Otázka: Proč zločin týkající se člověka se počítá jako něco horšího než zločin proti Stvořiteli? Vyplývá z tohoto, že člověk nemá možnost nastavit vztah se Stvořitelem, pokud nemá dobrý vztah s lidmi kolem sebe?
Odpověď: Nemůžeš oslovit Stvořitele, pokud jsou v tomto světě lidé, kterým jsi udělal škodu. Stvořiteli se dá odevzdávat pouze přes lidi, v souladu se zákonem: „Od lásky ke stvořením k lásce ke Stvořiteli“. Stvořitel je skryt a rozkrýt ho je možné pouze odevzdáním lidem. Proto se věda Kabala nazývá tajnou vědou. Učí nás, jak skutečně a správně odevzdávat lidem, aby jsi přes ně rozkryl Stvořitele. Pokud to nevíme, potom nikdy nedokážeme odevzdávat Stvořiteli. Ukončíme svůj život a nedosáhneme žádných správných výsledků.
Otázka: Například jsem něco udělal příteli a chci se s ním usmířit. Bude stačit požádat o odpuštění, jak je to ve zvyku před „dnem soudu“?
Odpověď: Samozřejmě, že nestačí, pokud se pouze omluvíš proto, aby jsi neměl hřích před Stvořitelem v „den soudu“. Kvůli tomu jsi připraven dávat dárky příteli, hlavně aby ti odpustil a ty jsi se ospravedlnil před Stvořitelem.
Ale v každém případě alespoň tak, vždyť od „lo lišma“ přichází k „lišma“. Skutečně se usmířit s přítelem- znamená začít ho milovat. Tj. anulovat všechny vlastní přání a být připraven udělat kvůli němu doopravdy všechno. Je to náprava záměru v srdci, když nezůstává žádná myšlenka o sobě samotném- nezáleží na tom, co se stane se mnou.
Taková náprava se nazývá skutečným odevzdáním a lze se tomu naučit pouze v Kabale.
Takže je možné říct, že podstatou „dne soudu“- je vyjasnění toho, co v sobě můžu zkrátit, abych poté začal působit v odevzdání a lásce k bližnímu. A prostřednictvím lásky k lidem dosáhnu lásky ke Stvořiteli. „Den soudu“- je den soudu nad sebou samým.

[#144712]
Z besedy č. 438, O novém životě, 30.9.2014

Filed under: Děti, Izrael, Výchova - Žádné komentáře→

Pokud usilujeme o spojení, ukáže se, že naše přirozenost – je absolutní zlo, egoismus, jednající pouze pro svoje blaho a na úkor bližního. I když si myslíme, že máme alespoň nějaké dobré úmysly ve vztahu k ostatním, ve výsledku to také skončí jako skryté sobectví.

(Pokračování textu…)

Filed under: Izrael, Svátky - Žádné komentáře→

Kongres v Petrohradě, Úvodní lekce №2

Otázka: Roky studujeme kabalu, chápeme cestu, chceme dosáhnout vlastnosti odevzdání. Najednou se objeví strach – jak spojit dostávání a odevzdání? A v poslední chvíli pak strach ze samotné vlastnosti odevzdání. Chápu, že toto je nutné udělat se záměrem pouze pro Stvořitele, nikoliv pro sebe. Jak z tohoto nemít strach?

Odpověď: A kdo vám dává tyto pocity? Kdo vládne vašimi city a rozumem? Kdo se nachází ve vás a vyvolává takové vnímání? Stvořitel. Tak promluvte s Ním, v době kdy nastavuje vaše pocity a rozum na určité vzrušení.

Proč to dělá? Spojte se s Jeho prací, začněte zkoumat, co se snaží ve vás vyvolat a proč. Začnete se postupně cítit Jeho partnerem.

Ve skutečnosti všechno tohle neprovádí ve vás, ale ve vašem tak zvaném přání, které On sám vytvořil a teď s ním pracuje, vyvolává v něm určité reakce. Na základě tohoto se musíte rozhodnout, co byste chtěli, aby On udělal. Můžete třeba souhlasit se vším, co ve vás provádí, aby vás naučil správně na Něho reagovat. Začnete hledat správný dialog se Stvořitelem.

Pokud ale toto nebudete dělat přes skupinu, nebude to Stvořitel, pouze vaše psychologické domněnky v citech a rozumu. Stvořitel se nachází uvnitř desítky. To je problém všech psychologů a lidí, kteří toto zkoumají a nedokážou pochopit, kde se Stvořitel skrývá.

Otázka: Povídali jsme si o tom, že přání dosáhnout pocitu odevzdání se na určitý moment projevuje a pak mizí, znovu se projevuje a zase mizí. Proto, abychom dokázali pocítit jednotu mezi námi, musíme mít přání spolu ve stejnou chvíli?

Odpověď: Krátkodobé společné přání nám nepomůže. Musíme po nějakou dobu akumulovat určitou kapacitu, hlavně aby naše napětí bylo správné. Tomu se říká „světlo, rok, duše“ (olam, šana, nefeš). Bez ohledu na všechny stavy, kterými procházíme – pokud je správně nasměrujeme na cíl, spojíme se dohromady, najdeme mezi sebou vyšší bod a splyneme s ním, potom se v nás postupně nahromadí takové napětí, které je zapotřebí pro rozkrytí Stvořitele.

[#144609]

Filed under: Desítka, Desítka, Duchovno, Zprávy - Žádné komentáře→

Hostina je jedním z centrálních bodů našeho spojení. V lidstvu je zakořeněna od pradávna a kultura jejího provádění nás odlišuje od zvířat.

Hostina je čin nejbližší našemu tělu. Dítě je spojené s matkou za pomoci pupeční šňůry, přes kterou dostává potravu. A když dospělí lidé společně zasednou za stůl a jedí jídlo, je to náznakem důvěry a určitého spojení mezi nimi. (Pokračování textu…)

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→