Diskuse o postkapitalistické éře jsou vedeny již léta, pandemie jim však najednou přidala na aktuálnosti. Je možné doufat, že na nás v době, kdy tržní vztahy přijdou o svou nadvládu, čeká něco dobrého?
Poznámka: Většina lidí chce po sobě v životě zanechat nějakou stopu. Počínaje uměleckými díly, sportovními úspěchy, dobrými skutky.
Odpověď: Je to proto, že necítí, že žijí věčně. A právě kvůli tomu se o to starají. Kdyby cítili, že náš svět je prakticky součástí věčného světa, nepřemýšleli by, jak po sobě něco zanechat, něco postavit a podobně.
Otázka: Pokud člověk cítí, že žije věčně, co pak dělá?
Odpověď: Pak nemá starosti o svou budoucnost. A myslí jen na to, co udělá pro lidi – konkrétně! A to je všechno.
Když vás názor někoho jiného vyvede z míry, přijměte to jako šanci. Člověk se nenarodil kvůli tomu, aby trpěl.
V polovině listopadu svět oslavil Mezinárodní den tolerance, který vychází z deklarace UNESCO přijaté před čtvrt stoletím. „Tolerance není ústupek ani schovívavost,“ uvádí web OSN. „Je to úcta a správné pochopení bohaté rozmanitosti kultur v našem světě, našich forem sebevyjádření a způsobů projevování lidské individuality. Lidé se svou povahou liší a pouze tolerance může v každé oblasti světa zajistit přežití smíšených komunit.“ (Pokračování textu…)
Otázka: V průběhu historie si lidé kladli otázky o smyslu života. V abrahámovských náboženstvích se za cíl života považuje poznání Boha, služba Bohu a pokora. V buddhismu je to konec utrpení. V hinduismu dosažení nejvyšší blaženosti. Podle Konfucia – budování dokonalé společnosti analogické nebesům.
Je zajímavé, že otázka o smyslu života vůbec není zkoumána vědou. Věda zkoumá pouze podmínky vzniku života na Zemi.
Musí být smysl života stejný pro celé lidstvo, nebo má každý člověk svůj vlastní?
Nyní, když si všichni víceméně dokážeme představit, jaké to je být ve vězení, je čas přijít na to, jak se z něho natrvalo dostat.
Státy se otřásají. Státy se chtějí vzkřísit k životu. Ve vzduchu se vznáší touha procitnout, uniknout ze zajetí, zhluboka se nadechnout, skoncovat s noční můrou. Co nám brání? Virus? Ne, to my sami.
Měsíc po měsíci plyne nadarmo. Konflikty, nervy, neplodné naděje – a žádná střízlivá analýza, žádné skutečné závěry.
Co myslíte, jakou dávku falešných zpráv jste obdrželi za tento týden? S největší pravděpodobností se to nikdy nedozvíte. Protože skutečný klam je tak dobrá napodobenina, že ji téměř nikdy není možné rozpoznat.
Na novém vrcholu falešných technologií se klam stává přirozeným a bezprostředním. Žijeme v něm, používáme jej a již se nám více neoškliví. Jedná se o přirozený zrod kultury založené na falešných hodnotách a dvojích standardech neoliberalismu.
Otázka: Člověk má stále pocit, že je veden k propasti, chápete?
Odpověď: Protože jsme tak nastaveni.
Poznámka: Ano.
Dosahování vyšších světů 2
To nejdůležitější v práci člověka na sobě je dosáhnout pocitu potěšení z toho, že vykonává něco příjemného pro Stvořitele, protože všechno, co dělá pro sebe, jej od Stvořitele vzdaluje. Veškeré úsilí by proto mělo směřovat k nalezení toho, co je v prosbě ke Stvořiteli příjemné, k nalezení sladké chuti v myšlenkách a pocitech o Něm.
***
Otázka: Proč je dobrým, spravedlivým a čistým lidem dán tvrdý osud, zkoušky, spojené s koronavirem a všemi podobnými událostmi, zatímco špatní lidé nejsou tím, co se děje ve světě, vůbec ovlivněni?
Odpověď: Náš egoistický svět je natolik špatný, že by bylo zcela naivní věřit, že se dobří lidé budou mít dobře a špatní – špatně.
V jednoduchosti leží klíč ke štěstí. Změna, kterou nyní svět potřebuje, tedy není jen vrátit se k základům, ale zpět k jednoduchosti. Kdybychom se mohli podívat na naši planetu z vyšší perspektivy, jako když svůj pohled z vesmíru popisují astronauti, jasně bychom si uvědomili, jak ohromujícím a harmonickým, a přitom jednoduchým způsobem, bez jakéhokoliv rozdělení, Země objímá lidstvo.
RSS Kanál
Rav Laitman na Twitteru