Co je nejlepší pro Evropu?
Otázka: Na kongresu ve Francii jste řekl, že v Evropě je lepší šířit kabalu než integrální vzdělání?
Odpověď: Naše skupiny v Evropě dosud neprošly etapou vnitřního rozvoje, která právě probíhá pod vlivem kabaly. Proto šířit integrální vzdělání a nabízet lidem sjednocení znamená jít proti jejich povaze.
Necítí zatím vnitřní potřebu. Porozumění musí přijít zevnitř, z touhy, která je vytvořena určitým způsobem. My toto už máme.
Vícekrát jsme dělali kongresy a různé akce, aby lidé pomocí nátlaku rozvíjeli v sobě toto přání. Stalo se to naší povahou, objevilo se vnitřní vnímání, most mezi integrálním vzděláním (já bych řekl nápravou) a kabalou.
V principu je to stejné, ale je to rozděleno do dvou fází. Spojením dohromady vytvoříme jeden systém, který už je vnímán jasněji a hladce.
Kromě toho máme pocit, že jsme povinni jít k lidem. Sjednotit kolem sebe miliony lidí, kteří chápou ideje, ale netlačit národy světa k židovskému náboženství. Činit vše tak, aby se dům Stvořitele stal domovem pro všechny národy. Koneckonců – dům Stvořitele (Béjt midraš) je touha k odevzdání a lásce. Všechny naše sobecké částice po nápravě a správném spojení mezi sebou do něj musí vstoupit.
Pokud chceme přijít k národům světa a vysvětlit jim, co je to skutečná Tóra, musíme se profilovat jako kabalisté. Z tohoto důvodu v zahraničí – v každé části světa – mluvím se všemi ve stejném jazyce – jazyce jednoty.
Z pořadu „Tajemství věčné knihy“ 14/05/2014[# 153528]
Otázka:
Otázka:
Štěstí nelze změřit ani bohatstvím, ani velikostí bytu, množstvím elektrospotřebičů ani úspěšným podnikáním. Nelze to změřit materiálními hodnotami. Za prvé, pocit štěstí není subjektivní, zahrnuje celé skupiny lidí. Na jednu stranu je index štěstí ukazatelem integrálnosti: pokud jsou kolem mě všichni nešťastní, nemůžu být šťastný ani já. Můžu se například cítit silný a to je dočasné, vždyť to také vyžaduje podporu nějaké části společnosti. Štěstí je možne pocítit v kolektivním spojení, když je mezi lidmi podpora a souhlas. Za druhé, i když člověk chce dosáhnout toho, co ho učí společnost: peníze, postoj, moc, sláva atd. Ve skutečnosti podvědomě hledá pocit štěstí. Jelikož se tomu neučí, zůstává celý život nešťastný, s pocitem neúplné seberealizace. Na konci života se člověk diva na minulost a chápe, že celý jeho život neměl žádný smysl: ani pro sebe, ani pro děti, ani pro vnoučata… Oni také stejně jako on nebudou šťastné. Proto najít definici štěstí a naučit je ostatní, je to nejdůležitější v životě. Navíc pokud to nenaučíš ostatní, nemůžeš ani sám být šťastný, protože pocit štěstí, jak ukazují průzkumy, záleží na pocitu štěstí v lidech v okolí. Tímto se i zabývá věda kabala.
Otázka:
Rav Laitman na Twitteru



