Otázka: Jak člověk v sobě formuje vlastnost odevzdání?

Odpověď: Bez stvoření neexistuje Stvořitel. A Stvořitel je právě tou vlastností odevzdání, kterou formujeme. Pokud jsme ji nezformovali, Stvořitel neexistuje.

A co tedy existuje? Existuje Jeho nepoznatelná podstata, Acmuto, prapůvodní kořen všeho existujícího, který s námi nijak nesouvisí. Formujeme, vytváříme Stvořitele tím, že vynakládáme úsilí a vytváříme vlastnost odevzdávání. Tuto vlastnost generujeme společnou prací mezi námi. Pokud ji zrealizujeme, stvoříme, pak se nazývá „Stvořitel“.

Duchovní Parcuf, který vybudujeme ve vztazích mezi námi, je naše touha přijímat, kterou jsme zkrátili, naplnili Odraženým světlem, tedy touhou po odevzdávání, a v souladu s tím jsme v sobě odhalili vlastnost odevzdání, která se nazývá „Stvořitel“. Jinými slovy, „Stvořitel“ je světlo NaRaNChaJ, které odhalujeme ve svých duchovních nádobách, zaměřených na odevzdání.

Ve skutečnosti je „Stvořitel“ obecným světlem NaRaNChaJ, jehož nakonec dosáhneme. Tak píše Ba‘al HaSulam: obecné světlo NaRaNChaJ, naplňující Malchut světa Nekonečna, se nazývá „Stvořitel“. A malé části na mezistupních jsou mírami dosažení Jeho.

Stvořitel není osobnost, nemá individuální rysy, nemá obraz. A proto se nemáš na koho obrátit – ty sám Ho vytváříš. Stvořitel nemá formu – ty sám Mu formu dáváš. Nad svým přáním přijímat stavíš odpovídající přání odevzdávat – to znamená, že jsi vytvořil Stvořitele. Jinak to nejde.

Pokud si však myslíš, že Stvořitel má formu ještě předtím, než jsi ji vytvořil, znamená to, že se klaníš nějakému obrazu, modle. A to je právě „cizí práce“ – modloslužba.

Takové jsou zásady správného vztahu k přírodě. Proto si nelze představovat nejrůznější obrazy a podoby. To bylo prvním objevem Abrahama, když „rozbil modly“, tj. pochopil, že sám formuje sílu odevzdání. A do té doby existuje pouze jakýsi prapůvodní kořen, který si nelze nijak představit.

Z lekce před kongresem v Torontu

Originální článek zde.

[#54876]

Filed under: Stvořitel | Add Comment →