Poznámka: Existuje citát japonského spisovatele a překladatele Harukiho Murakamiho: „Jednoho dne bouře skončí a ty si nebudeš pamatovat, jak jsi ji přežil. Nebudeš si ani jistý, jestli opravdu skončila. Ale jedna věc je nepopiratelná: až z té bouře vyjdeš, už nikdy nebudeš stejný člověk, který do ní vstoupil. Právě v tom je celý smysl.“

Otázka: Bouře a vůbec všechno, co se děje kolem nás, v lidstvu, nyní ve světě, probíhá jen proto, abych se stal jiným člověkem?

Odpověď: Ano, všechno, co se děje v přírodě! Dokonce i exploze kdesi ve vzdálených hvězdách – to všechno se děje jen proto, aby vznikla řetězová reakce, která ovlivní člověka.

Otázka: A když se něco stane třeba někde v Africe – je to stále jen kvůli mně, obyčejnému člověku?

Odpověď: Ano, nehledej v tom zákony spravedlnosti. To je něco, čemu nerozumíme.

Otázka: Je to dosti nepochopitelné, abych já mohl… Někde tam na Aljašce se něco stane – a je to jen kvůli mě?

Odpověď: Ano.

Otázka: A pokud se naučím, abych tomu v rozumu skutečně věřil, co se pak stane? Představme si, že by to dokázal každý člověk…?

Odpověď: Pak začneš touto myšlenkou napravovat svět.

Otázka: Co z toho plyne – svět závisí jen na mně? A moje činy rozhodují o tom, co se stane na Aljašce?

Odpověď: Ano.

Otázka: A řekněte mi, prosím, když se nezměníme, když se nezměním já: znovu a znovu vstupují problémy do světa, do mé blízkosti a tak dále, a já se nezměním, nezměním a nezměním, jsem stále stejný, pak potíží přibývá? Dostávám se do stále silnějšího sevření?

Odpověď: Samozřejmě. Ty osobně a každý z nás, my všichni společně.

Otázka: A to bude trvat tak dlouho, dokud si neuvědomím, že to všechno závisí na mně?

Odpověď: Ano.

Otázka: Co myslíte, není to pro člověka velmi těžké?

Odpověď: Vždyť v tom žijeme.

Poznámka: Ale necítíme to.

Odpověď: Ale vnímáme, že se to stále zhoršuje?

Poznámka: Ano, to vnímáme.

Odpověď: Stoupá tlak?

Poznámka: Stoupá.

Odpověď: Takže s tím musíme něco udělat.

Otázka: Pak z toho vyplývá, že celý svět je odkázán na mě a stejně tak závisí na každém? A já závisím na celém světě?

Odpověď: Ano.

Otázka: Jak se s tím dá žít?

Odpověď: No, žijeme s tím. ☺

Poznámka: Necítíme to, a tak nějak žijeme.

Odpověď: Správně. A co je třeba dělat? Vnímat to. Začneš to cítit, začneš o tom přemýšlet, budeš se snažit změnit své myšlenky a změníš to.

Otázka: No, umíte si představit, až člověk dojde k těmto myšlenkám a spadne na něj taková odpovědnost, jak bude žít?! Jak?

Odpověď: Bude žít dál. A tak on, nešťastný, existuje.

Otázka: Tak tomuhle říkáte život? Učit se, jak být svázaný s celým světem, a že svět závisí na mně?

Odpověď: Ano, a cítit bolest celého světa.

Otázka: Je to v silách člověka nebo ne?

Odpověď: Je to v silách člověka. Jen to vyžaduje určitou výchovu lidí. Je třeba, aby pochopili, že vše, co se děje, je nutné jen proto, aby si uvědomili, kde existují, v jakém systému přírody existují a proč je pro ně okolní prostředí tak nepřátelské.

Otázka: Pokud si to uvědomím, budu schopen udělat nějaký krok beze strachu, nebo budu mít stále obavy převzít odpovědnost?

Odpověď: Ne. Naopak, budu dělat dobré a správné kroky. Postupně, tu a tam. Vzpomenu si, něco zapomenu. Ale obecně se budeme napravovat a tím i svět.

Z televizního programu „Zprávy s Michaelem Laitmanem“, 6. 12. 2023

Originální článek zde.

[#314954]

Filed under: Náprava, Studium, Vnitřní práce | Add Comment →