ještě před námi.
[56232]
Z 5. části každodenní lekce kabaly 2.10.2011 „mír ve světě“

Vždy musím hledat způsoby, jak jít proti svému egu. Pokud se obracím na skupinu správně, cítím odmítnutí.  Nepřichází ze skupiny samotné, je to ve mně. Mám pocit, že se s nimi nechci spojit a podílet se na setkání s přáteli, nechci je obejmout, nebo je vůbec vidět. Dělám to, protože všichni ostatní to dělají, a cítím se nepříjemně.

Ve skutečnosti toho mám dost. Chci se studiem skončit a opustil skupinu. Vidím, že to nepřináší žádné výsledky. Ale ono to nepřináší žádné výsledky pro mé ego, to je pravda! Když se pravda začíná rozvíjet, vidím, že nebudu mít žádný zisk pro své ego.

Po tomto odhalení mnoho lidí uteče, protože to nemohou vnímat správně, nebo pochopit, že to váží na egoistickém měřítku. To je místo, ve kterém musí dohnat tento nedostatek s vírou nad rozumem, spojit se s prostředím bez ohledu na cokoli a otevřít se mu, požadujíc duchovní probuzení.

To je přesně okamžik, kdy začíná naše duchovní práce a ti, kterým je souzeno utéct to udělají zde. Ti, kteří zůstanou, jsou ti, kteří buď mají zvláštní roli v obecném systému, nebo ti, kteří se mohou skutečně namáhat. Člověk zatím neví, co se s ním děje, ale později dosáhne správné duchovní kalkulace.

To je důvod, proč se říká, že v místě, kde hříšníci budou klopýtat, padat a zmizí z obzoru, spravedliví povstanou a půjdou dál.
 [55993]
 Z 1. části každodenní lekce kabaly 22/9/2011, Shamati # 240

Zohar, kapitola “Truma,” článek 759: Jakmile byla Nukva ozdobena—má se na mysli postaven [Partzuf] AVI [Aba ve Ima]—a ZA a Nukva se vrátili k PBP [Panim be Panim], ta forma člověka, ZA, přišel z touhy po Nukvě. Tam, v Nukvě, byl druhý muž Berie vyryt a vyobrazen, jako jeho podoba. Je o něm psáno, “A zplodil syna ku podobenství svému, podle obrazu jeho.”

Kniha Zohar hovoří pouze o tom, co se děje v síti, která spojuje duše. Celkový úhrn těchto spojení mezi námi je nazýván “vyšší svět,” jehož ilustrace jsou Zoharem popisovány, včetně sil, Světel, různých podob a obrazů. Nemáme si co více představovat, protože to je to, uvnitř čeho žijeme. 

Každý z nás jednotlivě je přání těšit se, a vně každého z nás, ve spojení mezi námi, tam se nachází vyšší svět, naplněný Světlem. Proto musím “obalit” svou vůli těšit se, přikrýt jí jakoby stínem, provést na ní restrikci a vytvořit clonu a odražené Světlo, a pak z ní vystoupit ven, do svých vztahů s ostatními. 

Přesně o tom Zohar mluví: kterou podobu či obraz přijmu ve vztahu k ostatním. Pokud tak činím, pak odhalím vše, o čem v Zoharu čteme. Jinak jsem uvnitř sám sebe, ve své vůli těšit se a cítím pouze tento svět. 

Buď můžeme vnímat uvnitř nás nebo nad námi, vně nás.  “Vně nás” znamená v přístupu k bližnímu, kde “bližní” jsou lidé, se kterými chci vybudovat propojovací síť.  Tomu se říká “skupina.” Pokud tímto způsobem přistupuji k celému světu, pak skupina je celý svět.

Zatímco napravuji své vlastnosti, pokud si přeji odhalit sílu, která vše vytvořila, pak ji odhalím v souladu se zákonem ekvivalence formy. Jakmile má propojovací síť s ostatními získá duchovní podobu, duchovní podstatu, skutečné vzájemné odevzdání, úrovně vzájemné záruky dokonce jen na prvním stupni, pak uvnitř ní okamžitě ucítím Stvořitele. 
[49184]
Ze 2. části denní lekce kabaly 25/07/2011, Zohar