Na čem ve skupině závisí vědomí důležitosti každého z přátel? Je snazší pracovat pro skupinu než skupina pro jednoho.

Ba‘al HaSulam píše, že člověk by měl dvacet tři a půl hodiny trávit vděčností Stvořiteli a péči o duchovní růst a jen zbývající půlhodinu denně se věnovat hodnocení a kritice.

A tady je to stejné: na prvním místě má být společné úsilí k pochopení a přijetí významu slova „skupina“. Teprve pak je na řadě hodnocení jednoho každého z přátel, jeho přínosu skupině.

Duchovní pojem „skupina“ si postupně přivlastníme. Objevíme, co pro nás znamená. Na setkání si můžeme promluvit o tom, jak ze sebe ve prospěch a pro pozvednutí skupiny dostat sílu navíc, o které jsme možná ani nevěděli.

Nakonec dojdeme k poznání, že není možné každého tak zaúkolovat.

Vinu budeme hledat u sebe jako nefunkčního celku, který své členy nedokáže přivést ke správnému pochopení. Ti buďto přispívají a patří skupině celým srdcem anebo vidí, že nejsou její součástí, že stojí mimo.

Tehdy, kdy i oni sami poznají, že jsou na opačné straně, buď sami odcházejí, nebo jsou „odejiti“.

Díváme-li se v duchovním světě na člověka z pohledu skupiny, je skupina Vyšší jednotlivce a její povinností je nižšího probouzet. Nižšího, kterého nedokáže probudit, ponechává sobě. A jestliže ho ponechává, znamená to, že nižší nepatří k Vyššímu.

Z lekce k dopisu Rabaše, 22. 5. 2026

Originální článek zde.

[#357143]

Filed under: Skupina | Add Comment →