Otázka: Co je naší odměnou v tomto světě a jaká odměna nás čeká ve světě budoucím?

Odpověď: Učíme se, že kromě světel a nádob (kelim) není nic.

V tomto světě máme napravit – očistit nádoby. Tato volba je naší odměnou. V budoucím světě, to je za Machsomem, je odměnou příprava nádob na naplnění.

Je řečeno: „Odměnou za přikázání se naplním ještě za života.“ Co to znamená? Jsou tři způsoby odměny: ta, kterou získáváme „tady a teď“ anebo odměna při průchodu duchovními stupni nebo odměna po Konečné nápravě. Všechno se odvíjí od toho, o jaké odměně mluvíme.

Skutečná odměna se přijímá ve skutečném kli touhy přijímat, to je v „kamenném srdci“(Lev HaEven). To bude napraveno jako poslední až v Konečné nápravě.

V našem světě spočívá odměna v touze, která mi „nedá spát“ a stávám se „nemocným láskou“. Není to zatím touha Lišma (pro Stvořitele), ale největší možná Lo Lišma (pro sebe), díky níž přeskakuji Machsom k nejmenšímu stupni Lišma.

První stupeň po Machsomu se nazývá „odměna a trest“, kdy člověk prověřuje své kli v souladu se svým pocitem. Tehdy mu každý čin se záměrem odevzdávat přináší okamžitou odměnu. Tam my zatím ještě nejsme. Odměna a trest v pochopení člověka se pokaždé mění. Ve skutečnosti však jde pokaždé o odměnu, kterou jen my někdy vnímáme jako trest a jindy přijímáme odměnu. Ale kdoví, co a kdy je správné? Proměňuje se to.

A pro nás před Machsomem je třeba prostě věřit, že všechno, co dostáváme, je odměna.

A skutečně, když student uspořádá svůj den tak, aby to, co dělá, směřovalo k přiblížení se cíli stvoření, pak mu pomáhá všechno, co na cestě potkává. Mezi ním a Stvořitelem vzniká osobní vztah a ne jen obecný, jaký má celé lidstvo.

V čem je rozdíl? Lidstvo dostává všechno v obecné podobě, to znamená na úrovni celého národa, určitých skupin nebo obecné populace. Nejde o určitého člověka, ale celou masu lidí. Společně stoupají a klesají a lze vidět, jak něčemu společně podléhají anebo v důsledku něčeho společně upadají.

U nás studujících kabalu však toto řízení vystupuje z obecné úrovně a stává se osobním. To se týká dojmů, vzestupů a pádů a určitých vztahů.

Ve velikosti záměrů těchto vztahů ke Stvořiteli je překročení rámce obecné správy. Člověk podléhá jedinečné správě – osobnímu vztahu se Stvořitelem. Tehdy jsou jak vzestupy, tak pády člověka zaměřeny na jeho postup k cíli. A proto by měl člověk pociťovat, že všechno, co se s ním děje, je správné bez ohledu na to, v jakém stavu se právě nachází.

Z lekce k článku Rabaše 4. 8. 2026

Originální článek zde.

[#359928]

 

Filed under: Kabala, Skupina | Add Comment →