V průběhu vývoje ve skupině musíme respektovat stavy člověka, který neurčuje podle vlastních pocitů – zda se nachází v pádu, nebo ve vzestupu, ale své stavy hodnotí podle toho, jaký význam přikládá důležitosti Stvořitele, přiblížení se k Němu, důležitosti skupiny a splynutí s ní.

To znamená, že se člověk neřídí pocity smyslových orgánů, ani tím, co cítí jeho touha, nýbrž pravdou – duchovními hodnotami, ne těmi živočišnými. Právě tomu musíme ve skupině přikládat důležitost, cenit si toho a uznávat to. V našem prostředí by to mělo být považováno za velkou čest.

Samozřejmě, jako v každém nenapraveném stavu i zde existuje dobré i špatné, správné i nesprávné. Správným stavem je, když člověk, který takto jedná, se nachází v radosti. To znamená, že skutečně kráčí správnou cestou. Nesprávným stavem je to, když mu Klipa říká: „Budeš trpět a díky utrpení se posuneš vpřed.“

Zkouška tedy spočívá v tom, zda si člověk váží odevzdání více, než příjemného pocitu a nachází se přitom v radosti. A opravdu má radost z toho, že se v tom nachází? Zde je jednoduše nezbytná podpora skupiny.

Z lekce podle článku Rabaše, 14. 9. 2026

Originální článek zde.

[#363284]

Filed under: Odevzdání, Skupinová práce | Add Comment →