Práce skupiny musí být zaměřena na každého jejího člena tak, aby cítil, že je pod neustálou kontrolou, pod stálým duchovním tlakem, aby byl nucen udržovat se ve správném směru.Měl by se stydět podívat přátelům do očí v případě, že je zklame tím, že „vrtá díru do společné lodi“, protože tehdy se mohou všichni utopit. Proto velmi pomáhá, když si ve skupině všichni navzájem připomínají, nakolik jsou jeden na druhém závislí.

Jestliže teď sedím skleslý, je mi těžko a špatně, jsem zklamaný, odtažitý nebo unavený, musím chápat, že tím jednoduše odpojuji kyslík svým přátelům, a měl bych se před nimi stydět.  Je třeba v sobě neustále rozvíjet pocit odpovědnosti.Právě teď nám byla dána možnost tento pocit zakusit. Proto považuji náš současný stav za velmi dobrý. Pokusme se ho společně procítit a uvidíte, jak je to vlastně jednoduché.

Ve skutečnosti únava neexistuje. Co znamená Gmar Tikun – konec nápravy? Copak tehdy člověk nespí, nejí, nepije, nebo se nachází v nějaké euforii či v jakémsi povznesení? Co se s ním tehdy děje? Cítí únavu? Chce si od duchovního odpočinout? Vždyť ani stav, kdy se nic nemění, není příliš dobrý. Je to určitý nezdravý, hyperaktivní a přebuzený stav.

Gmar Tikun je dobrý stav vnitřní rovnováhy mezi tebou a Stvořitelem, protože právě touto rovnováhou se dosahuje stavu klidu.

Na každém stupni je rovnováha pociťována na určitý okamžik. Potom egoismus znovu vzroste a spolu s ním odpovídajícím způsobem vzroste i náprava. Když se obojí spojí, opět se na určitou dobu pocítí klid. A tak to pokračuje dál, dokud nedojdeme k věčnému klidu. Proto musíme dosáhnout takového stavu, kdy budeme neustálé směřování vpřed vnímat jako naprostý klid.

Z lekce k svátku Sukot, 30. 9. 2026

Originál článku zde:

[#362231]

 

Filed under: Náprava, Podobnost Stvořiteli | Add Comment →