Otázka: Jak v sobě člověk pociťuje odpočinek mezi „válkami“ se zlým sklonem?
Odpověď: Mění svou práci z odevzdávání na přijímání.
Pokud dříve dokázal pouze odevzdávat a tím činit dobro Stvořiteli, nyní už dokáže i přijímat – a přesto činit Stvořiteli totéž. (Pokračování textu…)
Nacházíme se ve světě Nekonečna, plném Světla, které vyplňuje celé stvoření. My však tento svět vnímáme jako prázdný, nedávající nám nic než malou jiskru života – jen tolik, abychom vůbec existovali. Proto si tohoto světa nevážíme. Jeho naplnění je skryté, ale na nás je, abychom ho odhalili. (Pokračování textu…)
Existuji uvnitř své touhy, tedy ve svých pocitech a rozumu, v mysli a srdci. Uvnitř nich žiji, prožívám realitu, která se nazývá „tento svět“, a v ní existuje vesmír, galaxie, planety, hvězdy, Země a lidstvo.
Ale kromě toho si musím představit, že existuje hranice tohoto vnímání, za kterou začíná jiný druh vnímání – ne ve vztahu k egoistické síle, kdy všechno přitahuji k sobě, ale ve vztahu k síle odevzdání, kdy naopak od sebe vše odevzdávám. (Pokračování textu…)
Kolik geniálních mozků se v průběhu dějin pokoušelo vytvořit systém vzdělávání, který by z člověka udělal Člověka! Platón, Aristoteles, Konfucius a Ušinskij, Makarenko a Maria Montessori… Ale jak vidíme, veškeré jejich snahy byly marné. Moderní člověk se svými morálními vlastnostmi příliš neliší od svých dávných předků. (Pokračování textu…)
Otázka: Jakou vyspělou hru bychom nyní měli hrát? Řekněte mi, prosím.
Odpověď: Hrát vážně – to znamená hrát si na Stvořitele.
Poznámka: Vysvětlete, co to znamená.
Odpověď: Udělat to tak, aby byl Stvořitel mezi námi ve všech našich myšlenkách a činech. Tomu se říká hrát vážně. (Pokračování textu…)
Otázka: Proč není duchovní dosažení imaginární, stejně jako iluze tohoto světa? Jak rozlišit různé druhy dosažení?
Odpověď: Duchovní dosažení není výplodem fantazie ani pouhou představivostí, protože se rodí z úsilí člověka povznést se nad sebou samým. K tomu dochází tehdy, když jednám proti své přirozenosti, proti své podstatě. (Pokračování textu…)
Správná práce na odevzdání, bez očekávání odměny, znamená myslet pouze na přátele a skrze ně na Stvořitele, s přáním pomoci jim v jejich duchovní práci. Je třeba se neustále držet takového záměru, tedy stále více se sjednocovat a snažit se společně nést toto břemeno pro Stvořitele.
A tehdy uvidíme, že se nám to daří čím dál lépe, přestože se břemeno stává těžším. (Pokračování textu…)
Otázka: Jaký má být muž v rodině z pohledu kabaly? Jaké jsou jeho hlavní povinnosti? Jaká je jeho role ve společnosti? Co znamená v kabale „muž“?
Odpověď: V přírodě existují dvě pohlaví, dva extrémy, dva póly: mužský a ženský. Střední pól neexistuje. (Pokračování textu…)
Otázka: Tak dlouho se snažíme vytvořit nádobu odevzdání a nedokážeme ze sebe vymáčknout touhu po sjednocení. Je to už uvědomění si zla?
Odpověď: Ano, to je uvědomění si zla.
Otázka: A z tohoto bodu bychom se měli modlit ke Stvořiteli? (Pokračování textu…)
Každá věda na světě zkoumá souvislosti mezi částmi reality – každá na své vlastní úrovni reality: fyziologické, psychologické, biologické, fyzikální – a tak vzniká psychologie, biologie, fyzika atd.
Ale věda kabala se nezabývá těmito úrovněmi, ale tou nejzákladnější úrovní, tedy přáním, které je obsaženo v každé části stvoření, jen v různých formách, na různých úrovních, v různé velikosti. (Pokračování textu…)
Rav Laitman na Twitteru