Poznámka: Jeden žák se zeptal svého učitele: „Učiteli, co byste řekl, kdybyste věděl o mém pádu?“ „Řekl bych: „Zvedni se!“.“ „A příště?“ „Opět: Zvedni se!“ „A jak dlouho to může trvat, pořad padat a pozvedat se?“ „Padej a pozvedej se, dokud žiješ! Neboť ti, kdo padli a nepozvedli se, jsou mrtví!“

Otázka: Do kdy se budeme takto učit, padat a pozvedat se, padat a pozvedat? Vždyť rosteme, přece jen něčemu rozumíme.

Odpověď: Tyto pády a vzestupy rostou ve své kvalitě spolu s mým růstem. Proto nejsou stejné, nejsou si rovny.

Poznámka: Řečeno slovy toho moudrého muže: „Právě takový je život.“ A když skončí, tak je to smrt.

Odpověď: Ano.

Otázka: Takže bychom měli neustále očekávat pády?

Odpověď: Nemyslím, že bychom se tím měli zabývat. Ale v zásadě to, že budou, je nevyhnutelné.

Otázka: Je možné učit člověka, lidstvo jinak?

Odpověď: Ne, člověk nic neodhalí, pokud neprojde pády a vzestupy.

Otázka: Jaké je tajemství těchto pádů, čemu učí? Mohou nás přivést až do extrémních stavů.

Odpověď: No a co? Mohou vás přivést do různých stavů.

Otázka: To je podle vás v pořádku. Takový je život, že?

Odpověď: Je to život a je to pokrok.

Otázka: Může být i takový pád, že se člověk už nikdy nezvedne? Komu je to dáno a proč?

Odpověď: Jsou to výjimečné osobnosti. Nemyslím si, že by se to lidem často stávalo, ale pro některé lidi je to opravdu nezbytné.

Otázka: Mnohokrát jste řekl, že člověku je dáno jen to, co unese. Co tím myslíte? Vidíme, že mnoho věcí už lidé neunesou, a přesto je dostanou. Nebo to ještě mohou zvládnout?

Odpověď: Mohou. Co lidé neunesou? Jen nám se zdá, že to nemohou unést a nemohou to vydržet. Ne. Člověk přežije všechno, unese všechno a může na sobě pracovat v takové míře, že to žádný jiný tvor nevydrží.

Otázka: Co znamená „vydržet“? Znamená to přijmout ránu? Co to znamená „dostat se z ní“?

Odpověď: Dokonce s ní i souhlasit a také ji pochopit, uvědomit si, prožít. Tomu se říká vyjít z pádu. A samotný pád, to je, když se mu jednoduše poddám.

Otázka: Jaký by měl být obecně princip lidského života?

Odpověď: Princip lidského života by měl být velmi jednoduchý: měl bych cítit druhé místo sebe, neměl bych žít pro sebe, ale pro druhé. To je vše. V zásadě to vede ke správnému výsledku.

Otázka: Takže Vy říkáte, že když se uzavřu do sebe, pád je nevyhnutelný? A když budu stále otevřený druhým a budu žít pro ně, pak z něj rychle vyjdu?

Odpověď: Ano.

Otázka: Jaký je význam pádu?

Odpověď: Pád je dán proto, aby se člověk oprostil od minulosti a aby byl připraven přijmout budoucí. Každý pád a každý vzestup je obrozením člověka.

Otázka: Jak dlouho se člověk může takto obrozovat? K jakému cíli by měl dospět?

Odpověď: Dokud se zcela neobrodí. Je to stav, kdy se navrací do stavu Prvního člověka – Adama, tedy ke kořenu své duše. A od tohoto okamžiku by se už neměl vnitřně měnit.

Otázka: Takže se vrací na své trvalé místo?

Odpověď: Vrací se na své místo, ke svému původnímu bodu v duši Adama.

Otázka: „Duše Adama“ – chcete říci, že je to taková společná duše?

Odpověď: Ano. A on se vrací k původnímu bodu této duše. Každý člověk musí projít touto cestou vzestupů a pádů, aby se dostal zpět do tohoto bodu. Tomu se nevyhneme.

Otázka: Známe tento bod předem? Víme, kam směřujeme?

Odpověď: Nemůžeme ho znát, protože to nemůžeme pocítit.

Otázka: A v jakém okamžiku ho začnu pociťovat?

Odpověď: Když se k tomu skutečně blížíš.

Otázka: A proč to nemůžeme cítit?

Odpověď: Nemáme tyto vlastnosti dávání, lásky, spojení s jinými dušemi a tak dále.

Otázka: Takže jdu k tomuto spojení, které z nás vytvoří jeden celek? Tudy jdeme?

Odpověď: Ano. Proto první přikázání, tedy i hlavní podmínka, zní: „Miluj bližního jako sebe samého“.

Z televizního pořadu „Zprácvy s Michaelem Laitmanem“, 5. 6. 2023.

Originální článek zde.

[#315010]

Filed under: Kabala, Vztahy mezi lidmi | Add Comment →