Příběh z knihy Genesis znají někteří lidé už od dětství. Někdo v něm vidí legendu a jiný věří, že se stalo právě to, co příběh vypráví.  Ať tak nebo tak, v příběhu je ukryto vysvětlení sil, které nás utvářejí.V základu přírody působí jediná síla, touha dávat a odevzdávat dobro. Vytváří opačnou sílu, touhu přijímat, a staví ji proti sobě. Jejich vzájemným působením začíná vývoj. Představme si je jako „nebe a zemi“, „světlo a tmu“ nebo jednoduše „plus a minus“.

Vše, co existuje a vyvíjí se, od elementárních částic po složité organismy, vychází z protikladu prvotních sil a ze spojení, které nad ním vzniká. Utvářejí se stále složitější formy: neživá, rostlinná a živočišná úroveň přírody. Celý systém funguje jako jediný mechanismus, jehož části na sobě závisejí a jsou harmonicky propojené.

Dalo by se říci „zahrada Eden“, jenže ještě něco chybí: aby takové spojení vzniklo prostřednictvím sebeuvědomění, zkoumání a svobodné volby. Vývoj směřuje ke vzniku nezávislé a úplné bytosti. K harmonii má přibýt nezávislost, která dosud na žádné úrovni neexistovala. Proto se člověk, „koruna stvoření“, od systému, v němž původně vznikl, odděluje. Biblickým jazykem řečeno, je vyhnán ze zahrady Eden.

Tím dostává příležitost zkoumat, cítit a uvědomovat si, že je v protikladu k harmonii celého systému, který mu zároveň slouží jako vzor. Díky úsilí jednat správně přijímá od přírody síly, jež mu umožňují odhalit smysl existence a naplnit jej.

V příběhu Stvoření bylo lidstvo stvořeno jako poslední. My lidé jsme utvořeni postupným rozvojem stejných protikladných sil jako všechna předchozí stvoření během toho, co je symbolicky popisováno jako první až šestý den.

V procesu vývoje měli lidé a lidoopi společného předka. Možná existovalo i mnoho dalších dávných tvorů podobných lidoopům a lidem. Pouze jeden druh se však začal vyvíjet jedinečným způsobem. Narůstala v něm touha přijímat, získávat, spotřebovávat, vládnout, ovládat svět a cítit se nadřazený ostatním.

Egoistická touha časem zformovala tohoto tvora v člověka, obdařeného instinktem i intelektem, schopného vytvářet nástroje, lovecko-sběračské společnosti, rozvíjet zemědělství a domestikovat zvířata. Z toho vzešel vývoj lidské civilizace: jazyk, umění, kultura, vzdělávání, věda a technika.

Ale objevil se problém. Stále rostoucí síla přijímat se v lidech dostala do nerovnováhy se silou dávat. Člověk proto nežije v harmonii prakticky s ničím a nikým, ani sám se sebou. Lidem chybí úplnost, stali se z nich nevyvážení tvorové. Síla ega, tedy touha přijímat na úkor druhých pouze pro sebe, v nich neustále sílí a žene je do nekončícího boje s okolím. Narůstá strach, abychom nakonec nezničili sami sebe i svět.

Biblický verš říká: „A Bůh stvořil člověka ke svému obrazu.“ Co to znamená? Celková síla přírody je silou lásky a odevzdání. Lidé jsou stvořeni jako její stín, tedy v opačné podobě.

Když si uvědomíme, že veškerá naše snaha o štěstí nepřináší trvalé naplnění a každý zdolaný vrchol nás nakonec začne nudit, pochopíme, že s naším operačním systémem je něco v nepořádku. Vnitřní prázdnotu nikdy nezaplníme, dokud budeme usilovat o to, abychom od druhých získali maximum a všechno využívali ve svůj prospěch.

To, že každý takto vědomě či nevědomky jedná, brání dosažení opravdového míru, radosti, klidu a naplnění. Toto uvědomění vede k pochopení, že pocit celistvosti závisí na dosažení rovnováhy s naším prostředím. Vzniká v nás touha získat sílu, která všechno vyváží, sílu dávání. To nakonec vede k odhalení kladné síly v základu stvořeného. Je třeba dál studovat, jak tuto kladnou sílu uvést do našeho života. Díky ní může lidstvo dojít k podobě zdravé rodiny.

V dobře fungující rodině jsou si všichni rovni. Nikdo nestojí výš ani níž než ostatní. Všichni na sobě navzájem závisejí, přebírají jeden za druhého odpovědnost a společně fungují jako orgány jediného těla. Pokračováním na této cestě poznáváme, že rovnováha mezi lidmi není na jejím konci, ale teprve na začátku.

V míře, v jaké se navzájem spojujeme prostřednictvím lásky, pronikneme na novou úroveň existence, která překračuje omezení času, prostoru a pohybu. To bude skutečný návrat do zahrady Eden, obohacený o nezávislost, porozumění a svobodnou volbu.

Tím se naplní smysl stvoření, pro nějž bylo od počátku všechno stvořeno, a my dosáhneme svého cíle: nekonečného naplnění, potěšení a požitku.

Přeji nám, aby naše cesta byla úspěšná.

Originální článek zde.

 

 

Filed under: Duchovno | Add Comment →