Z článku „Jeho bohatství – bázeň před Stvořitelem“ („Šamati“, č.38): Jak řekli mudrci: „Vše je v moci nebes kromě chvění před Stvořitelem,“ protože Stvořitel může dát člověku vše kromě této bázně. Vždyť co dává Stvořitel? Přidává do jejich vztahů lásku, nikoliv strach.

Naším cílem je dosáhnout splynutí se Stvořitelem. Splynutí se dosahuje prostřednictvím podobnosti vlastností. A podobnost vlastností se dosahuje tím, že člověk dosáhne stejné lásky ke Stvořiteli, jakou má Stvořitel k němu.

To znamená, že musíme dosáhnout lásky. Stvořitel k této lásce vždy přidává něco ze Sebe a v důsledku toho máme pocit, že se někam posouváme cestou utrpeni, protože z naší strany nic nepřidáváme.

Aby člověk dospěl k lásce, musí vybudovat svou duchovní nádobu, které se říká „chvění“, strach z toho, jestli dosáhne lásky ke Stvořiteli?

K dosažení tohoto strachu člověk potřebuje Tóru, jejíž Světlo vrací ke Zdroji, přikázání a správný záměr k jejich naplnění – jinak zůstane na neživé úrovni.

Potřebuje prostředí, které mu bude připomínat správný záměr v době, kdy se bude zabývat Tórou a přikázáními, aby ho ostatní udržovali v žádoucím záměru a zabránili mu zapomenout na dobro Stvořitele. Proto Tóra a přikázání nebyly dány jednomu člověku, ale mnohým, a všude se říká „vy“, a ne „ty“.

Bez záměru dosáhnout Stvořitele, bez lásky k Němu, není možné se pozvedat. To musí být důvod, kterým vše začíná a kvůli kterému jsme povinni konat všechny činy.

Z přípravy na lekci.

Originální článek zde.
[#96577]

Filed under: Desítka, Prostředí, Stvořitel | Add Comment →