Co je samo o sobě studium moudrosti kabaly? Vše se zdá být jednoduché; lidé, kteří chtějí studovat přijdou a je tam expert, který je učí. Sedí a mluví, a kdokoli chce slyšet přijde a naslouchá. Takových míst je na světě spousta, kde lidé studují všechno možné.

Ale když člověk začne studovat moudrost kabaly, rychle mu dojde, že studenti musí být navzájem propojeni. Takže, ok, dobrá, je alespoň pár takových příkladů. Lidé se spojují v rámci skupiny; může to být třída nebo skupina, atd.

Je to jen tam, říkáme jim, ”Musíte se mezi sebou spojit v lásce.”

Už tohle vypadá jako mysticismus. Něco podobného najdeme ve východních moudrostech a také v náboženství, které káže o spojení mezi lidmi, „Miluj bližního svého jako sebe sama.“

Později se o této kvalitě spojení hovoří. Takže pak vyrozumíme, že problémem není jen studium, ale všechny ostatní věci, jež ho doprovází, hlavní je však spojení.

Jak by to tak mohlo být? Přišel jsem studovat určitý druh moudrosti. Jsem ochoten to dělat společně s ostatními; jsem ochotný se k nim připojit, aby spojení mezi námi bylo v souladu se studiem. Ale ne, je mi řečeno něco dalšího, “Musíte se s nimi spojit natolik, že přestanete cítit svou vlastní existenci, pro vás budou existovat pouze oni.“ Tomu nerozumím, ale oni to ode mě vyžadují, abych porozuměl materiálu, který sám o sobě není prozatím důležitý.

V této věci mě čeká převrácení 180ti stupňů: Předtím pro mě byl studijní materiál důležitý, chtěl jsem vědět něco nového, dosáhnout moudrosti, a nyní je jasné, že materiál vlastně nění tak podstatný, spíše je to spojení. Na něco takového jsem ani nepomyslel.

Tak co se musí udělat? Jak může člověk pochopit, že vše je dosaženo ve spojení, že nikdy neporozumíme zdrojům, pokud se nezačneme spojovat, protože moudrost kabaly mluví pouze ohledně věci spojení a o ničem jiném.

Na tomto problému klopýtáme. A to je důvod, proč Rabaš započal své články takto: Láska přátel, Význam společnosti, Agenda shromáždění přátel, atd. Bez toho bychom se zkrátka neměli kudy vydat, my však odmítáme to, co nezapadá do našeho přání a veřejného mínění.

Dokonce ikdyž je pro mě těžké přijmout důležitost lásky k přátelům, musím se přesvědčit, že jsem tu pouze kvůli jednomu cíli, spojit se s přáteli takovým způsobem, že se před nimi anuluji, ztratím sebe-existenci a existuji pouze do té míry, do jaké jim mohu dávat, pouze podle jejich přání.

[98792]
Ze 4. části denní lekce kabaly 24/1/2013, Rabašovy spisy, „Láska přátel“

Otázka: Co vnímání reality ve formě “Israel, Tóra, a Stvořitel jsou jedno” symbolizuje?

Odpověď: Vnímání “Israel, Tóra a Stvořitel jsou jedno” je skutečně tou jedinou pravou realitou, která je. Na druhou stranu, my se však nacházíme ve stavu fiktivního skrytí, ve „světech“, což znamená ve skrytu, který existuje jen ve vztahu k nám tak, abychom mohli být napraveni.

Hostitel, který stojí před hostem, akceptuje přání hosta a vytváří mezi nimi toto skrytí tak, aby host necítil hostitele a jeho dobré skutky. Je to tím, že dar hosta paralyzuje! Host zatouží být jako hostitel, ale nemůže cokoli učinit, dokud jej hostitel naplňuje vším, co je dobré.  

Za takových podmínek host nemůže hostiteli říci, že ho miluje a chtít mu dávat. Dokonce ikdyž tato slova říká, budou hostem vyřčena z vděčnosti k hostiteli, za jeho přívětivost k hostu. Tak se láska ani vztah neozkouší. Láska je přezkoušena, když jste připraveni dát vše, co máte! Pak je jasné, že milujete a dáváte.

Takže hostitel s hostem souhlasí, že by měl mít ty správné podmínky k tomu vyjádřit svůj postoj. V opačném případě nemá význam, aby host dobro od hostitele přijímal, a zakouší jen žal. Namísto potěšení z občerstvení, které hostitel připravil, se bude trápit.  

To hostu přivodí natolik velý žal, že je připraven omezit své přání (omezit Já). Později se rozvine systém, který hostovi umožní napravit sebe sama. Je to, jako by byl od hostitele vržen na opačný konec stvoření, reality, jako by spadl z útesu do propasti.

Je však šťastný, neboť díky tomu, že padá dále dolů, začíná zjišťovat, kým je. Předtím se rozplýval ve vyšším Světle, které se o vše staralo a vše pokrývalo. Světlo naplňilo přání přijímat a přání dokonce ani netušilo, čím je. Takovým způsobem se cítí člověk, který má významné a vlivné hosty, že nemůže sám na nic myslet, a tak začne ztrácet sám sebe.

Stvořená bytost, která je vržena daleko od Stvořitele na druhý konec reality, nyní může prověřit, zda bylo jeho přání ve světě Ein Sof (Nekonečno) skutečné a může pro hostitele udělat cokoli, tak jako to hostitel dělá pro něj. Je host schopen tohle skutečně dokázat a chce to? Toto je místo, kde začíná jeho práce.  

Nejdříve tu máme dlouhou přípravnou dobu, tisíce let naší historie, po kterou se ve vztahu k duchovnímu světu nemůžeme považovat, že bychom vůbec existovali. Prozatím se jedná pouze o proces odehrávající se uvnitř nás, jako sen. Jako ve snu, během pěti minut, uplyne 50 let našeho života. Stejné je to s námi, kteří vstoupením do duchovní reality, na duchovní žebřík, hledíme zpět, a celá cesta, kterou jsme v našem životě urazili, se zdá krátkou a nesmyslnou epizodou nanejvýše pár dnů.  Měřítko událostí se zcela změní.  

Poté, co host omezí své přání, může započít s prací a přizpůsobit se hostiteli. Je připraven přijímat od hostitele do té míry, do jaké mu tím bude dávat. Je připraven být ve tmě a přijímat temnotu jako Světlo. To znamená, že nemusí cítit chuť ani naplnění hostitele pro své vlastní potěšení. Přijímá toto naplnění pouze kvůli tomu, aby dával, aby udělal hostiteli radost.

[97810]
Z 1. části denní lekce kabaly 8/1/2013, „Úvod do studia Deseti Sefirot“

Otázka: Jak mohu zjistit, zda ve skupině existuje láska mezi přáteli?

Odpověď: Lásku mezi přáteli ve skupině lze zkontrolovat podle toho, jak velké mám během dne povědomí o tom, jak moc přátelé, vzhledem k našemu spojení a vzájemné záruce, dávají pozor, aby nikdo z nás nepadl, a udržují nás v konstantní touze po cíli, směrem ke středu skupiny.

V rámci této péče jeden o druhého a vzájemné pomoci je odhalena láska.
[90838]

Otázka: V dávných dobách, kdy byla lidská společenství blíže k přírodě, byla rozdělena do společenství mužů a komunit žen a žili spolu v harmonii. Podle literatury, byla v ženské komunitě radostná atmosféra a mnoho vtipů, když se ženy shromáždili a smáli se věcem, které měli co do činění s muži. Můžeme použít tento koncept v integrálním vzdělávání?

Odpověď: Můžete použít všechno, co chcete. Neměli bychom potlačit žádný pohyb v žádném směru. Jediná věc, kterou bychom se měly zabývat, je pozvednutí našeho spojení, obrazu Vyššího, ke kolektivnímu hnutí, ke společnému pocitu, k obecnému kolektivnímu atributu odevzdání, k lásce.

Všechno ostatní se vytříbí samo od sebe a co je zbytečné se odstraní, a to co je nezbytné bude intenzivnější a poroste. Takže, není třeba věnovat pozornost čemukoli jinému, krom našeho duchovního vzestupu, kdy náš kolektivní duch, spojení, je neustále v centru naší pozornosti.
[88487]
Z diskuze o Integrální výchově 4/3/2012

V našem světě jsme v kontaktu s fyzickými těly a zdá se nám, že máme svobodnou volbu, nezávislost, a že se ptáme a dostáváme odpovědi a reakce. Potom ale zjistíme, že jsme prostě stáli před zrcadlem a žádní ostatní nebyli. Moje atributy se zdají být jako lidstvo, jako velký svět kolem mne, s kterým jakoby pracuji.

Proto musíme pochopit, že to, co děláme ostatním, děláme ve skutečnosti sobě. Nevrátí se to k vám oklikou, ale jednáte přímo vůči sobě. Vše, co vidíte kolem vás, jsou vaše vlastní vnitřní vlastnosti prodloužené směrem ven.

To je jediná příležitost, jak postupně objevovat sami sebe. Protože pokud bychom objevili uvnitř nás tu stejnou touhu, s kterou nás Stvořitel stvořil, neustále bychom v ní byli přilepeni a nesnažili bychom se ji prozkoumat, ale brali bychom ji jako dobrou věc a mysleli bychom jen na to, jak ji naplnit. Pečovali bychom o ni jako milující matka, která se o nic neobává, jen o to, aby její dítě bylo vykrmené a zdravé. Nekritizuje jeho osobní vlastnosti.

Proto jsme v této zvláštní realitě. Říká se: „člověk je malý svět“ a vše co je uvnitř vidí venku. Celý svět, který vás obklopuje jste vy sami, nepřímo, jako by rozlití ven. A teď, protože můžete prohlédnout všechno co existuje jakoby mimo sebe a přistupovat k tomu egoisticky, můžete zkusit se všemi svými egoistickými atributy dosáhnout lásky.

Výsledkem je, že všechno bylo vytvořeno pouze za účelem korekce. Pokud by všechny tyto atributy zůstaly ve vás, nebyli byste schopni objevit je a opravit. A proto nedostanete Kli (nádobu) pro odhalení Stvořitele. Ale protože to vše se zdá být mimo vás, jste schopni vidět a vyjasnit k tomu vztah, objevit to 613 krát větší a tím odhalit Stvořitele. Proto ve vás může být odhalen jen „bod v srdci“.
[83393]
Z 1. části denní lekce kabaly 9. 7. 2012, spisy Rabaš

Člověk se neustále anuluje, neustále plní vůli Stvořitele, neustále „posílá sám sebe v prázdnotu“ na vrcholu přání, které v něm roste. 

Na začátku se anuluji nad malým přáním neživé úrovně, a pak jsem jako v matčině lůně, v „devítiměsíčním spánku.“ Poté se ve mně probudí skupina přání, které patří k vegetativní úrovni, a vůči nim se opět musím anulovat. 

Nicméně k tomu, abych se mohl anulovat, mohl ze sebe udělat nic, musím se do toho zapojit. Prostřednictvím činů opačných Stvořiteli vytvářím to, co se nazývá „pomoc proti Němu“ a tím se anuluji, že Mu dávám.

Na závěr nezavrhuji nic. Všechna přání jsou využita, jak je řečeno: „Vše je přidáno na celkový účet.“  Žádám jen o to, se anulovat, čehož dosáhnu pouze svým porozuměním a cítěním sebe a všech, celého světa. Právě to mi dovolí přilnout ke Stvořiteli. 

Otázka: Mohu říci, že sebe-anulování je láskou?

Odpověď: Láska není projevem sebe-anulování, ale velikosti, to když použiji všechny své vlastnosti k dávání, k odevzdání. Láska znamená, že odevzdávám, ustanovím spojení a celkově jsem aktivní. 

Sebe-anulování je kvalitou zárodku nebo dítěte, a ne vyjádřením lásky.

[82687]
Ze 4. části denní lekce kabaly 11/7/2012, „Úvod ke knize Zohar“