Naším úkolem jako rodičů je předávat dětem životní moudrost. Jaké nástroje nám mohou pomoci zvládnout tento úkol co nejlépe? V první řadě je důležité zvyknout si v přítomnosti dítěte co nejvíce mluvit. Měli bychom nahlas popisovat své myšlenky a vyjadřovat, nad čím právě přemýšlíme, když se setkáváme s různými situacemi.

Dítě tak může pochopit naše dilemata, jaké okolnosti bereme v úvahu, na co si dáváme pozor, jaký máme postoj k různým situacím, proč se rozhodujeme jednat určitým způsobem a podobně. Je lepší, když nemluvíme přímo na dítě, jako bychom ho poučovali, ale spíše způsobem moudrého přítele, který neustále nahlas vyslovuje své myšlenky.

Například když si sedneme k jídlu, můžeme říct něco jako: „Tenhle pohár raději posunu dál od okraje stolu, aby nespadl a nerozbil se. A tahle vidlička má ostré hroty, takže bych s ní neměl mávat kolem sebe, protože bych mohl poškrábat sebe nebo někoho, kdo sedí vedle mě.“ Způsob, jakým mluvíme, bychom měli přizpůsobit věku a úrovni dítěte, tempu a jazyku, kterému rozumí. Zároveň bychom měli sledovat, zda nás vnímá.

Měli bychom mluvit při různých každodenních činnostech. Kromě toho bychom měli vyjadřovat své názory na to, co vidíme a slyšíme. Dítě se tak zapojuje do našeho uvažování a postupně si osvojuje náš přístup k životu. Často nás to ušetří nutnosti dávat mu příkazy typu „Udělej tohle a tamto nesmíš“ nebo stanovovat umělé hranice. Dítě samo začne chápat, co se vyplatí dělat a čemu je lepší se vyhnout. Tato schopnost rozlišovat mu pak může sloužit po celý život.

Když například jedeme autem se starším dítětem, můžeme vysvětlovat: „Brzy musíme odbočit doprava, takže teď zapínám směrovku. Kontroluji zpětné zrcátko, abych se ujistil, že za mnou nikdo není. Dívám se dopředu a vidím, že je cesta volná. Teď můžu bezpečně odbočit.“

Z širšího pohledu je naším úkolem vysvětlit dětem, že život má svá pravidla a omezení – na silnicích, ve společnosti i v celé přírodě. Také my dospělí podléháme určitým omezením a jsme povinni je dodržovat. Člověk si nemůže jednoduše dělat všechno, co ho napadne, aniž by bral v úvahu pravidla. Ti, kteří je porušují, za to nesou následky. Ti, kteří je dodržují, se vyhýbají problémům.

Další typickou situací je nakupování potravin s dítětem, které se natahuje po každé sladkosti, kterou uvidí. Jak bychom měli takovou situaci zvládnout? Můžeme mu koupit něco chutného a zdravého, co může jíst po celou dobu nákupu. Ještě důležitější však je, že ze samotného nakupování můžeme udělat fascinující zážitek plný nových poznatků.

Nahlas vysvětlujte, proč kupujete maso, ryby, vejce a sýr, jaké druhy existují a v čem se liší. Požádejte dítě o pomoc: „Teď musíme najít petrželovou nať. Je to zelenina s malými zelenými lístky. Běž ji prosím najít do oddělení zeleniny.“ Udělejte z dítěte svého partnera při hledání a výběru jednotlivých potravin. Kdykoli je to možné, vysvětlete mu, kde různé druhy ovoce a zeleniny rostou, jak prospívají našemu tělu a proč je důležité, aby je jedly děti i dospělí.

Popište suroviny potřebné k přípravě koláče, karbanátků, polévky nebo jakéhokoli jiného jídla, které má dítě rádo. Vysvětlete, kolik jednotlivé položky stojí, jak se potraviny váží, jak se vypočítává konečná cena, jak vzniká celková částka na účtence a jak se nákup balí. Vysvětlete také, proč se vyplatí připravit si nákupní seznam předem doma a jak se snažíte rozumně hospodařit s rodinným rozpočtem.

Tímto způsobem můžete proměnit nakupování potravin z boje o další sladkost v lekci zoologie, botaniky, výživy a rodinného hospodaření. Velmi důležitý je také osobní příklad, který má na děti silný vliv. Představme si, že chceme malému dítěti pomoci osvojit si zdravé spánkové návyky. Můžeme přijít do jeho pokoje, lehnout si a říct: „Teď půjdu spát, protože mi to dodá sílu, abych se zítra ráno probudil plný energie a v dobré náladě. Chceš si se mnou zazpívat ukolébavku?“ Potom si lehneme, zazpíváme si a usneme. Po několika dnech možná zjistíme, že si dítě samo od sebe lehá do postele, zpívá si a usíná.

Někdy rodiče ve snaze přimět dítě, aby něco udělalo nebo s něčím přestalo, používají výhrůžky: „Jestli to neuděláš, nedostaneš… Jestli nepřestaneš, budeš potrestán…“ Metoda výhrůžek však může do určité míry fungovat pouze do té doby, dokud je dítě malé a závislé na rodičích. Jakmile trochu povyroste a začne být samostatnější, je velká pravděpodobnost, že nás jednoduše začne ignorovat.

Dítě, které neustále slýchá „Tohle nesmíš“ a setkává se s množstvím omezení a výhrůžek, nechápe, proč by mělo tato pravidla dodržovat ani jaký užitek mu přinášejí. V důsledku toho nedokáže rozumně vyhodnocovat situace, které kolem sebe vidí, analyzovat, co je pro něj lepší a co horší, ani si rozvíjet vlastní kritický úsudek a pohled na svět.

Samozřejmě existují nebezpečné situace, ve kterých budeme muset své děti omezit, někdy dokonce i fyzicky, abychom zajistili jejich bezpečnost a zdravý vývoj. Moudří rodiče se proto učí hledat zlatou střední cestu mezi přátelským přístupem a projevy lásky na jedné straně a uplatňováním autority a stanovováním hranic na straně druhé.

Originální článek zde.

Filed under: Děti, Výchova | Add Comment →